Zprávy z internetu
Zobrazení vybraného článku:
Národ, který zapomene svoji minulost, nemá žádnou budoucnost. (Winston Churchill) Zapomínat se nemá. Je to slabost, je to jakási lež. Minulost má svá práva, je to fakt. Je třeba se s ní vyrovnat, nikoliv zapomenout. (Alexandr Ivanovič Gercen) Dne 20. listopadu roku 1945 schválila Kontrolní Rada složená ze zástupců čtyř spojeneckých velmocí, a to Anglie, Francie, Sovětského svazu a Spojených států amerických, jako vrcholný orgán spravující poražené Německo, Plán odsunu německého obyvatelstva. Plán odsunu Němců z Československa, Polska, Maďarska a Rakouska Usnesení Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně 20. listopadu 1945 1. Veškeré německé obyvatelstvo, které bude odsunuto z Polska
(tři a půl milionu osob) bude přijato do sovětského a britského okupačního pásma v Německu. 2. Veškeré německé obyvatelstvo, které bude odsunuto z Československa, Rakouska a Maďarska (tři miliony sto padesát tisíc) bude přijato v americkém, francouzském a sovětském okupačním pásmu v Německu. 3. Předběžné rozmístění obyvatelstva do jednotlivých pásem bude následující: a) do sovětského pásma – z Polska 2 000 000 osob, z Československa 750 000 osob b) do britského pásma- z Polska 1 500 000 osob, c) do amerického pásma- z Československa 1 750 000 osob, z Maďarska 500 000 osob d) do francouzského pásma – z Rakouska 150 000 osob 4. S přejímáním obyvatelstva z výše uvedených zemí bude možné začít ihned po potvrzení tohoto plánu, a to podle tohoto rozvrhu: v prosinci 1945 – 10% v lednu1946 – 5 % v únoru 1946 – 5% v březnu 1946 – 15 % v dubnu 1946 – 15 % v květnu 1946 – 20 % v červnu 1946 – 20 % v červenci 1946 – 10 % Změny mohou nastat v důsledku počasí nebo dopravy a po získání podrobnějších informací o počtu odsunovaného obyvatelstva …. Zprávu o usnesení Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně z 20. listopadu sdělili zástupci velmocí – sovětský, britský a americký velvyslanec v Praze československé vládě zvláštními nótami z 28. listopadu, dne 3. a 7. prosince 1945. Tomuto usnesení předcházelo memorandum z 23. listopadu 1944, které bylo podkladem pro jednání spojenecké komise v Postupimi. Na základě rozhodnutí vítězných mocností a schválení organizace odsunu bylo přikročeno k jeho realizaci. Jednáním o podmínkách organizovaného odsunu byl pověřen Hlavní štáb československé armády, který ihned zahájil jednání o technických podmínkách s velitelstvími příslušných okupačních armád. Samotným prováděním organizovaného odsunu bylo pověřeno ministerstvo vnitra a spolupracovalo s místními a okresními národními výbory a ministerstvem dopravy. Závěrečný akt odsunu a předávávání transportu prováděla čs. Vojenská správa. Odsun se netýkal těch osob, které si podaly žádost o zachování československého státního občanství, antinacisty a smíšená manželství. Po dodání seznamu Němců příslušným národním výborem byl organizován přesun do shromaždiště s názvem „Sběrný a internační tábor“. Tyto tábory byly zřízeny podle pokynů ministerstva vnitra a mimo českého personálu měly i samosprávu z řad odsunovaných, ve které byli lékaři, ošetřovatelé kuchaři a pomocný personál placeni. Ve Vimperku byly tábory zřízeny v budovách firmy Steinbrener. Podle oběžníku ministerstva vnitra čj. B-300/1129 z 15. 2. 1946 měl být každý z odsunovaných Němců do amerického pásma vybaven částkou 1 000 RM a do sovětského pásma částkou 500 RM. Při přepočtu byl směnný kurz stanoven poměr 10 Kč = 1 RM. Každý z odsunutých měl napsat trojmo seznam bytového zařízení, které zůstává po jeho odchodu na místě. Jeden průpis dát nejbližšímu Čechovi, který bude za ponechaný majetek ručit až do rozhodnutí MNV a zbylé dva s uvedením jména Čech vzít sebou. Mimo šperků a uměleckých předmětů se nesmělo vyvážet perské koberce, sbírky známek, vkladní knížky, fotoaparáty, rozhlasové přístroje, fotoaparáty, kožešiny apod. Při kontrole soupisu osob prošlých legální cestou, lze konstatovat, že část z nich prošla vlastní cestou. Týkalo se zejména obyvatel pohraničních obcí. Lze to uvést na příkladu: Z Bučiny ze 320 obyvatel bylo odsunuto jen 21 osob Z Hliniště ze 176 obyvatel bylo odsunuto jen 5 osob Ze Strážného z 913 obyvatel bylo odsunuto jen 162 osoby Z Kvildy z 1109 obyvatel bylo odsunuto jen 272 osoby Z Nového světa z 344 obyvatel bylo odsunuto jen 1 osoba Z Českých Žlebů z 964 obyvatel bylo odsunuto jen 86 osob Celkem mezi 27. květnem a 8. říjnem bylo ze sběrného střediska ve Vimperku odsunuto 7114 osob. I přes oficiální ukončení organizovaného odsunu do 31. října 1946, pokračovalo přemístění německých obyvatel v důsledku slučování rodin, po rozvodovém řízení, po zaučení osob ponechaných pro nezbytný chod hospodářství i z jiných příčin. Ty osoby, které byly německé národnost a nebyly odsunuty, byly následně přemísťovány do vnitrozemí. Ne vždy probíhal odsun idylicky. Nejen technické problémy a nedostatek materiálu všeho druhu negativně působil na odsunované, ale mnozí aktéři příliš nedbali na lidské zaházení a dodržování zákonů. Vzpomínky některých přímých účastníků tohoto odsunu jsou publikovány na webu: www.kohoutikriz.org. Škoda jen, že autoři vzpomínek zapomněli napsat o událostech, které tomu předcházely na konci existence společné republiky, Zdroj: Odsun Němců – Edvard Beneš – Praha Prachatice 1938-1945 – Vačkář – strojopis Winterberg im Böhmerwald – H. Harwalik, E. Pimmer – Freyung Připravil: (zš) Foto: Wikipedie