Zprávy z internetu

  Ves Hrabice je obvyklým cílem nedělních výletů obyvatel Vimperka. Vprostřed osady stojí slohově čistá stavba návesní kaple. Na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna se v Hrabicích koná místní posvícení a to sem přicházejí zástupy poutníků ze všech stran, dokud není velká náves zcela přeplněna lidmi. Dopoledne náleží pobožnosti, odpoledne posvícenské zábavě. Z Vimperka spěchají staří i mladí k hospodě u „Lindenwirta“ v Hrabicích, kde ani velká zahrada nestačí pojmout všechny hosty a stovky se jich musejí rozložit na pažitě, na lukách i na kopci ve stínu starého buku. Poněvadž toho odpoledne nezůstane v mnoha vimperských domech ani živá

duše, přebírá až do večera ostrahu města hasičský sbor. Hrabická pouť se během let stala skutečnou lidovou slavností, na kterou se lidé z Vimperka těší už celé týdny předem. Johann Steinbrener pocházel ze starého selského rodu z Vyšovatky (Scheiben), kde by se dali jeho předkové sledovat až do století patnáctého. Důstojnost selského stavu měl takříkajíc v krvi, a tak když „přišel k penězům“, pustil se i do úspěšného podnikání v oblasti zemědělství. Získal tehdy dva upadlé selské dvory v obci Hrabice (Rabitz), jmenovaly se Annahof a Drosselhof, při cestě do Zdíkova (Groß-Zdikau) kruhovou pec s velkou cihelnou. a začal na nich hospodařit podle nejmodernějších ekonomických zásad. Už dříve stál např. při Drosselhofu asi patnáct metrů vysoký stožár s větrným motorem, instalovaným tu na Steinbrenerův popud a dodávajícím hospodářství elektrickou energii. Větrná elektrárna před více než sto lety na údajně tak zaostalé Šumavě, kdo to jen kdy slyšel? Aj, milý sedláče, s pány by se dalo leccos podniknout, ale vy z Hrabic jen tak nehodláte, máte rádi svoje pohodlí. Tenhle zrovna tam nahoře koupil kus pustopustého neplodného pastviska, kde jaktěživo nikdy nic nerostlo, a dneska tam stojí přepěkný dvorec, kolem úrodná pole a dobrá luka, za nimi krásný les. Ba, ten prostě vyhlížející pán s vysokým čelem a výraznou tváří je pan velkopodnikatel Johann Steinbrener. Člověk musí žasnout, jak mnohostranných aktivit je schopen. Dole ve městě množství továren a tady v Hrabicích zase vzorné zemědělské hospodářství. Všechna tato podnikání jsou podle jeho hesla „Nejprv zvážit, pak se odvážit!“ založena na zdravé úvaze, kvetou a daří se jim, aniž by to štěstí, podložené navíc i pílí a vytrvalostí, činilo svého nositele zpupným či namyšleným. Je to stejně obyčejný muž jako byl vždycky dřív, muž, který i s tím nejchudším dovede obcovat co nejpřátelštěji a nejlidštěji, který je v každý čas připraven stát při svých spoluobčanech radou i činem. Jen škoda, že jeho dobrý příklad zejména v racionelní péči o pole a luka je tak málo následován a sedláci z Hrabic a okolí setrvávají ve svém starém šlendriánství. Ve starých kronikách se můžeme ještě dočíst: Ve vsi Hrabicích sloul ještě roku 1610 grunt Jakuba truhláře po starodávnu Jiříka sklenáře. Jiřík sklenář, maje na dvoře Sixlově v Pravětíně 200 kop gr. míš. pojištěných, prodal je roku 1610 Sabdovi za 100 kop gr. m. Sklenář Teml, snad totožný se sklenářem v urbáři z roku 1552 na čtvrtém místě uvedeným, měl živnost v Lipce. I prodav tento grunt dne 29. června 1598 Vondrovi Pintarovi z Solné Lhoty za 106 kop, koupil si dvůr někdy Vavřinci Mothejzlovi patřící od Krystla Prykla za 58 kop gr. m. Po jeho smrti r. 1612 pošacován dvůr se svršky a nábytky, s dědinami a‘ dobytky za 60 kop; dluhů našlo se 42 kop 12 gr., mezi nimi 1 kopa 26 gr. malíři Jiříkovi. K pozůstalé vdově přiženil se roku 1614 Mikuláš Singer.   Zdroj: České sklo Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora