Zprávy z internetu

  Kdyby se stal pohádkový zázrak a my jsme mohli zavítat do minulosti, asi bychom se divili, jak se naši předkové bavili a v čem viděli krásu… Ponořme se do časů minulých, kdy advent začíná svátkem sv. Kateřiny, v kostele vyzpěvují za časného jitra roráty a v Praze na náměstí Staroměstském se chystá jeden z největších Mikulášských a vánočních trhů. Náměstí je osvětleno žlutavým světlem plynovým, na krámcích si prodavači svítí svíčkami ve skleněných balonech a lampičkami s řepkovým olejem. Jen ti velcí podnikatelé mají své zvláštní osvětlení ligroinové nebo i plyn stlačený v kožených měchách. Jen drožky a fiakry

prodírající se čerstvě napadlým sněhem … Na trhu je možné zakoupit nejrůznější sladké pamlsky, perníky, ořechy, turecký med, fíky, datle, jablka i jižní ovoce, mikulášské metly se stuhami z hedvábného papíru, loutky s hlavičkami z chleboviny a švestkové kominíčky a čerty! V krámcích stojí vyrovnané řady sv. Mikulášů, čertů, husarů a panenek. Prodávají se tu vánoční stromky – smrčky nebo jedličky a v každé širší ulici jsou umístěny ohromné kádě s kapry a dalšími rybami, které jsou dovezeny koňským povozem převážně z Třeboňska a od Blatné. Na různých místech se usadili tzv. kaštanáři, kteří mají kamínka na čtyřkolovém vozíku, ve kterých se topí dřevěným uhlím a vedle v nůši mají syrové kaštany. Vyvolávají zvláštní slova „Marroni arrostiti“!, což je po italsku „Pečené kaštany“! Opodál zpěváci vyzpěvují své písničky s hrůzostrašnými výjevy, v plátěných stanech jsou umístěna loutková divadla. Objevuje se mechanické divadlo předvádějící práci v dolech, dovezena je i mořská panna sešitá z vycpané opice a kapra šupináče, přivezli i cizokrajná zvířata, Indiány, zkrátka senzace a nádhera nevídaná! Na rynku je hlučno, vyvolávači lákají publikum do svých stanů, prodavači vychvalují své zboží, zaznívají trumpety, harmoniky, voní tu ovoce, cukroví, zelené chvojí, purpura a františkánské kominíčky… a jaká to je krása, když se za soumraku stánky rozsvěcují a začíná padat sníh! Díky Ignátu Herrmannovi (1854-1935), českému spisovateli, humoristovi a redaktoru Národních listů, jsme mohli nahlédnout do předvánoční doby 70.-80. let 19. století. S mikulášskou obchůzkou jsou spojeny mikulášské trhy, které probíhaly v každém větším městě v českých zemích. Podle odborné literatury počátek těchto trhů není znám, ale je spjat s rozšířením mikulášské obchůzky do českých zemí. Zahajovaly vánoční čas a konaly se v téměř každém městě. Hospodyně zde nakupovaly koření a další suroviny, které potřebovaly k vánočnímu kutění. Dalo se zde sehnat všechno potřebné pro domácnost – sítka, válečky, hrnce, látky, figurky ze sušených švestek a drobné hračky. Děti se těšily na turecký med, cukrkandl či marcipán. Od poloviny 19. století se na mikulášských trzích ve větších městech začalo objevovat také tropické ovoce. Mikulášské trhy byly dříve v českých zemích velmi rozšířeny a staly se nedílnou součástí svátku tohoto světce. V dnešní době se tato lidová tradice opět obnovila, ale je poznamenána velkou komercionalizací a postava světce se úplně vytratila. Na trzích se prodávalo zboží typické pro mikulášskou a vánoční dobu. Typické byly výrobky úzce spjaté s tímto svátkem, např. figurky Mikuláše, čerta a anděla. Vyráběly se z perníku, marcipánu, sušeného ovoce nebo ze dřeva, papíru a vaty. Dětské hračky vyrobené ze sušeného ovoce, které rodiče mohli zakoupit na mikulášském trhu, dětem chvíli sloužily jako hračka, později byly samozřejmě snědeny. Nebyly to jen figurky čertů a čertic, ale i panen a kominíků. Kominík byl vyráběn ze sušených švestek napíchnutých na dlouhých špejlích, které byly zabodnuty do čtvercového prkénka. Kominík měl ruce opřené o boky. Další výrobky spojené s mikulášskými svátky byly mikulášský vrkoč, ,,svět‘‘ nebo ,,zahrádka‘‘. ,,Svět‘‘ bylo jablko, do kterého se napíchalo co nejvíce špejlí, které byly ozdobeny sušeným a kandovaným ovocem, zlacenými ořechy, později papírovými řetězy a svatými obrázky. Další předmět spjatý s mikulášskými trhy byla tzv. ,,zahrádka‘‘, která vypadala jako jehlan, který měl na místě vrcholů pět jablek. Ty byly propojeny třískami do čtvercové základny a páté jablko tvořilo vrchol jehlanu. Každé jablko mělo střed ozdobený zimostrázem. Nebyly to jen milé dárky, ale mnohdy se jim přisuzovala i magická moc – zapíchnuté makovičky se měly postarat o úrodu, hrášky o peníze, věčně zelený zimostráz symbolizoval nový život. Objevovaly se na nich nejen různé typy postaviček do jesliček, mikulášské pečivo či různé dárky, ale také koření – vanilka, šafrán, zázvor, hřebíček, badyán nebo muškátový ořech. Kdo si to mohl dovolit, nakoupil i exotické ovoce, „limouny a pomorančíje, neboli citrony a pomeranče. A také perník. Nevypadal jako dnešní perníčky s polevou, byl lesklý, s reliéfním povrchem. To proto, že se těsto vtlačovalo do dřevěných forem, do nichž se obtisklo, a pak se vyklepl třeba husar, koník nebo jesličky. Dnes do punčochy schováváme plněný perník v obalu s vyobrazením mikulášské trojice. Tento zvyk začal už na přelomu 19. a 20. století, kdy perníkářské řemeslo upadalo a perník začínal být průmyslovým výrobkem. Složité kousky nahradily vykrájené obrysy figur, na něž výrobci nalepili mikulášskou podobenku. Na mikulášských trzích se dříve prodávaly pro děti také hračky. Byly vyrobeny ze dřeva nebo pálené hlíny. Figurky byly dozdobeny barvičkami, látkou, textilem a kůží. Za dáreček posloužil takzvaný koláč vrkoč. Ten vypadal tak, že na koláč se připevnily špejle a jablíčko a na ty se přidělávaly další ozdoby, takže celý tento výrobek připomínal kolotoč. Typickým dárečkem bylo také ozdobené jablíčko nazývané třesolka, nebo jablíčka ve tvaru zvířátek a postupně se tak došlo až k dnešní podobě jablíčkového svícnu. Kromě toho, že děti dostávají nadílku přímo od Mikuláše, je taktéž zvykem, že se mikulášská nadílka dává v předvečer svátku do punčoch za okno nebo na přichystané talíře. Záleží na tom, jaký je v rodině zvyk. V 2. polovině 20. století politické klima nepřálo klasickému pojetí oslav svátku sv. Mikuláše a snažilo se o jeho náhradu ruským Dědou Mrázem. O Mikulášovi se nemohlo mluvit v rádiovém či televizním vysílání. Proto zmizely mikulášské průvody a tradiční mikulášské trhy. S nimi zanikly i tradiční výrobky prodávané při těchto příležitostech. Během adventní doby především v letech sedmdesátých a osmdesátých 19. století bylo často k vidění oznámení „Zde jsou Jesle k vidění“. Bývala umisťována nade dveřmi domů v průsvitných skříňkách, osvětlených zejména v postranních uličkách „lojovkou“. Nešlo ovšem o obyčejné jesličky s Ježíškem a zvířátky, ale o svérázná loutková divadelní představení, na které netrpělivě čekaly nejen děti, ale i dospělí se rádi uvelebovali v řemeslnických dílnách či v obytných místnostech hokynářů na prknech položených přes židle nebo na bednách a čekali až se zdvihne opona. Pak následovala nejen představení s tématikou vánočních svátků, ale i z pouličního života. V tom případě nechyběly ani takové scénky, kdy paní mistrová s vřeštícím dítkem v náručí jde hledat svého muže do hospody. Hostinský se ho snaží bránit, že prý pije jen vodu a karty nehraje, jen se dívá, ale není to nic platné a mistr dostane, za jásotu diváků, od rozzuřené manželky nakládačku. Tomuto repertoáru odpovídalo i uspořádání jeviště. Bylo patrové, ve spodní části se nacházel betlém i s jesličkami, v nejvyšší části bylo umístěno město Betlém a meziprostor vyplňovaly dekorace. Fantazii se meze nekladly, někdy to bývala hospůdka, jindy některá z hradebních bran, náměstí apod. Takových představení se odehrálo během večera několik a vždy bylo nabito. Důležitou pomůckou provozovatelů Jeslí bylo koště, s jeho pomocí totiž vyháněli děti, které se snažily počkat pod lavicemi na další představení, aby ušetřily na vstupném. Tato vánoční divadélka byla úředně zakázána koncem sedmdesátých let 19. století, celkem škoda. Zdroj: Zíbrt, Č. Den se krátí, noc se dlouží…: Martin – Cecilka – Ondřej – Barborky – Mikuláš – Lucie – Žber. Praha: F. Šimáček, 1910. s. 46. Plessingerová, A. Když chodí Barborky a sv. Mikuláš. Země koruny české, 1996 Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora (Z cyklu Stará Šumava)