Zprávy z internetu

  Z latinského „Dominica in albis“ byl odvozen název „neděle bílá“. Ten nám připomíná, že tento den, kterým vrcholí slavné velikonoční osmidenní neboli oktáv, ve starých dobách nově pokřtění odkládali bílé roucho, kterým byli oděni při křtu během bohoslužby velikonoční noci. Dosvědčuje to v jednom ze svých kázání i svatý Augustin, když praví: „Dnes se završuje slavnost velikonoční, a proto novokřtěnci vyměňují svá roucha, ovšem tak, že ona bělost, jež se v rouchu odkládá, v srdci zůstává.“ Novokřtěnci pokřtěni na Bílou sobotu byli oblečeni do bílého roucha. Na druhou neděli šli v bílém oblečení v průvodu do kostela, kde ho

odkládali. V řecké církvi se dnešní neděle nazývá „nedělí dotýkání svatého apoštola Tomáše“. Tento název je odvozen z úryvku dvacáté kapitoly evangelia Janova, který vypráví o zjevení zmrtvýchvstalého Ježíše apoštolům. Když se tak stalo poprvé, Tomáš s nimi nebyl. Učedníci mu pak říkali: „Viděli jsme Pána.“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Když už se dnes takto zamýšlíme nad názvy, kterých se druhé velikonoční neděli dostalo, nebude jistě od věci připomenout i pojmenování staročeská, přesněji řečeno staroslovanská – ona se totiž objevují i v historické tradici jiných národů, do jejichž jazykové rodiny náležíme. A to jsou názvy „neděle družebná“ a „neděle provodní“. Svědčí o radostném shromažďování věřících, kteří tento den vycházeli ve slavnostních průvodech do polí a luk s prosbou o Boží požehnání. Křesťanství často mělo ve zvyku nahrazovat původní pohanské svátky svými. První neděle po Velikonocích se nazývala Provodní neděle, dnes Bílá neděle. Provoda byla tedy zřejmě nahrazena prvním dnem po velikonočním půstu – hodováním v den Bílé neděle Provodní. V tento den se také konaly průvody novokřtěnců, což mělo nepochybně umocnit dojem, že Provoda je ryze křesťanským svátkem. Velikonoce se původně slavily osm dní, od Hodu božího velikonočního (Velikonoční neděle) do následující Provodní neděle. Tento zvyk se udržel do roku 1094, kdy synoda v Kostnici zkrátila počet velikonočních svátků na tři dny. Provoda byl totiž byl staroslovanský a pohanský jarní svátek zemřelých, něco jako dnešní dušičky. Jednalo se o jarní bujarou oslavu, během níž Slované vzpomínali na své mrtvé předky. Oslavy byly veselé a hojně se na nich pilo a hodovalo. Slovanské „svátky zemřelých“ byly oproti dnešnímu pojetí veselé a zřejmě se někdy odehrávaly i přímo na hrobech předků. Možná již tehdy vznikla tato jarní říkanka, jejíž původní pohanský smysl bychom už asi nikdy nedokázali poodhalit. Velikonoce ovšem zdaleka nejsou jen pouhými „svátky jara“ – jde o ústřední tajemství celé křesťanské víry, kterou je skutečnost Kristova zmrtvýchvstání, jehož sláva se má jednou zjevit i na nás. Jsem přesvědčen, že právě v této souvislosti slavili naši předkové v těsné blízkosti Velikonoc i svátek, který měl své místo v pátek po Bílé neděli a patřil k nejslavnějším dnům starých českých křesťanů. Byl to takzvaný Den ukazování svátostí, který se slavil přičiněním císaře Karla IV. od poloviny 14. století. Na pražském Karlově náměstí byly v tento den vystavovány k veřejné úctě říšské klenoty a relikvie světců z pokladu svatovítského i karlštejnského. Podobné slavnosti se u nás konávaly i jinde, například v Českém Krumlově. Do Prahy přicházely v tento den tisíce poutníků a jejich velikonoční radost z Kristova vítězství se tu snoubila s radostnou připomínkou vítězství svatých, kteří Krista oslavili svým životem a často mu vydali svědectví o věrnosti i mučednictvím.   Zdroj: Duše a hvězdy Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora (Z cyklu Stará Šumava)   VELIKONOČNÍ TRADICE: Modré pondělí VELIKONOČNÍ TRADICE: Žluté úterý VELIKONOČNÍ TRADICE: Škaredá středa VELIKONOČNÍ TRADICE: Zelený čtvrtek VELIKONOČNÍ TRADICE: Velký pátek VELIKONOČNÍ TRADICE: Bílá sobota VELIKONOČNÍ TRADICE: Velikonoční neděle – Boží hod velikonoční VELIKONOČNÍ TRADICE: Velikonoční pondělí a pomlázka