Zprávy z internetu

  Barevný květen Až máj svými dotyky obarví kvítí, vítr pročeše stromy, co dotkly se hvězd, a s něžností mámy pak slunce, co svítí, vysuší blátivou nahotu cest. Na zápraží slavík rozkošně zpívá, on zná všechny písně, co ty jsi mi hrál, tma odchází brzy a přestává skrývat tu barevnou krásu, co květen nám dal. Když máj rozprostře svůj svit a jas nad vrchy i doly, dostal i temný, trochu pochmurně působící háv lesů slavnostní přízdobu: byly to světlé ohebné břízy a buky statných kmenů, které se do daleka zatřpytily a zaleskly jako pravý jarní div. Zdá se zbytečným, ba

dokonce prostoduchým, vyprávět obyvateli Šumavy něco o jeho lese, ve kterém se narodil, který zná od dětství až k těm nejvyšším vrcholům. Ano, zná svůj domovský les v jeho úchvatné velikosti, zná jeho výšinné výhledy, jeho tichá zákoutí, jeho zelené pastviny, zná jeho temná jezera a šumící potoky, těší se z jeho nebetyčných smrků a jedlí a vědoucně naslouchá šumění jeho buků. Jsou to třeba větve, které nám načechrají vlasy, je to vítr hrající si se stromy nebo kukačka co nám počítá léta. Musíme být ale potichu a vnímat, jak s námi šumavský les promlouvá. Octnete se náhle jakoby v nějakém jiném světě, oblouzeni a uchváceni vším, co vám nabízí. Jako ve vysoké síni klene se nad vámi husté, jasně zelené bukové listoví a sluneční světlo, které jím proniká, malebně formuje svými paprsky šedé, mohutné kmeny starých stromů. Zvláště jeden z buků vyniká pozoruhodným tvarem. Ve výšce asi dvou metrů se totiž jeho kmen dělí vedví a obě jeho ramena svírají dokonalý téměř tvar harfy. Stačilo by mezi nimi napnout struny a vítr by se jimi mohl začít probírat svými prsty v nějakém zvučném nápěvu. Dalo by se hodiny sedět v bujné záplavě travin a jen přihlížet všemu tomu dění, kdyby vaši pozornost nepoutalo i bohatství květů všude kolem vás. Nesmazatelné však zůstaly dojmy, jež nabízel ten překrásný kus země. …. Pátý kalendářní měsíc označujeme v češtině jako květen, dobu květů, kdy rozkvétá celá země. Setkáváme se ale i s expresivním výrazem máj. Proč květen „porazil“ máj a kdo toto pojmenování zavedl? V současném spisovaném českém jazyce je výraz květen ryze neutrálním; kalendářovým, školským či odborným. Oproti tomu máj je výrazem expresivním, takzvaným poetismem. Nebylo tomu tak však vždy a dá se říct, že se do jisté míry funkce obou slov vyměnila. Pojmenování pro květen se zrodilo v době Národního obrození – poprvé ho v tomto smyslu použil v roce 1805 Josef Jungmann ve svém překladu Chateaubriandovy Ataly. Ve staré češtině existovalo přídavné jméno květný, které by se dalo vysvětlit jako kvetoucí zdravím, silou, Jungmann se ovšem nechal inspirovat polským názvem měsíce kwieceń, který je v polských památkách doložen už od 15. století – ovšem pro čtvrtý měsíc, náš duben, a žije doposud jak v polštině, tak v ukrajinštině. Jungmannův výraz se rychle ujal a vytlačoval původní název máj, pocházející z latinského „maius“. Obrozenci v něm ale viděli název totožný s německým Mai. K rychlému nahrazení českým, slovanským slovem přispělo i jeho zakoneční na –en, které je stejné u dalších šesti měsíců (leden, březen,…). Úspěšný nebyl název traven či tráven, případně trnopuk, jenž patří k pokusům převzít staré slovanské označení pro pátý měsíc z doby předobrozeneckého purismu. Mějte se krásně květnově…. Zdroj: Česká řeč Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora