Zprávy z internetu

  Modlitba ke svatému Hubertovi František Antonín hrabě Sporck Všemohoucí, věčný, dobrotivý milosrdný a spravedlivý Bože, Který jsi na lovu tak milostiplným a zázračným způsobem Svatého Huberta k sobě obrátil, Tebe prosím já i my všichni ctitelé Tvého služebníka svatého Huberta, Věnuj nám milostivě skrze jeho svatou přímluvu Svoji božskou přízeň A dopřej nám množství zvěře v našich honitbách A propůjč nám potřebné štěstí při lovu, Nás pak opatruj před všelikým nebezpečenstvím, Před úrazy koňmo i na voze, A naše psy pak ochraňuj před vzteklinou, Abychom Ti zde na zemi mohli vzdát nezměrný dík A na onom světě věčně Tebe

se svatým Hubertem Chváliti, ctíti a velebiti skrze Ježíše Krista, našeho Pána Jenž s Tebou a Duchem svatým žije a kraluje na věky věků. Amen Les, lov a myslivost výrazně a trvale ovlivnily nejenom vědomí nejširších lidových vrstev, ale také od začátku pronikaly do kultury a umění a ovlivňovaly jejich tvůrce. Dokonce někde, kde byl krajový ráz ovlivněn převahou lesů i toho, co život v lesích a jejich blízkosti přinášel, myslivecké a přírodní prvky převládly v lidovém projevu a vtiskly mu svoje neopakovatelné kouzlo. Z bohaté historie české myslivosti si povyprávíme alespoň o její tradici a mysliveckých pověrách. V jednom starém mysliveckém tisku jsem objevil následující text: „Při toulkách našimi hvozdy a lesy spatříme nejednu myslivnu ozdobenou hlavou jelena s parohy, uprostřed nichž je vztyčený kříž s Ukřižovaným. Tento symbol jest od pradávna výsadou všech lovců a myslivců a je vzat ze životopisu biskupa lutyšského, sv. Huberta, který v mládí byl náruživým lovcem. Když jednou lovil ve svatopostním čase, vběhl mu do rány jelen, mezi jehož parohy zářil zlatý kříž. Na Huberta, syna vévody Bertranda z Aquitanie, tento zjev účinkoval tak, že Hubert zanechal rušného a dobrodružného života. Od té doby zaměnil honitbu za zbožnost a dobročinnost. Po smrti své manželky věnoval se životu duchovního a posléze se stal biskupem v Lutychu. Pro svůj příkladný život prohlášen byl za světce. Všeobecně mu přiřčen patronát nad nimrody.“ Protože pověst o svatém Hubertovi vznikla až někdy v devátém století, Hubertus – divoký lovec – aby se mohl stát ušlechtilým patronem všech lovců a myslivců, musel od tvůrců legendy na sebe přijmout víru, morálku a zvyky pohanských lovců a bůžků, včetně zvyku obětování vrhu mladé zvěře, původně bohyni Dianě a bůžku Cernunnosovi. Svatý Hubert také podle legendy dal pokyn v diecézi, aby současně se zvěří byly obětovány ryby a vodní zvěř sv. Petrovi, patronovi rybářů. Od těch dob podle starodávného Jägerbrevieru „…lovci a psi naslouchají v plné slavnostní výstroji a v zelení ozdobeném Chrámu božím v Den sv. Huberta lovecké svaté mši a s pokorou přinášejí svému patronovi zvířecí dary.“ Symbolická cesta po stopách posvátného jelena je u konce. Jeho společná cesta bok po boku lovců a myslivců byla příliš dlouhá a klikatá na to, abychom mohli zmapovat každý jeho krok. Nicméně je třeba mít neustále na paměti, že to byl právě jelen, který vedle svého nezastupitelného druhového poslání v evropské přírodě po tisíciletí sehrával a sehrává vysoce člověkem ceněnou roli boha Krásna, symbolu nadčasových a tradičních hodnot, ušlechtilosti a elegance a svým způsobem i romantiky. Mějme to vždy na paměti nejen při připomínání si svatohubertské tradice, ale i při samotném lovu. Všechny myslivecké obyčeje mají nepochybně velmi staré kořeny, jejichž podstata a vznik nebyly v řadě případů dodnes uspokojivě vysvětleny. Jeden jev je však pro tyto obyčeje a tradice příznačný – je to nápadná spojitost všech těchto obyčejů a pověr s přírodou. Svatohubertský kult zaznamenal během svého vývoje různé proměny. Avšak i v dnešní době lze převzít z této tradice něco dobrého a užitečného. Především je třeba stále upevňovat slušné chování a kladný vztah ke zvěři a přírodě, neboť tyto postoje jsou nejlepším vysvědčením každého z nás, i když nejsme myslivci. Zdroj: Česká myslivost, RAKOVSKÝ 1938—Ferdinand RAKOVSKÝ: Příběhy ze života hraběte F. A. Šporka, Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora