Zprávy z internetu

  Obec je na trase Stachy – Vimperk, kdo projížděl, může si osvěžit vzpomínky. První zmínka o obci z roku 1318, kdy darován Vilémem Bavorem strakonickému konventu johanitů, od 14. století patřil k panství Vimperk, od 16. století (r. 1539), kdy zde byla postavena tvrz (možná již ve 14. století za Koců z Dobrše), byl samostatným statkem rodu Malovců z Chýnova (tvrz přestavěli na renesanční obdélný dvoupatrový zámek s hřebínkovými klenbami v přízemí). Po jejich vymření (r. 1799) řada držitelů: za posledních-Thun-Hohensteinů v letech 1865-68 rozšířena a přestavěna (novogoticky) zámecká budova. Název obce Zdíkov pravděpodobně pochází od jména Zdíka z Janovic,

který byl purkrabím na Vimperku. První písemná zpráva, která je dokladem o existenci lidského sídla na místě dnešního Zdíkova pochází z roku 1318. Uvádí se v ní, že Vilém Bavor ze Strakonic daroval strakonickému konventu maltézských rytířů – Johanitů Velký Zdíkov, Malý Zdíkov, Branišov a Lhotu s farním podacím právem, lesy, mlýny, rostlinami, pastvinami, vrchy a pozemky. Roku 1385 se zdíkovské panství (statek) stává majetkem Hanuše Kaplíře ze Sulevic a je tak připojeno k vimperskému statku. První jménem známou postavou Zdíkova je kněz Václav neboli Jan ze Zdíkova, který působil roku 1417 ve Svojšicích u Sušice. V době okolo roku 1420 se Velký Zdíkov dostal do držení Jana Koce z Dobrše. Za více než sto let, roku 1529, jej Kocové z Dobrše prodali majiteli vimperského panství Janu Petrovi z Malovic. V držení Malovců byl pak Zdíkov celých 270 let, až do roku 1799. Roku 1603 za Zdeňka Malovce mělo zdíkovské panství již značnou rozlohu a sahalo až do prostoru Kvildy a Bučiny u státní hranice s Bavorskem. Tvořily jej tyto obce a osady: Velký Zdíkov, Lhota (Masákova), Nové Hutě, Pláně, Staré Hutě, Pokovy hutě, Františkov, Kvilda, Hraběcí Huť, Tobiášova Huť, Wiederbruck (Vydří most), Chaloupky a Bučina. V období vlastnictví a správy Velkého Zdíkova rodem Malovců byla na místě dnešního zámku postavena kamenná tvrz, která je historickými písemnostmi poprvé uváděna roku 1666. Když roku 1771, za panování císařovny Marie Terezie, bylo zavedeno číslování domů, obdržela č. p. 1. Zmiňovaná tvrz byla postavena na skalnatém vyvýšeném pahorku nad potokem, což odpovídá i současnému podobnému pozměněnému terénu v tomto prostoru. Téměř tři čtvrtiny výměry zdíkovského statku tvořily lesy. Byly rozděleny do čtyř revírů: Velký Zdíkov, Pláně, Staré Hutě a Kvilda (tehdy se užívalo pojmenování Zdíkovská Kvilda); Horská Kvilda patřila městu Kašperské Hory. Na počátku 19. století se obyvatelé obcí, osad a samot zabývali obděláváním polí, chovem dobytka a prací v lese. Také byli zaměstnáni v několika sklárnách. K velkozdíkovskému panství též patřilo několik cihelen a skláren, vápenka a lom na těžbu křemene pro výrobu skla. Roku 1799 Jan Malovec z Chýnova a Vimperka statek Velký Zdíkov prodal za 271 000 zlatých hraběti Františku ze Sickingenu. Hrabě František ze Sickingenu vlastnil Velký Zdíkov krátkou dobu, jen do roku 1803, kdy jej prodal c.k. plukovníkovi Jakubovi z Wimerovi. Po dvaceti letech bylo panství opět prodáno. Novým majitelem se stal hrabě Ferdinand Palffy – Erdödy, který spravoval Velký Zdíkov do roku 1828.Velký Zdíkov měl 136 domů a 910 obyvatel, panství celkem 453 domů a 3701 obyvatel. Časté změny vlastníku a majitelů statku od roku 1800 způsobily, že celkové hospodaření bylo zanedbané a špatné. Toto období neustálého střídání majitelů končí datem 8. prosince 1846, kdy panství Velkého Zdíkova kupují Thun-Hohensteinové. Začátkem 20. století byli mezi zámeckými hosty i příslušníci známých českých šlechtických rodů Chotků a Nosticů. Roku 1916 dostaly obce Velký Zdíkov a Malý Zdíkov úředním výnosem pojmenování Zdíkov a Zdíkovec. Tento kratší zjednodušený název se ale vyskytoval již před rokem 1916. Roku 1919 na základě ustanovení pozemkové reformy převzal zdíkovský konfiskovaný velkostatek Pozemkový úřad v Praze. Zdroj: Vědecká knihovna Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora