Zprávy z internetu

  O čtení            Přijel za mnou na Churáňov Fráňa, na čele rudé třetí oko, prý strávil za osm litrů týden v úplné tmě a teď chce najít lysohlávky. Vedu ho po svých místech, ale kdepak, houbičky se před námi raději schovaly. Oblaky se štosují u obzoru, daleko je vidět do vnitrozemí. Odcházíme z luk trochu zklamaní, jeho dvouletý synek trucuje, stojí uprostřed louky a nechce nikam jít, malý ztracený človíček: Kde jste?        Přemítám o pobytu ve tmě. Také jeden zažívám, do plného stínu zatmění jsem vstoupil při desetidenní karanténě, když mi zjistili, že jsem pozitivní na

onemocnění covid 19. Musel jsem se skrýt před světem v rejštejnském bytě. Dva dny a dvě noci jsem proležel. V noci se hůř dýchalo, ve dne zase vystoupila do popředí únava a bolest očí i hlavy. Pět dní jsem skoro nic nesnědl. Cítil jsem skrze zdi bytu tvoji blízkost. A tma se prohlubovala, tma prázdnoty bez zprávy od tebe.        Obcházeli mě duchové mých oblíbených básníků Emily Dickinsonové a Friedricha Hölderlina. Noc se střídala se dnem v čase, který se vymknul ze svých drah. Vzpomněl jsem si, jak kašperskohorští mluví pohrdavě o Rejštejnu. Prý je to Údolí dutých hlav. I já měl podivně dutou hlavu. A v té vypouklé dutině rozléhala se tma, na jejíž konec jsem nemohl dohlédnout.     ***            Nejhlubší bolest nám nedovoluje přijmout pomoc od andělů. Je to o to bolestnější, že je poznáváme a víme o jejich poslání, a přesto nenacházíme sílu otevřít se jim. Dříve jsem myslel, že ano, že právě taková bolest mě činí citlivějším pro podobná nezištná setkání. Ale asi to nebyla ta nejhlubší bolest. A není hlubší bolesti, než kterou nese srdce roztržené ve dví.        V takových chvílích přicházejí andělé v lidské podobě, které třeba důvěrně známe. Jen mají na sobě převlek. Potkáme je nečekaně jako já Johanku. Ihned poznala, jak mi je. V autě s ní seděla tříletá dceruška Anička. Johanka mi nabídla, abych jel s nimi do Čkyně, že si večer na zahradě něco ugrilujeme. Ukazovala mi, co všechno už na svém pozemku vybudovala. Prováděla mě sem a tam a já se cítil tak unavený a nepozorný. Pak jsme lámali větve z okolních polosuchých ovocných stromů. Oheň dlouho nechtěl hořet.        Náhle zaplály poslední paprsky toho dne. Slunce z posledních sil zapálilo zlatým plamenem okolní svahy a vršky hájů a údolí se naopak ponořilo do šera.          „To se děje pro tebe,“ řekla Johanka.        Ale já nebyl schopen číst v těch znameních. Nechtěl jsem stát boží kráse tváří v tvář, protože jsem jí nerozuměl. Chtěl jsem si vyvzdorovat zprávu od tebe, ač jsem věděl, že je to marné.     ***            Večer jsem četl Aničce pohádku. Spal jsem s ní v jejím dětském pokojíku. Ale nechápal jsem to, co čtu. To až v dospělosti umíme číst všechny ty zbytečné články a návody, jak žít, tvářit se moudře a myslet přitom na něco jiného. Stejně jako pohádce pro Aničku, nerozuměl jsem ani slovům Johanky o pomíjivosti všeho.        I na ten krvavý sluneční západ jsem civěl jen jako do akvária cizoty. Tento svět nebyl mým světem. Mým světem bylo marné čekání na tebe. Ta marnost se stala skleníkem, v němž kvetla nicota.        Dnes pláču pro hlasy šumavských potoků a lesů, které se mě snažily přivést k životu. Pláču i pro jiskřivý pohled Aničky, zlatovlasé holčičky, co nemohla rozumět mé bolesti a vytrvale se smála a budila mě k životu. Bože, jak to bolelo!     ***            A po více než měsíci jsem se octl v hale plzeňského hlavního nádraží. Na podlaze u laviček chodí kolem sebe dva holoubci. Občas se jeden u druhého zastaví, čistí si navzájem peří na hlavičkách a okolo zobáků. Oba jsou načepýření. Jak jsou asi staří? V lásce není nepřístojné nic, co přibližuje dva k sobě. Nic není nevhodné kromě toho, co sám za nevhodné označím. Mám snad měřit množství něhy? Zda jsem se nepředal příliš? Mám hrát silného, tvářit se, že jsem vše přestál? Nepřestál jsem nic.        Rozbalil jsem chleba od kamaráda. A už opeřenci pochodují ke mně. Jeden má trochu víc odvahy. Blíží se a blíží a tak pokládám drobky na prsty a natahuju k němu ruku, jako bych chtěl, aby mi z dlaně četl osud. Ale holub se bojí. Jen po mně loupe očkama.        Tak je to s dary, které nemám odvahu vzít si přímo z dlaně Nejvyššího. Musí mi je házet jako já drobek holubovi.     ***            Nejvíc je mi líto, že už ti nemohu předčítat. U lampičky. Pod okny se míjela rychlá auta, jejich světlomety hmátly po stropě a zmizely. Slova jsou pomalejší, vyslovováním klubou se ze skořápek. Lituju večerů, kdy jsem ti nečetl. Kdy jsem se při nádechu nepodíval do tvých pozorných očí.     Text a foto Roman Szpuk           MINIATURY Romana Szpuka 2020:     1. Tchořovické rybníky2. Propustk3. Kreslí a chechtá se4. Tekuté písky5. Čtyři úplňky6. Vzpomínka na Lnáře7. Vidoucí8. Únos Sněhurky9. Vločky a vlaštovky10. Chlapeček a dálka11. Ohnivec šarlatový12. Boliaboliaboliaboli13. Vodní mlýnky14. Velký vůz15. Pokušitelé16. Třinácté komnaty skal17. Jen mouchy, kovové a tlusté, to stihly18. Świetliky19. Princip propasti aneb noc na Plačlivô20. První z listů21. Nesmělé světlo22.  Inverze                   MINIATURY Romana Szpuka 2019:     1. Posed u Modravy 2. Výstup na Stožec 3. Dlouhé zimní noci   4.Předjarní povídání  5. Jarní vítr  6. Náušnice paní Zajícové 7. Soumrak na Šeravě 8. Hle, dělám věci nové 9. Fragmenty 10. Kohout  11. Svár zimy a jara 12. Jepičí láska 13. Hadí vrch 14. Voda, voda 15. Čtení v kavárně na Dvorku 16. Cesty nevyzpytatelné 17. Pouť po Českém středohoří18. Svatá petflaška 19. Socha Mír20. Kouzlo červnových večerů21. Polonina, Svidovec22. Světlušky, červencové mrazy a pout23. Čas patří jen hodinám24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského 25. Quasi una Fantasia26. Proměny27. Sociálka28. Bouře nad Gabrétou29. Chamtivci30. Tiché vytrvalé rytmy 31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy32. Rázem jsme všichni vzhůru 33. Přízemní mlha34. Höllbašský vodopád35. Dušičková spektra36. První doteky ledu37. Světlo na mlhách38. Zdivočelé fotografie39. Flák srnčího40.Čarovné mávátko 41. Hořící srdce           MINIATURY Romana Szpuka 2018 :    1.  Loučení s Friederike2. Krátká zastavení   3. Oheň tání 4. Nesouvislý dialog  5. Něžné objetí6. Mráz a srdce7. Tichá křídla8. Co si myslí planety 9. Bezejmenný potok10. Pouť okolo andělky 11. Město je jiné12. Osamělci 13. Staří a mladí 14. Zpáteční cesta 15. Chodím furt v pantoflích 16. Toto místo 17. Celé jaro  je erotické  18. Na Brantlově dvoře19. Socha Rodina 20. České středohoří a Šumava 21. Hýlové a blesk  22. Bělásek a děti  23. Omývání barev24. Bolest křídel  25. Slunovratova noc 26. Květina nezradí svůj květ27. Barvy čaje  28. Ještěrčin ocásek 29. Střet dvou vášní 30. Zatmění  31. Pavlínka32. Perseidy 201833. Sarančatům sklaplo34. Prokletí milenci 35. Zanechávaje příbytek otevřený  36. A měla jsem tě ráda? 37. Vážka rudá 38. Kohlschachten  39. Na cello hraješ 40. Zlatá a černá 41. Panta rhei42. Palvínov a Vatětice43. Říjnové květy jahod 44. Vratká lávka slov 45. O solitude 46. Listopadové toulky 47. Zasněžené město 48. Přebrodit Křemelnou          MINIATURY Romana Szpuka 2017 :      1. Uplakaný čert2. Hrušky 3. Vánoční vzpomínka 4. Co všechno ten nástroj dovede5. Nešahej na ten sníh 6. Otto Hrdin7. V údolí Losenice  8. Pavoučice sněžn 9. Šla Kačenka podle vody10. Vzpomínka na Krýmuse11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati12. Letící oblaka13. Pan Kodýdek14. Cesta pulsu15. Život a smrt16. Deštníky17. Poklady18. Krucifix19. Velikonoční vejce20. Koza v kapli21. Kolečka vypálené trávy 22. Boubínská noc 23. Ovečky24. Bratři Kazarovi  25. Domov26. Táta 27. David je fatalista28. Noční bouřka na Boubíně 29. Fenka a okoun30. Duha 31. Cestou z Najmanky na Radost 32. Žluna 33. Rehabilitace34. Bez střechy35. Jako bílý šátek 36. Nepoučitelní 37. Dobršská brána 38. Hvězdy a psík 39. Malá ťapkající holčička 40. Zářijové plody 41. Buchingerův dvůr  42. Pouť na Luzný43. Jaké má oči?  44. Nejmanka u Hrbu  45. První sníh  46. Úplňková noc 47. Jepice 48. Herwart a Empedokles 49. Dálky na dosah 50. Lidská zima51. Gráve Gabréta 52. Flöhturm 53. Blízkosti opuštěných 54. Miniatury: Čtyři úplňky55. Świetliky 56. Kometa Neowise      {jcomments off}