Zprávy z internetu

  Říká se: “Po svatbě v květnu odletí láska stejně jako květy z třešní.“ Slavit první máj, líbat se pod rozkvetlou třešní, procházet se ruku v ruce kvetoucí loukou, poslouchat zpívající ptáky, opájet se sluníčkem, které nabírá na síle. Tohle všechno je okolím přijímáno s chápavým úsměvem, ovšem zmiňte se o květnovém termínu svatby a část vašich příbuzných a známých jistě nahodí to nemyslíte vážně obličej a spustí lamentaci o strašné smůle, která Vás po májové svatbě čeká. Nejvýznamnější úseky lidského života, ať už v občanském či církevním roce, jsou i příležitostí k mnohému obřadnému konání, ke svátečním rituálům, jejichž

podkladem je někdy zbožná víra, někdy naivní pověra. Křest, svatba a pohřeb jsou základními životními mezníky už proto, že těm, kdo se dennodenně plahočí v potu tváře, umožňují dopřát si určitý čas klidu a dostát povinnostem, jimž dostát vyžaduje náboženství či mrav. Při svatbách se dodržuje mnoho zvyků a pověr. Mnohé pocházejí z dávných dob a tehdy byly přísně dodržovány a brány vážně. Velká váha se dávala na zvyky, které ochraňovaly před nemocemi, hladem, smrtí dítěte, před hádkami a rozpory, nedostatkem lásky a porozumění a před zlými duchy, kteří byli považováni za původ většiny trápení. Družičky se měly v minulosti co nejvíce podobat nevěstě a tímto způsobem měly zmást zlé duchy, aby nepoznaly, která z dívek je nevěsta a nemohli nad ní „páchat zlé moci“. Často se jednalo o mladé dívky, panny, z rodiny nevěsty nebo alespoň ze stejné vesnice. I pro Karla Hynka Máchu byl květen lásky čas. Proč ovšem byli naši předkové tolik proti tomu, aby si v tomto měsíci zamilované páry odpřisáhli lásku na celý život? Jistě už jste od vašich babiček nejednou slyšeli okřídlenou větu Svatba v máji, do roka máry, případně Svatba v máji, nevěsta na máry. České matriky skutečně během května zaznamenávají nejmenší počet uzavřených sňatků za celý rok. Z několik stovek let starých církevních kronik lze vyčíst tvrdá fakta, a to taková, že úmrtnost u májových (komplexně vzato jarních) nevěst byla skutečně prokazatelně vyšší, než u nevěst letních či podzimních. Jak vůbec tato pověra, která je založená na historické skutečnosti, jež je v dnešní době pasé, vznikla? Pověra Svatba v máji, do roka máry. vznikla nejspíš v 18. nebo 19. století. Tehdy bylo ještě samozřejmé, že se pár poprvé miluje o svatební noci. A právě tehdy mohla žena otěhotnět. Dítě počaté o květnové noci by se tak narodilo v únoru. Jelikož tehdy byli lidé závislí na přírodě a jejích proměnách, dítě by přišlo na svět zrovna na sklonku zimy – tedy v době, když už se lidem v sýpkách výrazně tenčily zásoby jídla. Hrozilo proto, že organismus rodičky mohl být po zimě značně vyčerpaný hladověním a na porod už nemusela mít dost sil. Mohla tak při porodu zemřít vysílením – podobně jako její miminko. Květnové nevěsty se však v minulosti nehrozily pouze smrti při porodu, ale jelikož musely od jara do podzimu tvrdě pracovat také na poli, byl pro ně velkým strašákem i samovolný potrat. To je ale hodně dávná historie, takže dnes májovým svatbám snad už nic nebrání!   Zdroj: Historie svateb, Svatební zvyky a pověry Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora