Zprávy z internetu

  Již od konce listopadu mění každoročně vánoční trhy obraz bavorských měst. Norimberský perník, svařené víno, pečené mandle, k tomu pestrobarevné světelné řetězy, výrobky tradičních řemesel a zasněžené prodejní stánky – vánoční atmosféra a pohoda. Užijte si vánoční trhy obklopené zcela zvláštní a nezapomenutelnou bavorskou kulisou. Kde jinde nasát předvánoční atmosféru, než na adventních trzích? Pokud vám jsou ty české už malé, není nic jednoduššího, než skočit do auta, vlaku nebo autobusu a vypravit se za hranice. Zapomeňte na chvíli na všechen shon a uklízení a vydejte se za kouzelnou vůní Vánoc. O místních zvycích se v Bavorsku pouze nemluví

– nýbrž se jimi také žije. Místní lidé trhy berou jako společenskou záležitost, chodí se na ně setkat s přáteli, popovídat si a vychutnat si neopakovatelnou předvánoční atmosféru. Německé Vánoce jsou velmi podobné těm českým. Jedním z mála rozdílů je Ježíšek, kterého si v severním Německu představují jako staršího muže se zrzavými vlasy a vousy, oblečeného do dlouhého pláště s kapucí. Vznešený Weihnachtsmann (vánoční muž) cestuje na divokém větru jenom po severu Německa, ve zbylých oblastech naděluje dárky Christkind čili Ježíšek. V pytli odnáší zlobivé děti a metlou trestá nevěrné ženy. V Bavorsku chodí tři týdny před Štědrým dnem hudebníci a vždy ve čtvrtek klepou na dveře domů a házejí hrách na okna. Tato tradice má připomenout smutek Marie a Josefa, když sháněli v Betlémě nocleh. Německá vánoční kuchyně nabízí mnoho pokrmů z ryb (pečená štika, candát na roštu, plněný kapr). Oblíbená je konšelská mísa, ať již teplá nebo studená, na níž jsou plátky vepřové pečeně, uzeného masa, pečené kachny nebo husy, pečené krůty a kusy smetanových klobás. Nechybí ani tradiční jablečný závin, do kterého se přidávají i kompotované třešně. Bavorské adventní trhy jsou fenomén a klasika, která nikdy nezevšední. Nad velkoměsty i těmi nejmenšími vesničkami se vznáší typický odér tradičního svařeného vína (Glühwein), jemuž dodává šmrnc rafinovaná zimní směs koření, kdo by odolal? Specialitou tamních trhů je, že každý má své vlastní hrnečky, které se obvykle rok od roku trochu liší. Za keramický ucháč zaplatíte vratnou zálohu a můžete ho po dopití vrátit, nechat si znovu nalít nebo si ho odvézt domů jako suvenýr. Teplé a voňavé pití přijde především v mrazivých dnech vhod – pijte ovšem pomalu, zvlášť v případě, že si dáte ostřejší variantu Glühwein mit Schuss, neboli svařené víno s panákem alkoholu. Teď zavřete oči a nechte se inspirovat zvuky vánočních zvonků, zaposlouchejte se do adventních písní a tradičních lidových koled. Existují místa, kde toto všechno je skutečné. Vůně jehličí a vánočního punče, zpěvy koled linoucích se ze svícemi rozzářených kostelů, vánočně osvícené uličky a stromky rozjasňující potemnělé zimní večery, pocukrované střechy domů a zářivé vánoční bavorské trhy. Když přijedete do Bavorska, vždy znovu a znovu se musíte podivovat, s jakou grácií tady muži nosí kožené kalhoty a ženy se oblékají do dirndlů. Lidé tady žijí v přátelství s tradicemi. Je to kraj klasiky a mírumilovného životního rytmu. Tradiční kuchyně jižního Německa má hodně společného s tou naší. Potrpí si na vydatná masitá jídla, domácí uzeniny, knedlíky všeho druhu či sladkosti. Pomineme teď nakupování vánoční dárků a můžete vybírat z velkého množství vánočních ozdob, z kterých mnohdy až přechází zrak a co vás možná překvapí a jen upřímně potvrdí profesionálnost zdejších vánočních trhů je fakt, že na mnoha stáncích můžete platit platební kartou. Po obhlídce nádherné výzdoby se zaměříme se na další velmi důležitý bod – jídlo. Pokud jste už někdy navštívili Bavorsko, pak jste určitě měli možnost ochutnat tamní nejoblíbenější pochoutku – bílou klobásu (Weißwurst). O jejím vzniku se traduje legenda z roku 1857, kdy se měl údajně jeden mnichovský řezník po propité masopustní noci dát do výroby pečených klobás. Jelikož ale vzhledem k jeho stavu byly příliš velké a obával se, že by mohly při pečení prasknout, hodil je do vařící vody. Jeho „vynález“ se brzy uchytil a dnes je pro nás symbolem bavorské kuchyně. Není ovšem klobáska jako klobáska – existuje jich nepřeberné množství. Jejich úprava se liší region od regionu. Co je ovšem spojuje, je zelí, hořčice, případně křen, preclíky – a ano, taková klobáska se v Německu zapíjí dobrým pivem. Jsou sice malé a navoněné po majoránce, přesto se norimberské klobásky staly ve světě gastronomie stejným pojmem, jako třeba telecí vídeňský řízek či legendární francouzská polévka bujabéza. Jsou výjimečné svou lahodnou chutí i tím, že se už od středověku připravují výhradně z kvalitního masa. Za mimořádným úspěchem malých klobásek nestojí náhoda, ale významné postavení Norimberku, který byl po staletí nejen císařským městem Svaté říše římské, ale také sídlem bohatých obchodníků. Ti do města vozili exotické koření, které se začalo přidávat do místních „párečků“ a dalo tak vzniknout kulinární legendě: tyto klobásky byly ve středověku vyráběny tak malé, aby se daly protáhnout klíčovou dírkou a propašovat vězňům do žaláře. Skutečnost: důvod byl čistě ekonomický. V 16. století se zvyšovala chudoba, a tak řezníci začali vyrábět levnější a menší verzi těchto klobásek. Pokud někdy zavítáte do Bavorska na adventní trhy a dáte si klobásu či jiné masité jídlo, určitě vám naservírují i typickou bavorskou křenovou pomazánku – Bayerischer Meerrettich. Buďte ale připraveni na to, že pěkně pálí. Extra pálivý křen pro výrobu této pochoutky pochází z městečka Baiersdorf v německých Francích, kde se na jeho pěstování specializují. Naproti tomu sladká je bavorská hořčice. Neodmyslitelně patří k mnichovské bílé klobáse a její sladkou chuť si určitě zapamatujete – takovou nemá žádná jiná hořčice. Na každém rohu potkáte také stánky a malé obchůdky s tradičními norimberskými perníky, a to nejen o Vánocích. Na rozdíl od pardubických perníků jsou ty norimberské měkké a lepkavé s výraznou kořeněnou chutí, někdy i s různými druhy polevy. Ten od našich sousedů je složen z vysokého podílu ořechů, kandované citrusové kůry a medu. Naopak mouky obsahuje jen menší množství a díky ořechovým olejům se nepřidává už žádný další tuk. Ještě jedna zajímavost je s perníky spojena. Již v dávných dobách se perníčky balily do kovových ozdobných krabiček – tato tradice nejenže přetrvává dodnes, ale krabičky jsou dokonce předmětem mnoha aukcí a lidé vlastní celé jejich kolekce. Němci obecně mají rádi sladké, a tak kromě obchůdků s perníky narazíte i na spoustu obchodů s pralinkami, bonbóny a jinými sladkostmi. Když ochutnáme Laugenbrezel neboli louhované bavorské preclíky, které jsou tradiční součástí německých pivních slavností i adventních trhů. Za louhové preclíky vděčíme náhodné záměně, které se dopustil pekař Anton Nepomuk Pfannenbrenner. Ačkoliv preclíky obvykle potíral cukrovou vodou, dne 11. února 1839 omylem sáhl po sodném louhu, který byl určený k čištění plechů. Tak vznikl louhový preclík. Zpočátku prý preclíky vypadaly jako kříž v kruhu. Později měly znázorňovat ruce sepjaté k modlitbě a jejich tři otvory připomínaly svatou Trojici. Protože byla v té době preclíkům přisuzována i určitá ochranná moc, věšeli si je lidé ve světnicích, sýpkách i chlévech. Latinsky se preclík nazýval pretium – odměna. Říkalo se mu rovněž pretiola, z čehož vznikla v italštině brachiole a následně se vyvinul německý název bretzel – preclík. Od středověku pekli preclíky šikovní řemeslníci zvaní preclíkáři a preclík se stal také symbolem pekařského cechu. „Pivo je nejpřesvědčivější důkaz o lásce Boha k člověku a o tom, že ho chce vidět šťastného.“ To musejí být slova někoho z Bavorska. V zemi piva Bavorsku si nyní milovníci piva užívají tento nápoj ve vánoční a zimní podobě. Tato piva jsou často poněkud tmavší a mají vyšší koncentraci sladiny a alkoholu. K zimním pivním specialitám patří Bock, Doppelbock a Eisbock. Často chutnají jemně po karamelu a svítí – světle nebo tmavě – v teplých barvách od zlaté až po červeno-černou. Bavorsko má největší hustotu pivovarů na světě. Ve více než 620 bavorských pivovarech jako železný zákon platí, že pivo se smí vařit pouze z chmelu, vody, sladu a kvasinek. Dnes stejně jako před 500 lety. Bavorský „Příkaz čistoty“ z roku 1516 je nejstarší platný zákon o potravinách na světě. Tradičně se tu také připravuje Feuerzangenbowle. Stánkař nad nádobu s červeným vínem kleštěmi upevní velkou, rumem nasáklou, kostku cukru, kterou zapálí a nechá ji ve zkaramelizované podobě skapat do vína. Nápoj tak získá charakteristickou a ničím nenahraditelnou příchuť. Vyčerpávající přehled německých adventních (vánočních) trhů najdete na stránkách weihnachtsmarkt-deutschland. de; detaily pak na webových stránkách jednotlivých měst – například augsburg.de, ulm.de a tak dále. Zdroj: Visit Bavaria Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora (Z cyklu Stará Šumava)