Zprávy z internetu

    Princip propasti aneb noc na Plačlivô              Slunce klesá a hory se pozvolna vylidňují. Většina už schází do dolin. Ti, kteří ještě vycházejí nahoru, si chtějí vychutnat delší stíny, které – jak se Země pomalu otáčí – prokreslují srázy okolo nás, nejvíce jihozápadní stěnu Ostrého Roháče (2 088 m. n. m.), který je o něco nižší, než Plačlivô (2 125 m. n. m.). Vypadá to, jako by neviditelná ruka obracela zpět karty, se kterými se přes den hrálo, rub těch karet je černý a zubatý a kdo ví, co falešná hráčka Štěstěna učiní s hodnotami, které přiklápí. Jistě hra zítřejšího rána nepočne

tam, kde večer ustává. Vášně se uklidňují a také mraky se zplošťují a získávají fialově růžový nádech.        Nad Žiarským sedlem se objevuje rohatá hlava kamzíka. Procházejí se tu pod námi dva a jsou tak klidní, ani se o překot nekrmí, občas postojí. Hejno jiřiček, které se nad vrcholkem nečekaně zjevilo, je podobně klidné. Loví tu vůbec ptáčci hmyz k večeři nebo se jen tak prohánějí mezi skalnatými zuby a balvany? Slyšíme jejich frkot, když nás těsně míjejí. Jejich bílá bříška se jak rybky míhají různosměrně na černém pozadí již ve stínu se topících dolin. Nakonec se objevuje i poštolka. Letí až k nám a na poslední chvíli v úleku uhne. Na co se soustředila, že nás zprvu přehlédla? Nakonec se třepetá na místě dole nad sedlem.        Tu se ozve výkřik krkavce, jenž takto jednoslabičně vyjadřuje radost z volnosti. Černý pták oblétá naši horu dokola, tu a tam přitáhne křídla k sobě, změní se v kámen, naznačí vývrtku a zase let srovná. Tohle nejsou lovecké manévry ani zásnubní léty. Je to krkavčí hra. Ukazuje nám, jak máme prožívat hlubinu. Reinhold Messner to vyjádřil slovy za něj: „Být odkázán sám na sebe, daleko ode všech a ve velké výšce je absolutní expozice.“ Messner tomu říká princip propasti, bez níž je horolezectví nemyslitelné. Krkavci však s propastí komunikují ještě jinak – bez doteku skály, jen rozprostřenými křídly. Teď jeden obkroužil vrchol Plačlivô, jako by nám ho chtěl podvázat pod našima znavenýma nohama. Na chvíli zmizel, jen výkřik ho prozradil. A objevil se na druhé straně hory.     ***            Vetché plátno suknice nesešívané, té Ježíšovy, o kterou losovali setníci pod křížem, se trhá o hřeben Jakubiny (2 193 m. n. m.) a Hrubého vrchu (2 137 m. n. m.). Přes Velkou Kamenistou (2 127 m. n. m.) a Červené vrchy přetéká oblačný vodopád spletený do podoby tekuté vánočky. Stíny mračen kreslí své siluety po kamenných polích hor daleko až k tatranskému Kriváni. Přeskupují se mapy západních svahů. Kterak asi drží pohromadě ty miliony balvanů a kamenů? Horolezkyně Dina Štěrbová napsala po své cestě na Čo Oju: „A opět ticho, to klamné ticho neexistujícího klidu, ve kterém se stále hemží tisíce vznikajících a zanikajících vratkých rovnováh.“        Uléhám mezi kameny. Na poslední chvíli zadržuju Oldu, aby si tvrdé lůžko nevystlal silně ohroženou trávou Sítiny trojklané (Juncus trifidus). Jsem tak unavený, uvolňuju svaly, hlavu nořím za nízkou zídku z kamenů, které tu narovnal kdosi přede mnou. Slunce se oddělilo zpod cimbuří večerního stratokumulu, rudě zažhnulo jak hostie na rtech dívky obětované divokým zvířatům v římském cirku. Mezi Baníkovem a Salatínem visí srpek měsíce útlý jak zbyteček ze skoro vylízaného talíře. Vítr fouká – řeklo by se spíš, duje – protože přetéká přes hory silou, nedoráží divokostí – od severu. A najednou se začínají zhmotňovat čepičky oblaků i nad bližšími horami. Nejdříve nad Třemi Kopami, pak nad námi jak kápě a pak i nad Baníkovem (2 178 m. n. m.) a Hrubou kopou (2 166 m. n. m.). A slunce tím závojem prosvítá a dotýká se obzoru, rudé paprsky obtiskují obrysy Kop do mlhy, která střídavě houstne a řídne. Jak skončí tato noc? Budeme uchváceni a promáčeni mračnem? Dočkáme se volné oblohy a hvězd?        Brzy usínám. V noci se budím a první, co vidím, je letící Perseida. Přetíná severní oblohu zprava do leva, zůstává po ní kouřová stopa. Je to opožděný posel vracející se od Perseida, jeho šat hoří, v prach se mění, na temné noční obloze nemůže minout moji planoucí tmu.     ***            Druhý den šplháme po skalách a řetězech na vrchol Ostrého Roháče. Celé tělo je zapojené. Sen se naplňuje. Svým pískotem nás doprovázejí svišti. Vítr unáší vzhůru nad hřeben motýly. Jsou to bělásci a babočky kopřivové, ty nejobyčejnější druhy, které jako by povolal z luk dole, které rozpaluje dopolední slunce. Jedna babočka čeká, až popojdu po řetězu, aby na něj usedla za mými zády. Je lehoučká jak ozdoba ze salónu krásy. Možná se chtěla napít potu z mé dlaně? My to však máme s pitím stále těžší. Slunce pálí, nikde stín. Ani osm litrů nám na dva dny nestačilo. Odpočítáváme loky a pouštíme se do dalších a dalších stoupání a sestupů. Střídavě se snažíme najít vodu na pravém, a na levém svahu, ale jen plýtváme silami. Musíme zase vystoupat zpět. Hřeben Západních Tater je beznadějně bezvodý. Hlava mi žhne jak kamna. Pot nechladí a ústa zalepuje hustá pěna. Mám závratě. Vzpomínám si na Roklan, kde jsem kdysi za tmy také dorazil žíznivý a našel jsem v puklině kamene vodu. I tady se malá loužička objevila. Přiklekl jsem, bylo jí tak na jeden lok, ale nedosáhl jsem k ní rty. Nacházím pár borůvek. Mají chuť jak neznámý pokrm z rajské zahrady.        Sestup za Ostredokem (2 050 m. n. m.) přes Nižnou Maguru (1 920 m. n. m.) a další Ostredok (1 674 m. n. m.) je nekonečný. Když se z vrcholku vyšší hory dívám na nižší, zdá se mi shora, že cesta dole vede nanejvýš po rovině. A když pak sestoupím až do sedla pod vrchol, ze kterého jsem soudil situaci těch dole, žasnu, jaká nová hora přede mnou zase vyrostla.     ***            Vrátit se zpět. Projít hory, které jsem v mládí přeběhl pln energie, teď po osmatřiceti letech se srdcem oslabeným infarktem, ale se stejným ohněm v něm. Nač by měl člověk čekat? Až jej přestanou bolet klouby nebo až se dech prohloubí? Čas je neúprosný a žádná řeka do kopce neteče, horská bystřina už nejméně. Jsou životní etapy, kdy voda padá divoce skalami jako Šarafiovým vodopádem ve Žiarské dolině. Už nebude lépe. Síly budou stále jen ubývat, proto je třeba vyrazit hned, bez opatrnosti, bez obav, bez dlouhého tréninku. Nějak to dopadne. A vždy to bude zážitek, nic, než plně prožité dny, nás nečeká tváří v tvář obloze a propastem, hvězdám a vichru, který hladí tváře lépe než ustrašené dlaně těch, co o nás mají zbytečné obavy.       „Byl jsi tak nadšený,“ řekl mi Olda. „Lezl jsi úplně po okraji těch skal a hřebenů.“ Ach ano, řekl bych to trochu jinak, byl jsem tak šílený. Díky, synku za pochvalu. Zahřála mě jak doušek dobrého červeného vína.     Text a foto Roman Szpuk   Popisek fotek:   I Hřeben Baníkova v cárech mlh II Kominiarski Wierch mezi Ostrým Roháčem a Volovcem III Stín Plačlivô na Jakubině IV Mračna nad Kopami V Oblaky tekou přes Hrubý vrch, Jakubinu a Velkou Kamenistou VI S Oldou na Plačlivô VII Západ slunce z Plačlivô VIII Oblačné čepice nad horami IX Východ slunce za Temniakem X Babia hora a Pilsko. Mlhy nad Oravou. XI Ranní Roháče XII Ostrý Roháč nad Jamníckým plesem XIII Božská houpačka Západních Tater    {gallery}Jitka/rok2020/srpen/miniaturka{/gallery}           MINIATURY Romana Szpuka 2020:     1. Tchořovické rybníky2. Propustk3. Kreslí a chechtá se4. Tekuté písky5. Čtyři úplňky6. Vzpomínka na Lnáře7. Vidoucí8. Únos Sněhurky9. Vločky a vlaštovky10. Chlapeček a dálka11. Ohnivec šarlatový12. Boliaboliaboliaboli13. Vodní mlýnky14. Velký vůz15. Pokušitelé16. Třinácté komnaty skal17. Jen mouchy, kovové a tlusté, to stihly18. Świetliky              MINIATURY Romana Szpuka 2019:     1. Posed u Modravy 2. Výstup na Stožec 3. Dlouhé zimní noci   4.Předjarní povídání  5. Jarní vítr  6. Náušnice paní Zajícové 7. Soumrak na Šeravě 8. Hle, dělám věci nové 9. Fragmenty 10. Kohout  11. Svár zimy a jara 12. Jepičí láska 13. Hadí vrch 14. Voda, voda 15. Čtení v kavárně na Dvorku 16. Cesty nevyzpytatelné 17. Pouť po Českém středohoří18. Svatá petflaška 19. Socha Mír20. Kouzlo červnových večerů21. Polonina, Svidovec22. Světlušky, červencové mrazy a pout23. Čas patří jen hodinám24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského 25. Quasi una Fantasia26. Proměny27. Sociálka28. Bouře nad Gabrétou29. Chamtivci30. Tiché vytrvalé rytmy 31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy32. Rázem jsme všichni vzhůru 33. Přízemní mlha34. Höllbašský vodopád35. Dušičková spektra36. První doteky ledu37. Světlo na mlhách38. Zdivočelé fotografie39. Flák srnčího40.Čarovné mávátko 41. Hořící srdce            MINIATURY Romana Szpuka 2018 :    1.  Loučení s Friederike2. Krátká zastavení   3. Oheň tání 4. Nesouvislý dialog  5. Něžné objetí6. Mráz a srdce7. Tichá křídla8. Co si myslí planety 9. Bezejmenný potok10. Pouť okolo andělky 11. Město je jiné12. Osamělci 13. Staří a mladí 14. Zpáteční cesta 15. Chodím furt v pantoflích 16. Toto místo 17. Celé jaro  je erotické  18. Na Brantlově dvoře19. Socha Rodina 20. České středohoří a Šumava 21. Hýlové a blesk  22. Bělásek a děti  23. Omývání barev24. Bolest křídel  25. Slunovratova noc 26. Květina nezradí svůj květ27. Barvy čaje  28. Ještěrčin ocásek 29. Střet dvou vášní 30. Zatmění  31. Pavlínka32. Perseidy 201833. Sarančatům sklaplo34. Prokletí milenci 35. Zanechávaje příbytek otevřený  36. A měla jsem tě ráda? 37. Vážka rudá 38. Kohlschachten  39. Na cello hraješ 40. Zlatá a černá 41. Panta rhei42. Palvínov a Vatětice43. Říjnové květy jahod 44. Vratká lávka slov 45. O solitude 46. Listopadové toulky 47. Zasněžené město 48. Přebrodit Křemelnou            MINIATURY Romana Szpuka 2017 :      1. Uplakaný čert2. Hrušky 3. Vánoční vzpomínka 4. Co všechno ten nástroj dovede5. Nešahej na ten sníh 6. Otto Hrdin7. V údolí Losenice  8. Pavoučice sněžn 9. Šla Kačenka podle vody10. Vzpomínka na Krýmuse11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati12. Letící oblaka13. Pan Kodýdek14. Cesta pulsu15. Život a smrt16. Deštníky17. Poklady18. Krucifix19. Velikonoční vejce20. Koza v kapli21. Kolečka vypálené trávy 22. Boubínská noc 23. Ovečky24. Bratři Kazarovi  25. Domov26. Táta 27. David je fatalista28. Noční bouřka na Boubíně 29. Fenka a okoun30. Duha 31. Cestou z Najmanky na Radost 32. Žluna 33. Rehabilitace34. Bez střechy35. Jako bílý šátek 36. Nepoučitelní 37. Dobršská brána 38. Hvězdy a psík 39. Malá ťapkající holčička 40. Zářijové plody 41. Buchingerův dvůr  42. Pouť na Luzný43. Jaké má oči?  44. Nejmanka u Hrbu  45. První sníh  46. Úplňková noc 47. Jepice 48. Herwart a Empedokles 49. Dálky na dosah 50. Lidská zima51. Gráve Gabréta 52. Flöhturm 53. Blízkosti opuštěných 54. Miniatury: Čtyři úplňky55. Świetliky 56. Kometa Neowise     {jcomments off}