Zprávy z internetu

  Riegerův Slovník naučný z roku 1866 popisuje pod označeními máj, máje, májku především strom březový, který se obvykle během měsíce máje rozvijí, či rozkvétá. Stavět máj, chodit s májem, s májí jsou způsoby mluvy směřující k tradičnímu obyčeji stavění májí. Dále je zde uvedeno, jak mládenci po půlnoci prvního dne měsíce máje (května) putují pro mladé stromy do háje, aby je uťali a připravili k tradiční slávě. Poté strom prochází fází zbavení kůry. Posléze nato je máj, usazena uprostřed návsi do země a pomalu je zvedána směrem vzhůru. Krom toho jsou stavěny máje i svobodným dívčinám svými milými. Jestliže

svého milého nemají, pak jinými zdatnými mládenci. Když průvod dorazí do stavení, tak mládenec milé postaví máji a sám zatluče dřevěné kolíky k vyztužení, aby máje nespadla. Mládenci jsou odměněni tancem a sklenicí něčeho tekutého, většinou pivem. Průvod i s mládenci dále pokračuje po celé vsi, konečnou zastávkou je cesta k místní hospodě, kde se tančí a zpívá až do časného rána. Stavění májí se udrželo na mnoha místech v různých podobách dodnes. Tato obyčejová tradice prošla dlouhým vývojem. Jedná se o velmi starý zvyk opěvující omlazenou přírodu, prostřednictvím stavěním mladých a kvetoucích stromů. Kořeny zvyku pochází již z předkřesťanských dob. Obřadní stavění stromů jako ochrana před zlými duchy znali už Římané a Etruskové. Nejstarším dokladem v Českých zemích je zápis z roku 1422, kdy za vztyčení máje dostal mládenec odměnu, ruku děvčete. Na základě manželského slibu a postavení máje vzešel manželský svazek v platnost a dne 23. června roku 1422. byla V oblasti Šumavy vzešla do podvědomí německá pověst vypovídající o sv. Valpurgře, jež doprovázela sv. Filipa a sv. Jakuba na jejich apoštolských poutích. Bývala podezřívaná z nemravnosti, proto na svou ochranu zabodla do země suchou hůl, která v noci z 30. dubna na 1. května na důkaz její nevinnosti zazelenala. Podle Čeňka Zíbrta jsou na její památku od té doby stavěny máje. Pověst, která se zachovala a vypovídá o panenské čistotě jedné dívky, jež se nechtěla vdávat. Stala se tak terčem výsměchů ostatních dívek, že jí žádný svobodný mládenec nebude chtít a tak radši před okolím říkala, že se rozhodla navždy zůstat pannou. Modlila se tak ke sv. Filipovi a sv. Jakubovi, aby jí zajistili ochranu. V den obou světců se z čista jasna objevila na jejím dvorku máj ozdobená bílými fáborkami na znamení její nevinnosti. Tytéž dívky jí začaly závidět a chtěly také takovou máj mít, ale bohužel jim takovou máj nikdo shůry nenadělil. Požádaly tak své chlapce, aby se o to postarali. Tradici májí lze tedy také chápat jako symbol dívčí nevinnosti a krásy. Mnohem horší bylo, když dívka před okny našla místo máje slaměný věchet naražený na dřevěnou tyč. Celá ves tak věděla, že už dívka není poctivá. Čeněk Zíbrt uvádí, že máje coby zelené stromy byly znamením příchozího jara, kdy se veškerá příroda převlékla do nádherného kvetoucího roucha. Srdce lidí pak bylo naplněné slastí a radostí. Příroda se veselí a jásá stejně jako mládež. Dále podle něj měly máje prvotně obrazný význam a byly výrazem přírodní pověsti v boji zimy s vesnou, tedy boje smrtí se životem.   Zdroj: RIEGER, Ladislav František. 1866. Slovník naučný. Díl 5. Praha: Kober a Margraf, ZÍBRT, Čeněk. 1923. Máje: obrázky ze života lidu československého. Praha: Melantrich, FROLEC, VÁCLAV. 1985. Čas života a obyčejová tradice. In: Čas života. Rodinné a společenské svátky v životě člověka. Lidová kultura a současnost Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora (Z cyklu Stará Šumava)