Zprávy z internetu

Nástup zimního počasí umožnil skiareálům spustit první vleky. V sobotu začala lyžařská sezóna na Kvildě i v rakouském Hochfichtu. Do stopy už mohli vyrazit také nedočkaví běžkaři. Meteorologové navíc pro následující dny slibují vydatné sněžení v kombinaci s mrazivými teplotami, další lyžařské areály se tak otevřou už příští víkend.

Mapuje území kolem šumavské hranice na pomezí osmdesátých a devadesátých let minulého století, v době, kdy se hroutil komunistický režim, otevíraly se státní hranice a Šumava se připravovala na první léta nově vyhlášeného národního parku. Řeč je o nové obrazové publikaci Jiřího a Věry Mátlových a Zdeňka Šmídy Šumavské osmdesátky a devadesátky. 

  Úbytek biodiverzity, tedy druhové rozmanitosti, trápí celou Evropu. Biodiverzita evropských lesů je v současnosti značně ohrožena intenzivním využíváním krajiny a probíhajícími změnami klimatu. Ohroženy jsou zejména skupiny druhů vázaných na tlející dřevo, především hmyz, houby, lišejníky a mechorosty, ale také staré stromy a nevšední dřeviny. Právě tato skutečnost vedla k tomu, že v posledních třech letech oba národní parky společně s Goethovou univerzitou ve Frankfurtu zkoumaly, jak můžeme aktivně podpořit početnost a rozmanitost těchto druhů. „Mezi hlavní aktivity patřilo ponechávání dřevní hmoty tam, kde bylo třeba aktivně zasahovat proti kůrovcům, jednalo se především o odkorňování, drážkování a loupání tak

[ Číst celou zprávu ]

Kavárna Zrno v Klatovech se stala místem, kde jsou nyní k vidění díla od fotografů, kteří mají rádi Šumavu a zachycují její krásy v každém ročním období.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) jako odvolací orgán potvrdilo rozhodnutí Správy národního parku Šumava z letošního srpna, že se v jádru Boubínského pralesa nesmí zasahovat. Státní podnik Lesy České republiky (LČR), který boubínské lesy spravuje, chtěl v létě zlomit v bezzásahové zóně pralesa 13 souší. O verdiktu ministerstva informoval mluvčí NP Šumava Jan Dvořák. Lesy ČR v dubnu kvůli možnému pádu suchých stromů uzavřely některé trasy v Boubínském pralese. Podle mluvčí Evy Jouklové Lesy ČR navrhnou v lednu správě parku náhradní omezenou trasu.

Noviny ve formátu PDF můžete číst po kliknutí na obrázek:      

Nastupující mladá generace Šumavu v 80. a 90. letech minulého století nepoznala. Byla to doba, kdy se hroutil komunistický režim, otevírala se státní hranice a lokalita se připravovala na první léta nově vyhlášeného Národního parku Šumava. Manželský pár se rozhodl během sametové revoluce a těsně po ní nasnímat Šumavu a nyní o tom vydal fotografickou knihu.

Je krátce po druhé světové válce, jaro roku 1948, svět je opět rozdělen, začíná studená válka. Východ a Západ od sebe oddělují hluboké šumavské lesy. Hranice ještě není opletená ostnatým drátem, hlídaná však je. Pohraničníky a členy Sboru národní bezpečnosti. Mezi nimi je i Josef Hasil, čtyřiadvacetiletý kuchtík, který ještě neví, že se stane legendou mezi převaděči.

Jedné z nejznámějších obcí v Národním parku Šumava, Kvildě, přinesly komunální volby výraznou změnu ve vedení obecního úřadu. Dostali se do něj lidé, kteří mají blízko k ochraně divočiny a zároveň se jim nezamlouvá vývoj obce v posledních desetiletích. Kvildu totiž výrazně proměnila výstavba ubytovacích zařízení i apartmánových domů.

Jedné z nejznámějších obcí v Národním parku Šumava, Kvildě, přinesly komunální volby výraznou změnu ve vedení obecního úřadu. Dostali se do něj lidé, kteří mají blízko k ochraně divočiny a zároveň se jim nezamlouvá vývoj obce v posledních desetiletích. Kvildu totiž výrazně proměnila výstavba ubytovacích zařízení i apartmánových domů.

Národní přírodní skvost Boubínský prales má zůstat bez jakéhokoli zásahu. Odkaz lesníka Johna žije dál!

  Svíčka od nepaměti provázela člověka celým životem, napříč staletími a všemi kulturami světa. Před pár lety jsem objevil krásné přísloví, které říká : “ Kdo ve jménu Svaté Markéty zapaluje svíce, tomu splní všechna přání.“ Tak zapalujme svíce a přejme si! Svíce na věnci, zapalované každou neděli, vyjadřují, že čas vánoční roste pomalu do plné nádhery. Světla adventních svící, jak se postupně rozžíhají, nás zvou, abychom, každým dnem, kterým jsme blíž k vánočním svátkům, stále více zářili světlem dobrých skutků pro lidi ve svém okolí.„Právě v této mrazivé a tmavé době před Vánoci se v nás probouzí touha, aby

[ Číst celou zprávu ]

Vyšší polohy Prachaticka zasypal sníh. Radost mají nejen vlekaři, ale hlavně děti. Ty z Volar podle informací Ladislava Berana téměř okamžitě vyrazily ven užívat si zimních radovánek. „Svah nad sídlištní zástavbou zvaný Terezín je tradičně místem, kde se děti mohou nejlépe vydovádět na sněhu. Hned v úterý tak jezdily na bobech a saních, ale i jen tak po overalu,“ popsal.

  Vánoční Po sněhu půjdu čistém, bílém, hru v srdci zvonkovou. Vánoční země je mým cílem. Až hvězdy vyplovou, tu budu blízko již. A budu ještě blíž, až noční půjdu tmou. Tu ztichnu tak, jak housle spící, a malý, náhle, dětinný, a v rukou žmole beranici, včarován v ticho mýtiny, tu budu blízko již. A budu ještě blíž, svých slz až přejdu bystřiny. Mír ovane mne, jak by z chléva, v němž vůl a oslík klímají, světélka stříknou zprava, leva, noc modrá vzlykne šalmají, tu budu blízko již. Ach, jsem tak blízko již, snad pastýři mne poznají…“ (Fráňa Šrámek) „…

[ Číst celou zprávu ]

  Vánoční nálada je na adventní době asi to vůbec nekrásnější. Význam a zvyky svázané se svatým Ambrožem si již pamatuje málokdo, dnes na tuto osobu vzpomíná prakticky jen církev. Ačkoliv se v dnešní době netěší Ambrož takové popularitě a s adventem si většina lidí spojuje postavy jiné, i on má své nezastupitelné místo. Další hezký adventní zvyk, ze kterého se do současnosti bohužel moc nedochovalo. Škoda. Svatý Ambrož se narodil se kolem roku 340, snad v Trevíru (Římská říše, nyní Německo) a po vystudování práv se stal soudcem V Miláně. I když nebyl pokřtěn, lid ho povolal na biskupský

[ Číst celou zprávu ]

  Co by bylo dobro bez zla? Tradici Mikuláše, čerta a anděla máme s našimi jižními sousedy společnou. Rakušané však mají jeden zvyk, který v našich krajích rozšířený není – velkolepé průvody čertů, kterých se každoročně účastní tisíce diváků.  V alpských oblastech existuje už od pohanských dob tradice, kdy se lidé maskují za strašidelné postavy, navlečené do zvířecích kožešin. Nazývají se různě: v Rakousku je to zmiňovaný Krampus nebo Klaubauf, na jihu pak Bartl nebo Bartel, Niglobartl a Wubartl, v Německu Pelzebock nebo Pelznickel, ve Slezsku Gumphinckel, v Maďarsku Krampusz, ve Švýcarsku Schmutzli. A proč tu vlastně čerti tak řádí?

[ Číst celou zprávu ]

Národní parky Šumava a Bavorský les se rozhodly bojovat s úbytkem biodiverzity, tedy druhové rozmanitosti. Ohroženy jsou podle nich zejména skupiny druhů vázaných na tlející dřevo, především hmyz, houby, lišejníky a mechorosty, ale také staré stromy a nevšední dřeviny.

  Svatý Mikuláš byl člověkem světla, který žil pro druhé v důvěře v Boží lásku a dával ji dál. Svým životem a jednáním se stal znamením naděje a světlem pro druhé. Toto bylo základním poselstvím jeho života. Konečně Mikuláš! Školáci spěšně cupitali v blátivém sněhu, jen aby už někde doma v koutku mohli odříkávat slova prosebných modlitbiček a tiše přemítat o věcech, které právě co nevidět nadejdou, či posléze s nevinným pokrytectvím, dětem zálibně vlastním, před rodiči sehrát na poslední chvíli hodné stvoření, plné pokory a bezpodmínečné poslušnosti. Večer měl přece přijít svatý Mikuláš a nadělovat podle chování jednoho každého

[ Číst celou zprávu ]

  Jak zlepšit druhovou pestrost středoevropských lesů? Národní parky Šumava a Bavorský les zpracovaly manuál           Úbytek biodiverzity, tedy druhové rozmanitosti, trápí celou Evropu. Biodiverzita evropských lesů je v současnosti značně ohrožena intenzivním využíváním krajiny a probíhajícími změnami klimatu. Ohroženy jsou zejména skupiny druhů vázaných na tlející dřevo, především hmyz, houby, lišejníky a mechorosty, ale také staré stromy a nevšední dřeviny. Právě tato skutečnost vedla k tomu, že v posledních třech letech oba národní parky společně s Goethovou univerzitou ve Frankfurtu zkoumaly, jak můžeme aktivně podpořit početnost a rozmanitost těchto druhů.         „Mezi hlavní aktivity patřilo ponechávání dřevní hmoty tam, kde bylo

[ Číst celou zprávu ]

      Na šmejčku       Obcházím Polec. Slunce dnes opět kleslo o něco níž, už zapadlo za les, který vyrůstá za slatí. A tam někde jej do svých pláten balí mračna. Jejich okrová zář vrhá do šera lesa matné stíny stromů. Z mraků nad mojí hlavou visí závěsy srážek, pár kapek dopadá do louže na cestě. Rád bych si to všechno hned zaznamenal, ale copak jsem o tom nepsal už tolikrát?       Právě tady, kam chodívám dlouhé roky, cítím uklidňující i tíživou jistotu věčného návratu. Není nic nového pod sluncem. Blíží se zima, brzy, možná už zítra budou na tuhle louži dopadat místo

[ Číst celou zprávu ]