Zprávy z internetu

  Ptáte se, co mají společného kohout a kříž? … Pojmem kohoutí kříže, zvané také Arma Christi, se v křesťanské ikonografii rozumějí nástroje umučení Krista. Jejich zobrazení vychází z biblických textů, apokryfu a legend … … svatý Petr by mohl mít také jiný poznávací znak, a sice kohouta. Myslím, že tento symbol by byl pro naše dnešní křesťanství velmi výmluvný. O tom kohoutovi řekl Pán Ježíš Petrovi, že začne kokrhat, až Petr propadne malověrnosti a ustrašenosti. A když Petr v té zlé noci, kdy Krista Pána zatkli, začal zapírat, že patří mezi jeho vyznavače, kohout kokrhal. Třikrát musel kohout zakokrhat,

než se Petrovi zadrhla řeč v krku, než se přestal tlačit mezi nepřátele Pána Ježíše, než odešel a hořce se rozplakal hanbou a lítostí nad svou zbabělostí a malověrností … Kousek od šumavské vesničky Nicov stojí u cesty zvláštní kovový kříž s kohoutem na vrcholu, s hodinami, které ukazují třetí, tedy okamžik Kristovy smrti, a s mnoha drobnými předměty – nástroji Kristova umučení. Turisté, kteří sem zabloudí, se u neobvyklého artefaktu zastavují, fotografují si ho a často také přemýšlejí, co jednotlivé atributy vlastně znamenají. Z Bavorska připutoval Ježíš s křížem obklopen atributy své smrti. Jako svědkové hluboké lidové zbožnosti se zachovaly v mnoha vesnických kaplích a na okrajích polních cest Bavorského lesa kříže zvané také Waffen-Christi a připomínající velikonoční příběh Kristova utrpení. Tyto klenoty selského výtvarného cítění zpodobují nejen Spasitelovu smrt na kříži, ale i mučicí nástroje, spojené s předchozím dějem Ježíšovy pouti na Golgotu, jako jsou důtky, trnová koruna a další. Kohoutí kříž – Arma Christi, pochází původem z Bavorska, kde byly v 18. a 19. století běžné, stejně jako v 19. století na Šumavě. Kohout na vrcholu připomíná trojí Kristovo zapření Petrem, hodiny zase okamžik, kdy ukřižovaný vydechl naposledy, a předměty na kříž navěšené znázorňují nástroje, související s Kristovým mučením a cestou na Golgotu. Zobrazené symboly, které lze na Kohoutích křížích nalézt: Arma Christi čili v překladu „Zbraně Kristovy“, nebo též „Nástroje Kristova Umučení“ se nazývají předměty, které poukazují na jednotlivé události, jež předcházely Ježíšově smrti. Poprvé se jejich vyobrazení objevilo v Utrechtském žaltáru z roku 830, od té doby se stalo velmi častým uměleckým námětem . Většinou se jedná o přibližně třicet různých atributů. Pokaždé nejsou vyobrazeny všechny, i na kříži nalezneme pouze některé: Bičem, důtkami, flagellem bičovali Krista při cestě na Golgotu a při korunování trnovou korunou. Džbán posloužil Pilátovi k umytí rukou, když Krista údajně odsoudil na smrt. Připomíná výrok: „Myji si ruce“. Hodiny ukazují něco málo po třetí, tedy dobu, kdy Ježíš zemřel. Hřeby byl Ježíš přibit ke kříži, bývají tři, někdy čtyři. INRI – „Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum“, česky „Ježíš Nazaretský, král židovský“, nápis na kříži. Kaifášova tvář. Kaifáš odsoudil Ježíše za to, že se rouhá a druhý den ho poslal k Pilátovi. Kamenem házeli na Krista během cesty na Golgotu. Kladivem zatloukali hřeby na kříž. Kleštěmi byly vytaženy hřeby při snímání Kristova těla z kříže. Kalich byl použit Kristem při poslední večeři. Někdy také kalich, do kterého stekla Kristova krev (Svatý grál). Kohout zakokrhal, když Petr zapřel Krista. Kopím propíchl Longin Kristův bok, aby zjistili, zda stále žije. Z boku vyšla krev a voda. Kostky posloužily vojákům při losování o Kristovy šaty. Kříž, na kterém Kristus skonal, někdy také tři kříže (Kristův, Dismasův = lotra po pravici, kříž lotra po levici). Lebka ležící u paty kříže představuje starokřesťanskou legendu, podle které byl Kristův kříž postaven nad hrobem Adama a poté Kristova krev stekla na Adamovu lebku. Mečem Petr uťal ucho veleknězovu služebníkovi v Getsemanské zahradě. Někdy také meč římských vojáků, kteří zatkli Krista. Nádoby na masti, kterými bylo tělo po smrti namazáno. Pilátova tvář. Pilát, podle kanovnických textů, odsoudil Ježíše Krista. Plátno do kterého zabalili tělo, které se na látku otisklo. (Turínské plátno) Pochodně používali vojáci při cestě do Getsemanské zahrady. Ruka udeřila Krista do tváře. Roucho navlékli Kristovi pro posměch. Bylo královské, purpurové barvy. Případně se jedná o jeho nesešívanou suknici, o kterou vojáci metali los. Řetězy nebo provazy, kterými Krista spoutali. Slunce a měsíc se zatměly při Kristově smrti. Svítilny vojáci drželi při zatýkání Krista. Trnovou korunou byl Ježíš pro posměch korunován králem Židů. Tvář vojáka plivajícího na Krista. Tyč s houbou namočenou do octa, byla Kristovi podána k ústům, když visel na kříži. Třicet stříbrných mincí dostal Jidáš za zradu Krista. Třtinou bili Krista po hlavě. Ucho patří veleknězovu služebníkovi. Veroničina rouška, na které zůstal obraz Kristovy tváře Žebřík, pomocí něhož sňali Kristovo tělo z kříže. Něco k historii Kohoutího kříže ze šumavského Nicova při hrázce z polních kamenů šumavské země je víc než symbolem a ozvěnou utrpení Kristova. Věčně a věrně nám tlumočí i to, co za šumavskou literaturu už provždy vyslovil Adalbert Stifter: „Was je Gutes oder Böses über den Menschen gekommen ist, haben die Menschen gemacht. – Co dobrého nebo zlého bylo způsobeno člověku, učinili lidé.“ Dříve byly většinou opatřeny poklopem ze skla, jako ochrana jednotlivých atributů před poškozením,prachem a jinými nečistotami. Je tomu téměř přes století, co zbožný Šumavan z Nicova jménem Johann Klement, známý svou zručností v kovářském řemesle, pojal plán věnovat svému domovu něco jako zbožný dar. Usilovně střádal zlaťák po zlaťáku a utrhoval si od úst, jen aby obstaral dost železa na to, vykovat za dlouhé zimy ve zdlouhavé lopotě metr vysoký kříž prý podle předlohy, kterou kdysi spatřil na tovaryšských toulkách někde dole v bavorské zemi. Na jedné vysoko položené, do všech stran otevřené pastvině nade vsí Nicovem, jednom z nejstarších lidských sídel našeho kraje, ho pak vztyčil sotva pět set kroků od hranice, která dělila od Šumavy Protektorát Čechy a Morava. Tam stojí dodnes a vyhlíží odtud daleko do vůkolí. Bohužel leží natolik stranou cest, že jen málo poutníků ho může obdivovat na svých toulkách Šumavou. Vydržel až do 60. let 20.století, kdy ho vandalové strhli. Proto se originál přestěhoval do Kašperských Hor a na jeho místě byla vztyčena kopie. Přestože kříž na vyhlídce, je pouhou replikou, rozdíl od originálu není téměř patrný. Původní Kohoutí kříž, jež stával nad Nicovem, dnes najdeme na náměstí u východní stěny chrámu sv. Markéty v Kašperských horách. A mohu potvrdit, že kopii od originálu nerozeznáte. A ještě pověst: Kromě toho, že je kohout také symbolem Ježíše Krista, rovněž představuje nový den a svým kokrháním zahání noční démony. Právě o tom vypráví i pověst o kováři, který se zdržel v místním hostinci a poté se vracel za noci domů do Řetenic (cca 1,5 km od Nicova). Po cestě však potkal bezhlavou postavou. Snažil se jí utéci, avšak bytost, která se představila jako Smrt, ho stále pronásledovala. Nastala potyčka. Když už kováři začaly docházet síly, a zdálo se, že Smrti přeci jen podlehne, objevil se na nebi první sluneční paprsek. Přesně v tu chvíli zakokrhal kohout a se svítáním se bezhlavá postava rozplynula. Kovář poté od majitele odkoupil kohouta, jež mu zachránil život, a velmi si ho hýčkal.   Zdroj: Kohoutí kříž: Ozvěny německé lyriky ze Šumavy, Turistův průvodce Šumavou. Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora