Zprávy z internetu

    Świetliky            Večer se kdesi nad horou Krzemieniec vrší bouřkové mraky. Stmívá se. Sedím na břehu říčky Wołosatky, na druhém břehu se krabatí skalky, štosuje se tam už noční tma po stránkách zavírané knihy dne. Vzduch je dusný, přes den teplota stoupla přes třicet stupňů a teď se blíží fronta. Objevují se světlušky. Je jich stále více. Míjí mě pár mladých Poláků. „Świetliky,“ upozorňuje ona svého milého.        Pozoruju světélka, jak se komíhají sem a tam, ztěžka letí nad proudem vody. Chvílemi se zdá, že je voda Wołosatky strhla. Zmizí na chvíli a zase se zažehnou. Nesou

něco těžkého?        Procitá vítr. Nelze určit, odkud kam vane, jen tuším jeho naznačené průlivy údolím. Spíš se zdá, jako by se v horkých poryvech zvedal do výše. Vzepětí vzduchu. Tu se ozve zapraskání. Hrom? Ne, následné těžké žuchnutí, zaléhající ke mně dolů, prozrazuje, že v hloubi hory povolil strom, obří velikán možná již naprasklý z nějaké předchozí bouře. Sto či více let růstu ukončí jediný okamžik. Po vzdechu a pádu následuje klid. Hladina za utonulým se uzavřela. Život pokračuje dál.       ***       Bouře nad Wołosatkou   Z tvých rozblýskaných očí světlušky hledají koridor. Nad proudem nesou těžkého cosi. V hoře zapraskal, žuchl strom.              Usínám pod volnou oblohou. Hmatám vedle sebe. Zda se tě dohmatám, má milá skrytáza plátnem stanu?        Cítím se osamělejší, než ve vězeňské kobce. Ale ne, nejsem úplně sám. Jste tu ještě vy, světlušky, świetliky, průvodkyně neznámých polských milenců v šumu něžných peřejí. Jste tak lehké, vy drobné společnice mého smutku. Poletujete napospas povětří. Kam se podějete se svými lampičkami?        Vychládají teplé šlépěje na oblázcích říčního břehu, vyvětrána budou lesní zákoutí a škvíry pod kamením a nahoře, tam vysoko na poloninách se možná na mohutném kříži na Tarnicerozbliká Eliášův oheň.       ***              V noci dopadají na údolí veliké kapky bouřkového lijáku. V recepci kempu v UstrzykiGórne se popíjí, příšerný řev trhá šum větru a bubnování kapek.        Ráno stále prší. Říčka se ale zvedla jen nepatrně. Zato se ochladilo. Stoupáme na poloniny Bieszczad. Cesta nás vede na vrchol nejvyšší hory Tarnica (1 346 m.n.m.). První kroky vzhůru do bezlesí provokují prudký vítr, vichřici. Na loukách ladí hukot své struny, čechrá modré čupřinky chrp horských, které jako by se rozutekly ze zahrady kamenného polygonu. Hory smekly bukové pokrývky hlav, nechávají se ovívat. Vše je ponořeno a omýváno řídkým mlékem mračen, které kýl lodi horského hřebenu rozstřikuje do chuchvalců mlhy. To hory se stydí za pleše a pěstní klíny, které jako by zarazila do jejich temen žárlivá nevěsta hor.        Dešťové kapky nemají zábrany. Neutiší je listy pokroucených buků v údolí a ve svazích o něco níže.Neokouzlí je lesklé a hladké pokroucené kmeny propletené navzájem v objetích a soupeření. Po hrstech zasypává mě jimi volný prostor po mé levici. Nikam není vidět, prožívám bezednou hlubinu hustého lijáku, jenž buší do skalních torů a do vrstev hranáčů.        Nemám dobré vybavení. V mazlavé hlíně pěšinky to klouže. Jdu v teplácích a ve svetru. Vše je v několika minutách prosáklé vodou. Oblečení na mě ztěžklo, jako bych stál pod sprchou. Studená vichřice mnou v nárazech lomcuje. A tak zrychluju. Překračuju schody vytvořené z dřevěných špalíků. Co schod, to rybníček.        Ale ani na vrcholku nenacházím závětří. Zbyla mi ještě suchá mikina. Navléknu si ji na holé tělo. V prstech ztrácím cit. Zůstávám v ledovém dešti a vichřici do půli těla nahý, nadávám si, že už jsem si dávno nepořídil lepší vybavení.       ***       Vichřice na Tarnice   Hora odlupuje vrstvy tepla, pleská kapkami o kámen, nahého do půli těla voláš mě z vichřice: Romane!       Text: Roman Szpuk Foto: Dagmar Heberleinová   {gallery}Jitka/rok2020/cervenec/szpuk{/gallery}       MINIATURY Romana Szpuka 2020:   1. Tchořovické rybníky2. Propustk3. Kreslí a chechtá se4. Tekuté písky5. Čtyři úplňky6. Vzpomínka na Lnáře7. Vidoucí8. Únos Sněhurky9. Vločky a vlaštovky10. Chlapeček a dálka11. Ohnivec šarlatový12. Boliaboliaboliaboli13. Vodní mlýnky14. Velký vůz15. Pokušitelé16. Třinácté komnaty skal17. Jen mouchy, kovové a tlusté, to stihly            MINIATURY Romana Szpuka 2019:   1. Posed u Modravy 2. Výstup na Stožec 3. Dlouhé zimní noci   4.Předjarní povídání  5. Jarní vítr  6. Náušnice paní Zajícové 7. Soumrak na Šeravě 8. Hle, dělám věci nové 9. Fragmenty 10. Kohout  11. Svár zimy a jara 12. Jepičí láska 13. Hadí vrch 14. Voda, voda 15. Čtení v kavárně na Dvorku 16. Cesty nevyzpytatelné 17. Pouť po Českém středohoří18. Svatá petflaška 19. Socha Mír20. Kouzlo červnových večerů21. Polonina, Svidovec22. Světlušky, červencové mrazy a pout23. Čas patří jen hodinám24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského 25. Quasi una Fantasia26. Proměny27. Sociálka28. Bouře nad Gabrétou29. Chamtivci30. Tiché vytrvalé rytmy 31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy32. Rázem jsme všichni vzhůru 33. Přízemní mlha34. Höllbašský vodopád35. Dušičková spektra36. První doteky ledu37. Světlo na mlhách38. Zdivočelé fotografie39. Flák srnčího40.Čarovné mávátko 41. Hořící srdce       MINIATURY Romana Szpuka 2018 :  1.  Loučení s Friederike2. Krátká zastavení   3. Oheň tání 4. Nesouvislý dialog  5. Něžné objetí6. Mráz a srdce7. Tichá křídla8. Co si myslí planety 9. Bezejmenný potok10. Pouť okolo andělky 11. Město je jiné12. Osamělci 13. Staří a mladí 14. Zpáteční cesta 15. Chodím furt v pantoflích 16. Toto místo 17. Celé jaro  je erotické  18. Na Brantlově dvoře19. Socha Rodina 20. České středohoří a Šumava 21. Hýlové a blesk  22. Bělásek a děti  23. Omývání barev24. Bolest křídel  25. Slunovratova noc 26. Květina nezradí svůj květ27. Barvy čaje  28. Ještěrčin ocásek 29. Střet dvou vášní 30. Zatmění  31. Pavlínka32. Perseidy 201833. Sarančatům sklaplo34. Prokletí milenci 35. Zanechávaje příbytek otevřený  36. A měla jsem tě ráda? 37. Vážka rudá 38. Kohlschachten  39. Na cello hraješ 40. Zlatá a černá 41. Panta rhei42. Palvínov a Vatětice43. Říjnové květy jahod 44. Vratká lávka slov 45. O solitude 46. Listopadové toulky 47. Zasněžené město 48. Přebrodit Křemelnou       MINIATURY Romana Szpuka 2017 :    1. Uplakaný čert2. Hrušky 3. Vánoční vzpomínka 4. Co všechno ten nástroj dovede5. Nešahej na ten sníh 6. Otto Hrdin7. V údolí Losenice  8. Pavoučice sněžn 9. Šla Kačenka podle vody10. Vzpomínka na Krýmuse11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati12. Letící oblaka13. Pan Kodýdek14. Cesta pulsu15. Život a smrt16. Deštníky17. Poklady18. Krucifix19. Velikonoční vejce20. Koza v kapli21. Kolečka vypálené trávy 22. Boubínská noc 23. Ovečky24. Bratři Kazarovi  25. Domov26. Táta 27. David je fatalista28. Noční bouřka na Boubíně 29. Fenka a okoun30. Duha 31. Cestou z Najmanky na Radost 32. Žluna 33. Rehabilitace34. Bez střechy35. Jako bílý šátek 36. Nepoučitelní 37. Dobršská brána 38. Hvězdy a psík 39. Malá ťapkající holčička 40. Zářijové plody 41. Buchingerův dvůr  42. Pouť na Luzný43. Jaké má oči?  44. Nejmanka u Hrbu  45. První sníh  46. Úplňková noc 47. Jepice 48. Herwart a Empedokles 49. Dálky na dosah 50. Lidská zima51. Gráve Gabréta 52. Flöhturm 53. Blízkosti opuštěných 54. Miniatury: Čtyři úplňky    {jcomments off}