Zprávy z internetu

  Tiše a ochotně purpura na plotně voní, stále voní, nikdo si nevšímá, jak život mění se v dým. Snad jenom v podkroví, básníci bláhoví pro ní, slzy roní, hrany jí odzvoní rampouchem křišťálovým… Vůně Vánoc představuje vůni domova, na kterou později s láskou vzpomínáme i v dospělosti. A protože je advent, atmosféru podtrhne vůně cukroví, punče a vánoční purpury. Kdo by neznal známou krásnou vánoční píseň. Purpura patří k českým Vánocům stejně neodmyslitelně jako kapr nebo bramborový salát. Tento typický produkt, který v minulosti provoněl všechna obydlí, a spolu s jeho vůní se do místností pomalu vloudila ta typická

vánoční atmosféra, se pojí s neméně typickou vánoční písní, která právě tuto atmosféru dokresluje. Díky purpuře si každý představí především teplo, klid a pohodu, možná Vánoce svého dětství, možná stará litinová kamna, díky jejichž sálání se z purpury uvolňovala právě její typická vůně. I čichem se zmocňujeme světa a právě Vánoce našemu nosu nadělí přebohatě. Začíná to mýdlem a leštěnkou z přemíry smýčení, následují vesměs libé kuchyňské pachy a končí jehličím, svíčkami, františky a purpurou. Svátky jsou festivalů vůní a historie jejich používání k zvýšení naší schopnosti vnímat a prožívat je opravdu starodávná. Za tradiční symbol připomínající dětství a čas Vánoc je již po staletí považována vůně purpury a také františka. Používání purpury pochází ze starobylého keltského zvyku, kdy Keltové o zimním slunovratu pálili na ohních voňavé jehličí. Často se prováděly různé magické úkony spojené s očistou obydlí, vykuřovalo obydlí v kostele žehnanými bylinami a vykropilo svěcenou vodou. Rituál vykuřování souvisí i s dvanácti kouřovými nocemi, kdy se pálit začíná od zimního slunovratu. Každá noc představuje jeden měsíc v roce a v té noci můžeme spálit, očistit, odpustit, ale také napravit vše, co jsme v odcházejícím roce nestihli. Tím se i naši předci připravovali na rok příští. To od středověku vykonávali kněží a jejich pomocníci. Později tak činili sami hospodáři. Tato tradice se zachovala dodnes v podobě pálení františků, i když se již nespojuje s očistou obydlí od škodlivých sil, ale spíš s příjemnou a hlavně vánoční vůní. Vykuřování má původ v uctívání ohně, hospodáři často zbytky ze štědrovečerní večeře házeli do kamen, aby oheň domu neuškodil. Církev dala ohni dvě podoby: věčné světlo a svícení svícemi a ty zdobí okna našich obydlí během vánočních svátků dodnes. Ta pravá purpura se vlastně jmenovala vonička. Sbírala se postupně během roku a v jeho nejtemnější části pak přinášela očista domova, jeho ochranu před „zlými duchy“ a také vzpomínky na přívětivější dny plné slunce a barev. Tak se na tu purpuru, tedy voničku teď spolu podíváme. Během celého léta se sbíraly léčivé byliny, které se vázaly do svazečků, později se nechávaly světit v kostelích a věšely se nad vchodové dveře, či ke křížku. Tato vonná směs měla silně léčivé a očistné účinky, chránila dům před neštěstím a uhranutím, zaháněla smutek a melancholii, přinášela světlo v temných dobách. Vánoční purpura je v podstatě vánoční pot porri, jen s tím rozdílem, že purpura se zahřívá nebo nechává pomalu doutnat, aby byl zážitek z vůně ještě intenzivnější. Purpura obsahuje mnoho složek, hlavními z nich jsou: hřebíček, skořice, muškátový oříšek, máta, levandule, meduňka, mateřídouška, tymián, bazalka, rozmarýn, šalvěj, majoránka, pelyněk, fenykl, anýz, květ měsíčku, chrpa, vřes, heřmánek, jehličí a mnoho dalších bylin. Kouzlo s vůní spojené vytvoří ty nejkrásnější vánoce ve chvílích, kdy si na sebe uděláme čas, naplníme jej příběhy z našeho dětství, které pak jednou budou vaše děti předávat svým netrpělivým dětem u vánoční večeře, dychtivě čekající na zazvonění Ježíška. Zdroj: Tradiční vánoční zvyky a rituály Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora (Z cyklu Stará Šumava)