Zprávy z internetu

  Pozdržet schválení. Takový je názor Jihočeského kraje k Návrhu vyhlášky o vymezení zón ochrany přírody Národního parku Šumava, kterou obdržel dne 30. září v rámci meziresortního připomínkového řízení. Zároveň kraj důrazně navrhuje, aby Ministerstvo životního prostředí posečkalo s jejím vydáním minimálně do té doby, než soud rozhodne o žalobě kraje proti nezákonnému zásahu. O podání správní žaloby Rada Jihočeského kraje rozhodla začátkem srpna. Důvodem byl proces přípravy nové zonace národního parku, v jehož průběhu Správa Národního parku Šumava (NPŠ) za součinnosti Ministerstva životního prostředí (MŽP) prakticky vyloučila z jednání kraj i jednotlivé obce a neposkytla dostatek odborných materiálů k posouzení nových zón

národního parku. Připravovanou vyhlášku proto Jihočeský kraj považuje za neústavní, porušující práva občanů na zdravé životní prostředí a zachování příznivých životních podmínek. Tato práva musí kraj, jako zástupce zájmů svých občanů, hájit, a tak s ním mělo být, v rámci příprav nové zonace, jednáno. Jihočeský kraj však byl de facto z diskuse o další podobě Národního parku Šumava vyloučen, a to i přesto, že se národní park nachází také na jeho území. Návrhy zásadního charakteru byly projednány nedostatečně nebo na ně nebylo reagováno vůbec. „Jihočeský kraj ohrožení životního prostředí spatřuje v tom, že ani procesem zonace, ani vyhláškou nedochází k ochraně existujícího vzrostlého lesa a nejsou mu přiznány funkce, které les má. Naopak ochrana v národních parcích se lesu nepřiznává a jeho funkce jsou de facto popírány. V období problémů s klimatem a vodou stát hazarduje s touto nezastupitelnou složkou přírody a životního prostředí. Nemluvě o dopadech na životy občanů v Jihočeském kraji, potažmo pak v celé ČR,“ nastínila jeden z důvodů nesouhlasu hejtmanka Ivana Stráská s tím, že právě funkce vzrostlého lesa má zásadní vliv na kvalitu života všech obyvatel. Mezi další zásadní připomínky k návrhu Vyhlášky řadí kraj skutečnost, že Národnímu parku Šumava chybí plán péče, v procesu zonace jsou chyby, mapové podklady byly několikrát měněny, Zóna kulturní krajiny je vymezena v rozporu se Zákonem na ochranu přírody a krajiny a v případě schválení nebude možnost tento stav měnit po dobu 15 let. Všechny připomínky jsou podrobně rozpracovány v přiloženém dokumentu. (tzjč)   Návrh Připomínek k materiálu s názvem: Návrh vyhlášky o vymezení zón ochrany přírody Národního parku Šumava   Resort Připomínky Jihočeský kraj Úvod   Jihočeský kraj obdržel dne 30. 9. 2019 v rámci meziresortního připomínkového řízení E-KLEP materiál s názvem „Návrh vyhlášky o vymezení zón ochrany přírody Národního parku Šumava.“ K tomuto materiálu uplatňuje Jihočeský kraj následující připomínky.       Obecně k návrhu vyhlášky:   Jihočeský kraj zásadně nesouhlasí s podobou vyhlášky, resp. jejích příloh, neboť ta vychází z návrhu zonace, která byla projednávána v Radě Národního parku Šumava dne 7. 6. 2019, s níž vyslovil rovněž zásadní nesouhlas prostřednictvím svého zástupce. Jihočeský kraj si rovněž dovoluje připomenout, že příslušnému soudu podal žalobu proti nezákonnému zásahu při projednávání zonace, a to proti Správě Národního parku Šumava (též „NPŠ“) a Ministerstvu životního prostředí (též „MŽP“). Jihočeský kraj důrazně navrhuje, aby Ministerstvo životního prostředí pozdrželo práce na vyhlášce, resp. posečkalo s jejím vydáním minimálně do té doby, než bude rozhodnuto soudem o žalobě kraje proti nezákonnému zásahu. Skutečnost o podané žalobě není v důvodové zprávě přitom vůbec zmíněna. Pozastavení zonace nebude v rozporu se zákonem, neboť tento stanoví pouze termín jejího zahájení, nikoliv jejího ukončení.   Jihočeský kraj byl de facto vyloučen z diskuse o další podobě Národního parku Šumava, ačkoliv se národní park nachází (mimo jiné) na jeho území a byl v podstatě zařazen do stejného režimu jako obce. S Jihočeským krajem, jako vyšším samosprávným celkem, tak není jednáno jako s jedním z hlavních partnerů pro úvahy o nastavení procesů na značné části jeho území, i když je zde odpovědný za udržování příznivého životního prostředí. Návrhy poměrně zásadního charakteru tak byly nedostatečně projednány, na relevantní návrhy a podněty nebylo ze strany Správy Národního parku Šumava reagováno vůbec nebo zcela nedostatečně.   Jihočeský kraj ohrožení životního prostředí spatřuje v tom, že ani procesem zonace, ani vyhláškou nedochází k ochraně existujícího vzrostlého lesa a nejsou mu přiznány funkce, které les má, naopak ochrana v národních parcích se lesu nepřiznává a jeho funkce jsou de facto popírány. V procesu klimatických změn stát hazarduje s touto nezastupitelnou složkou přírody a životního prostředí s dopadem na životy občanů v Jihočeském kraji, potažmo pak v celé ČR. Vyhláška o zonaci se tak dotýká práva občanů kraje na příznivé životní prostředí dle čl. 35 Listiny základních práva a svobod, přičemž kraj představuje „územní společenství občanů“, tj. je povolán k zastupování a ochraně práv a zájmů svých občanů, kteří jej tvoří. Podle § 1 odst. 4 zákona o krajích kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, což znamená, že kraj má v této oblasti totožné zájmy jako obce v jeho územním obvodu, pouze vyjádřené větším územním obvodem. Z toho důvodu zastupuje zájmy svých občanů a nejedná se tak pouze o jeden subjekt, ale o řadu subjektů (fyzických a právnických osob), které reprezentuje.   Způsobem projednávání zonace bylo zasaženo Jihočeskému kraji jako vyššímu územně samosprávnému celku, vlastníkovi pozemků a osobě, která dbá‚ o všeobecný rozvoj území kraje ku prospěchu občanů do jeho práv, jak výše uvedeno, tento zásah má i ústavní přesah. Tvrzená nezákonnost postupu Správy NPŠ a MŽP spočívá v nedodržení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (též „ZOPK“) a zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (též „zákon o obcích“), při schvalování nové zonace, kdy tento postup přímo zkrátil mimo jiné práva kraje nakládat se svým majetkem a činit takové kroky, které by přispěly k příslušnému rozvoji dotčeného území. Ze stejných důvodů, které Jihočeský kraj prezentoval již dříve v procesu projednávání zonace, neústavnosti připravované vyhlášky, porušení práva občanů kraje na příznivé životní prostředí a zachování příznivých životních podmínek, nedodržení práva na spravedlivý proces, který se samozřejmě vztahuje i na činnost MŽP a Správy NPŠ, jako správních orgánů, nelze souhlasit s návrhem vyhlášky, a proto tento návrh odmítá jako celek. Níže jsou uvedeny hlavní důvody, které vedou Jihočeský kraj k odmítnutí tohoto návrhu.         Zásadní připomínka:   1)         Absence zásad péče   Zonace byla připravována za situace, kdy 5 let chybí NPŠ koncepční dokument ochrany přírody, kterým byl Plán péče (nově – zásady péče). Tedy péče v Národním parku Šumava probíhala a probíhá v rozporu se zákonem. Každý z ostatních národních parků projednává zonaci v prostředí, kdy koncepce péče existuje. Protože ze zásad péče vychází i ostatní dokumenty ochrany přírody a rozhodnutí orgánu ochrany přírody, považuje kraj jejich neexistenci za hrubou právní vadu celého návrhu zonace, která má přímý dopad do budoucího způsobu péče o přírodu a tím i na její stav. Nastavením nesprávného způsobu péče – chybné zařazení území do jednotlivých zón, za situace, kdy toto nastavení nebude možné po dobu 15 let změnit, bude mít přímý dopad na stav přírody a bude prohlubovat další škody, které jsou již dnes na území NPŠ značné. Návrh zásad péče je teprve nyní v procesu přípravy na pracovní úrovni Rady NPŠ a ten není ani zdaleka ukončen – i nyní se tedy de facto i de iure nacházíme ve stavu, kdy neexistují zásady péče jako základní koncepční dokument NPŠ. Správa NPŠ tedy nepředložila zásady péče jako koncepční odborný dokument ochrany přírody před schválením zonace, nebo alespoň současně s ním, současný pracovní návrh je velmi málo rozpracovaný a ve své podstatě je na více než 3/4 svého textu pouhým popisem historie vývoje území v dané lokalitě. Zásady péče stanoví postup pro naplňování dlouhodobých cílů ochrany NPŠ a jeho poslání, slouží i jako podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů. Zonace byla navrhována bez těchto zásad, a tak není do současné doby zřejmé, jak je naplňován cíl národního parku a není možné ověřit, zda je zonace navržena správně. Bez zásad péče by neměla být zonace schvalována. Jihočeský kraj trvá na tom, že nynější situaci lze přirovnat k tomu, jako kdyby obce schvalovaly územní plán, ale bez textové části, což by bylo samozřejmě nemyslitelné. Prováděcí vyhláška k ZOPK rovněž předřazuje zahájení projednání zásad před projednání zonace (viz § 9 odst. 4 vyhlášky č. 45/2018 Sb., o plánech péče, zásadách péče a podkladech k vyhlašování, evidenci a označování chráněných území. Zásady péče nejsou jen rozvojový dokument, ale dokument, který má ovlivnit chování v NPŠ. Tento dokument kromě koncepce, stanoví také zásady péče, tedy jak se bude o přírodu pečovat a stanoví postup a způsob naplňování cílů parku a jeho poslání, tedy už musí podrobněji stanovit jednotlivé kroky chování, zásahů a rozhodnutí. Ze zásad péče vycházejí rozhodnutí orgánu ochrany přírody, zásady jsou tedy korekcí pro jejich chování a pro předvídatelnost jejich zásahů a rozhodnutí a také nástrojem jejich veřejné kontroly. Ustanovení § 15 odst. 5 ZOPK stanoví, že NPŠ byl opětovně vyhlášen zákonem. Podle § 9 odst. 4 vyhlášky č. 45/2018 Sb., o plánech péče, zásadách péče, podkladech k vyhlašování, evidenci a označování chráněných území, platí, že u nově vyhlašovaných národních parků zajistí orgán ochrany přírody zpracování návrhu zásad péče tak, aby oznámení o možnosti seznámit se s návrhem zásad péče o národní park bylo předloženo k projednání nejdéle do jednoho roku po vyhlášení národního parku. Národní park byl opětovně vyhlášen nabytím zákona č. 123/2017 Sb., tj. 1. 6. 2017. Do 1. 6. 2018 tedy měly být zveřejněny analogicky podle výše uvedeného zásady péče, což se nestalo. Absence zásad péče pak znamená, že chybí základní rámec toho, jak má být území rozděleno do jednotlivých zón ochrany přírody. Zásady péče jsou nejvyšším dokumentem ochrany přírody ze zákona, všechny další dokumenty a rozhodnutí orgánů ochrany přírody, musí z tohoto dokumentu vycházet, tedy jsou zásadám podřízeny – včetně členění území parku do zón ochrany přírody. Protože by zásady péče měly obsahovat teze na ochranu lesa a přiznání lesu jeho funkce, pak současná zonace toto kritérium nectí a ani z něho nevychází.   2)    Chyby v procesu zonace Zásadní připomínka se váže také k vlastnímu procesu projednávání zonace v Radě NPŠ, který činí další postup Správy NPŠ a MŽP nepřezkoumatelným. Jihočeský kraj namítá, že o návrhu zonace nebylo hlasováno v zastupitelstvech jednotlivých obcí. Zonace je velký zásah do rozvoje obcí, a tak by podle jeho názoru o jejím hlasování mělo být uvažováno obdobně, jako je tomu v případě přijímání územního plánu obce či schvalování programu rozvoje obce. Dle ustanovení § 54 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále též „stavební zákon“) platí: zastupitelstvo obce vydá územní plán. Dle ustanovení § 84 odst. 2 písm. a) zákona o obcích platí: zastupitelstvu obce je vyhrazeno schvalovat program rozvoje obce. I kdyby bylo shledáno, že zde není obligatorní povinnost projednat zonaci v zastupitelstvech obcí, měla být lhůta k projednávání zonace nastavena tak, aby bylo umožněno obcím tento zásadní dokument, který určuje směřování rozvoje obcí na dalších 15 let schválit nejvyšším orgánem obce. Správní orgán je povinen jednat tak a nastavovat takový postup, aby byla v co nejmenší míře dotčena práva a právem chráněné zájmy jiných osob. V tomto případě ani Správa NPŠ ani MŽP takto nekonaly, lhostejno, zda disponují svými nezávaznými právními výklady o absenci povinnosti projednání v zastupitelstvech obcí. Vzhledem k tomu, že zákon nestanovuje žádný pevný termín ukončení projednávání zonace, byla možnost proces nastavit tak, aby byla dána příležitost obcím projednat zonaci v zastupitelstvech. V okamžiku, kdy fyzické osoby nejsou účastníky řízení o zonaci, a vzhledem k ochraně jejich práv, měla proběhnout jednání na úrovni orgánů ochrany přírody a obcemi v tom smyslu, aby zonace byla projednána v tomto nejvyšším orgánu obce, neboť tak, jak je uvedeno výše, mohou tímto způsobem občané uplatnit své připomínky. Zonace je ještě větším zásahem do dalšího rozvoje obcí, jejich občanů a osob, které mají v obcích nemovitosti, než výše zmíněné dokumenty, neboť nová zonace je fakticky vzato nadřízena plánu rozvoje obce, resp. územnímu plánu obce, neboť tyto dokumenty ji musejí respektovat, resp. nesmějí navrhovat rozvoj mimo zónu kulturní krajiny, a nesmějí s ní být v rozporu. Rozvoj je možný v zásadě pouze v zóně kulturní krajiny podle § 18 odst. 1 písm. d) ZOPK, která však je vymezena pouze na cca 1.2% území NP. Zonace národního parku nedopadne přitom pouze na obce, jejich zájmy a majetky, ale také zásadní měrou na majetky fyzických a právnických osob v těchto obcích. Vzhledem k tomu, že při návrhu zonace není podle ZOPK nutné oslovovat veřejnost a k jejím námitkám tak nemusí Správa NPŠ přihlížet, je projednání na veřejném zasedání zastupitelstva obce legitimním způsobem projednání návrhu zonace s veřejností alespoň v dotčených obcích. Pokud zákon předpokládá, že takto důležité dokumenty schvaluje zastupitelstvo obce, jakožto nejvyšší orgán obce, tak z daného za použití argumentace a minori ad maius, tedy od menšího k většímu plyne, že i schvalování nové zonace mělo být projednáno v zastupitelstvech jednotlivých obcí, které jako jediné orgány mohly a měly závazně rozhodnout, jak budou delegáti v dané věci hlasovat.     3)       Návrh zonace projednávaný v Radě NPŠ Mapové podklady byly v průběhu zveřejnění (od konce ledna 2019) několikrát měněny, nebyly kompletní, chyběla textová část, která se doplňovala po zveřejnění, zveřejnění trvalo navíc necelé dva měsíce (v poměru k 15 letům platnosti zonace se jeví lhůta k seznámení s návrhem jako extrémně krátká). I v době mezi projednáním zonace v Radě NPŠ a předložení vyhlášky do meziresortního připomínkového řízení došlo v mapách k podstatným změnám (arondace apod.), ačkoliv pro takový postup byl v minulosti rušen Plán péče. V současné době jsou zveřejněny mapové podklady jako příloha vyhlášky, nicméně pokud má být zonace momentálně odrazem managmentového hospodaření, nelze z těchto příloh odvodit, kde a jak bude probíhat péče o přírodu a krajinu. Základní přehled managementových opatření v jednotlivých zónách ochrany přírody z dubna 2019 zpracovaný ředitelem NPŠ, zveřejněný na internetových stránkách NP Šumava má 6 stran a lze ho obtížně považovat za ucelený materiál, na základě kterého by mohl být návrh zonace posouzen, což opět zakládá nepřezkoumatelnost celého návrhu zonace (opět připomínáme, že neexistují zásady péče). Správa NPŠ sice vytrvale uvádí, že zonace byla zpracována na základě odborných podkladů, ale tyto podklady nikdo neviděl, nikomu při schvalování nebyly předloženy. Je přitom povinností každého správního orgánu, aby při svém rozhodovacím procesu označil všechny podklady, na základě kterých provádí svoji správní úvahu a o co opírá své rozhodování. NPŠ byl vyhlášen na území, které bylo označeno jako „Zelené plíce Evropy“, jednalo se o území  s unikátními ekosystémy a zdravými funkčními lesními celky. Vzhledem k jejich unikátnosti a vzhledem k jejich zdraví a kondici byly tyto vloženy do nejvyššího stupně ochrany. Příroda však v rámci ochrany přírody utrpěla zásadní narušení nekontrolovatelnou kůrovcovou kalamitou, která zničila celé funkční lesní celky, a tím došlo k destabilizaci celého systému.  Jedním z cílů nové zonace mělo být dle přesvědčení kraje obnovení těchto ekosystémů, obnovení původních lesních celků, nicméně cíle ochrany a cíle jednotlivých zón ochrany přírody orgán ochrany přírody nestanovuje, nekonkretizuje a nerozvádí. Nelze tedy vyhodnotit, zda nastavená péče vůbec může naplnit stanovený cíl. 4)       Arondace a cestní síť   Ustanovení § 18 odst. 2 až 4 ZOPK uvádí, že (2) Do jednotlivých zón ochrany přírody lze zařadit i území, která nesplňují charakteristiku zón podle odstavce 1, ale jejich zařazení je nezbytné z důvodů udržení jednotného způsobu péče o zónu a dosažení cíle ochrany zóny národního parku. (3) Do jednotlivých zón ochrany přírody lze zařadit i jednotlivá území do maximální souvislé plochy 5 ha, která nesplňují charakteristiku zón podle odstavce 1 a neslouží k dosažení cíle zóny národního parku, ale jejich zařazení je nezbytné z důvodů udržení celistvosti plochy segmentu zóny; tato území mohou tvořit maximálně jednu desetinu plochy segmentu zóny. (4) Zóny přírodní se vymezují tak, aby byly minimalizovány nepříznivé vlivy působící na pozemky jiných vlastníků lesa mimo zónu přírodní a přírodě blízkou a na pozemky mimo území národního parku. V předloženém návrhu zonace je na internetových stránkách NPŠ mj. přiložen materiál s názvem: „Popis segmentů jednotlivých zón“. V tomto popise jsou jednotlivé lokality popsány nedostatečně, protože nenaplňují požadavky ZOPK uvedené výše – žádný jiný popis segmentů není k dispozici. Pro příklad lze uvést segment 1003 – Ranklov, kde je sice uvedena charakteristika arondovaného území (strukturovaný smrkový porost po asanačních těžbách a gradacích lýkožrouta ve správě NPŠ), ale zcela chybí zdůvodnění, proč je toto území zařazeno do zóny přírodní (není jasné, proč je tato arondace nezbytná z důvodu udržení jednotného způsobu péče či dosažení cíle ochrany zóny NP). V tomto konkrétním případě je navíc uvedeno, že tento segment přímo sousedí s pozemky jiných vlastníků. Obecně tak lze konstatovat, že zdůvodnění jednotlivých segmentů zón spočívá pouze v popisu jejich stavu, neobsahuje však odůvodnění, z jakých důvodů došlo k arondování území nesplňujících charakteristiku zóny (obecný odkaz na ustanovení zákona nepředstavuje odůvodnění pro zařazení  – arondaci). U zóny kulturní krajiny potom jakékoliv zdůvodnění chybí. Takový způsob arondace lze považovat za nepřezkoumatelný. Správa NPŠ ustanovení o arondaci navíc důsledně nevyužívá a na základě vnitřního dokumentu řízení (metodického pokynu) vymezuje segmenty zóny kulturní krajiny pouze tak, že musí mít minimální velikost 2 ha (viz čl. 8 metodického pokynu), nicméně v zákoně to tak stanoveno není, zákon ani neumožňuje udělat výjimku a některé plochy do zastavěného území nezahrnout. Z pohledu vlastníků nemovitostí se jedná samozřejmě o problematický stav, není zřejmé, jak budou moci nakládat se svou nemovitostí. Arondace je navíc prováděna značně nesystematicky a nelogicky, kdy některé cesty jsou částečně arondovány, částečně nikoliv a není tedy zřejmý jejich režim do budoucna (viz níže). K nelogičnosti arondace cestní sítě do jednotlivých zón ochrany přírody lze poukázat na následující případy. Např. na map. listě 223 je arondovaná Saitzova cesta pouze v zóně přírodní, takže začíná a končí na hranici této zóny, aniž je zřejmé její pokračování, (je možné, že dále je překryta označením hranice zóny, ale to nelze z přílohy vyhlášky ověřit, ale na map. listu 220 pokračuje, aniž by byla arodovaná do zóny C)), na jiných místech dochází k arondaci cest i v zónách B a C (např. map. list 217 a 216). Komunikace pak jsou arondovány pouze některé, zcela postrádáme odůvodnění výběru komunikací a odůvodnění skutečnosti, proč je zvolen rozdílný přístup k jednotlivým komunikacím. Nesouhlasíme proto ze zvoleným přístupem, neboť nezakládá rovný přístup a odchylky nejsou odůvodněny. Není zřejmé proč např. pozemek č. parc. 206/2 a sousední k. ú. Nová Pec (map. list 213) na hranici NP vedle přístupové silnice do Nové Pece, na kterém se nachází zpevněná plocha a jedná se jednoznačně o člověkem pozměnou plochu, je arondován do zóny C (obdobně parkoviště na listu 188). Obdobně je do zóny C arondován pozemek 220 se stavbou a okolní zahrada, nebo na listě 212 objekty v části Dlouhý Bor a Láz. Upozorňujeme, že se jedná pouze o příkladný výčet objektů a pozemků, které měly být dle § 18 odst. 1 písm d) ZOPK zařazeny do zóny kulturní krajiny. Pro jejich vlastníky tak nastává stav nejistoty, jak budou moci se svými objekty v budoucnu nakládat. Některé objekty jsou arondovány včetně přístupové komunikace (map. list 194), jiné bez (list. 213, 212. 180). Arondovány do zóny C jsou i objekty na hranici NP u přístupové komunikace (map. list. 188) Na map. listě 183 je u Údolské cesty naopak vymezena arondovaná plocha, na které se nenachází žádná stavba. Území arondovaná podle § 18 odst. 3 ZOPK jsou vymezena ve všech zónách NP. Z textu vyhlášky, ani ze samotného zákona nevyplývá, jak bude s těmito územími nakládáno do budoucna, zda bude a v jakém rozsahu možno provádět údržbu a rekonstrukce např. stávajících přístupových komunikací k objektům a pozemkům na území NP. Z přílohy č. 1 vyhl. totiž vyplývá, že cílem zóny přírodní je zachovat a umožnit nerušený průběh přírodních procesů a clem zóny přírodě blízké je dosažení stavu odpovídajícího přirozeným ekosystémům. S takto definovanými cíli se však výstavba (údržba, rekonstrukce, homogenizace do normových parametrů) komunikací neslučuje, nemluvě o provádění údržby (přístavby, nástavby, stavebních úprav) stávajících nemovitostí, popř. sítí technického vybavení. Upozorňujeme, že se nejedná (s výjimkou staveb ve veřejném zájmu – např. odkanalizování, popř. zásobování vodou – stávajících objektů) o výstavbu nových staveb, ale pouze i úpravy stávajících objektů a zařízení. Správa NPŠ vycházela pro účely mapování z nesprávných, popř. nedostatečných podkladů. Jako příklad lze uvést Metodický pokyn k vymezování, navrhování a schvalování zonace na území národních parků ČR, který pro účely zonace vychází z tzv. Mapování biotopů v České republice, které má základ v prostých terénních zákresech do map o měřítku 1:10 000, kde milimetrová nepřesnost takového zákresu má v reálném terénu hodnotu 10 metrů. Mapování s takto hrubou přesností je následně jako překryvná vrstva přiloženo na aktuální katastrální mapu, která vychází ze souřadnic S-JTSK, mající dle § 7 odst. 3 vyhlášky o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška) č. 357/2013 Sb. a následné přílohy k této vyhlášce přesnost 14 centimetrů. Spojením Mapování biotopů ČR s katastrální mapou ČUZK může vzniknout v reálném terénu chyba vymezení v rozsahu min. 10 metrů, a výsledná zonace tak může významně omezit práva vlastníků dotčených nemovitostí. Jak již bylo uvedeno, v současné době nejsou zpracovány zásady péče, kde musí být vymezena cestní síť a péče o ni. Zonace žádné vymezení cestní sítě neobsahuje, přitom v NPŠ jsou účelové komunikace, místní komunikace, silnice I. třídy, II. třídy a III. třídy. Zásady péče a správně projednaná zonace by měla zajistit, aby i v budoucnu byla v NPŠ existující cestní síť a tato nezanikla. Podle přesvědčení kraje nelze tyto věci projednávat izolovaně. V návrhu absentuje mapa základní cestní sítě, která je povinnou součástí zásad péče, a s ohledem na absenci těchto zásad, není zřejmé, co do ní bude zahrnuto. Pojem základní cestní síť je pojem existující pouze v ZOPK, bez zásad péče není zřejmé co to je, co do ní patří, zda tam budou zahrnuty i turistické cesty nebo pouze silnice a místní komunikace. Otázkou tak v současnosti je, i s ohledem na nesystémovost při vymezování zóny kulturní krajiny, zda patří do základní cestní sítě i přístupové komunikace k arondovaným objektům. Jihočeský kraj má navíc významné připomínky k cestní síti i v pracovní verzi zásad péče, které však mají dopad i na vlastní zonaci. Opět se tak ukazuje, že projednávat odděleně zonaci a zásady péče je nesmyslným krokem. 5)       Zóna kulturní krajiny Zóna kulturní krajiny je vymezena dle názoru kraje v rozporu se ZOPK – zákon uvádí, že se zóna kulturní krajiny vymezí na zastavěných plochách a zastavitelných územích a na plochách, kde převažují člověkem pozměněné ekosystémy určené k trvalému využívání člověkem (ustanovení § 18 odst. 1 písm. d) ZOPK), není ponecháno na vůli zpracovatele zonace, co bude do zóny kulturní krajiny zahrnuto. Návrh zonace však nezahrnuje veškeré zastavěné plochy na území NPŠ – část zastavěných ploch je tzv. arondována do jiných zón. Součástí zóny kulturní krajiny by měly být i plochy, kde převažují člověkem pozměněné ekosystémy (typicky zahrady u objektů pro bydlení, sportovní areály, plochy využívané pro provoz zemědělských areálů). To však splněno není. Z důvodové zprávy k vyhlášce vyplývá, že zóna kulturní krajiny je vymezená na cca 1,2 % plochy NP. Pouze v textu pod písmenem D. je uvedeno, že se jedná o území intenzivně obhospodařované s výskytem polí a luk. Z výše uvedeného lze odvodit, že zemědělská činnost bude umožněna pouze v zóně kulturní krajiny. Tento stav však neodpovídá pracovní verzi zásad péče. 6)         Péče o lesy Za jednu ze stěžejních otázek považuje Jihočeský kraj tu skutečnost, jak se bude nakládat s lesy v NPŠ. Jak již bylo uvedeno, postrádáme zdůvodnění a analýzy současného stavu lesních porostů, jejich vyhodnocení a na základě tohoto vyhodnocení stanovení opatření k ochraně lesů, jak to umožňují pravidla NPŠ, která jsou uvedena v zákoně. Místo toho je k dispozici stručný dokument vypracovaný ředitelem Správy NPŠ, který ve velmi hrubých obrysech naznačuje způsob péče. Jihočeský kraj postrádá analýzy i z důvodu rizik požárů, vysychání krajiny, změny odtokových poměrů v území, případného vlivu změny ekosystémů na obce (sucho, nedostatek vody, eroze), odolnosti lesů vůči přírodním katastrofám (vichřice, požáry, dlouhotrvající deště) apod. není zřejmé, zda byly vzaty v potaz poznatky o stavu lesních ekosystémů, které mají jednotlivé odborné organizace, viz např. Ministerstvo zemědělství, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů. Žalobci byl doručen materiál Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů – pokračování monitoringu kůrovce v PLO Šumava (publikováno dne 31. 1. 2019 č. j. 21466/2018-MZE-16212). Tento materiál byl rovněž v lednu letošního roku doručen Správě NPŠ. Závěry tohoto materiálu jsou nanejvýše znepokojující s ohledem na budoucí stav kůrovce a s ohledem na kondici současných lesních ekosystémů. Tento materiál nebyl však v zonaci zohledněn a přitom nezohlednění jeho obsahu, bude znamenat vznik dalších škod v NPŠ. Celé území ČR je sužováno suchem, tento stav platí i pro Šumavu. Vliv lesa na vodní režim krajiny je více než zásadní. Kraj postrádá ve vztahu k navržené zonaci detailní analýzu současného stavu ekosystémů a vyhodnocení dosavadní péče chybí ve vztahu k navržené zonaci. Nelze ověřit, že zóny jsou vytýčeny správně. Přírodní zóna je na územích, která byla zničena kůrovcovou kalamitou. Přízemní porost v přírodních zónách je vystaven plnému slunečnímu záření. Většina sluneční energie se nevyužívá na přírodní procesy, ale přeměňuje se ve zjevné teplo, které pohání vzestupné turbulentní proudění. Přehřátá krajina se v jeho důsledku vysušuje a ve smyslu biotické pumpy dotuje vodní páry pro chladnější oblasti. Je tedy otázkou, zda pro ochranu přírody a vodního režimu na Šumavě je vůbec žádoucí tyto oblasti zařadit do zóny přírodní a přírodě blízké, když se skutečné přírodní procesy zastavily a přirozená obnova lesa téměř neprobíhá. Veřejnosti měla být nabídnuta detailní inventura ekosystémů na celém NPŠ, zejména v zónách přírodních a přírodě blízkých, zařazení ploch do jednotlivých zón, mělo být vyhodnoceno ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k existenci škůdců a ve vztahu k vodnímu hospodářství na Šumavě a zejména ve vztahu k cíli, kterého má být dosaženo. Zkušenosti z minulého období dávají za pravdu tomu, že je nutné k přírodě přistupovat citlivě, stav důkladně zmapovat a vyhodnotit všechny dostupné názory. Tím, že v minulosti došlo k tomu, že řada území byla vyhlášena jako bezzásahová, bylo umožněno, aby došlo k velkoplošnému rozpadu lesů. Přesto se přistupuje k nové zonaci postupem, který způsobuje důvodné obavy z dalšího zanikání lesa. Stejně jako u cestní sítě je zřejmé, že zonaci nelze oddělovat od zásad péče a tyto dva dokumenty projednávat odděleně. Jedná se o dva vzájemně provázané celky, na nichž musí být široká shoda a musí na sebe vzájemně navazovat. Bez toho nebude ani jeden z dokumentů kvalitní. Z toho důvodu i na tomto místě Jihočeský kraj poukazuje na to, že zásady péče by měly obsahovat snahu o zachování mimoprodukčních funkcí lesa ve všech zónách, stejně tak by měl mít les zvýšenou ochranu před nežádoucími vlivy by mělo být vycházeno z toho, že les má nezastupitelnou roli, která může být splněna pouze tím, pokud vzrostlému lesu přiznáme ochranu tak, aby mohl plnit svou funkci. Z toho musí podle přesvědčení kraje vycházet jak zásady péče, tak činnost orgánu ochrany přírody a krajiny.   Jihočeský kraj požaduje, aby budoucí způsob péče ctil ochranu lesa a jeho funkce, neboť politkou ochrany „přírodních procesů v přirozené dynamice“ je už nyní ohrožen stávající les a les, který se v některých případech obtížně obnovuje. Postačí jedna disturbance, stávající sucho, neodklizení polomů a kůrovec se opět objeví ve velké síle.  Tedy Jihočeský kraj požaduje, aby nebyly rozšiřovány stávající bezzásahové plochy, ale aby bylo možno zasahovat proti škůdcům a zejména přispět k obnově lesa formou umělé výsadby a zalesnění způsobem šetrným k přírodě alespoň do stavu, kdy se lesní ekosystémy dostanou do rovnováhy. Nelze přijmout tezi, že náhlá úmrtnost stromů v důsledku kůrovcové kalamity je běžným stavem, se kterým si les poradí, to je podle názoru Jihočeského kraje možné v případě menších gradací, nikoliv však v tomto rozsahu, kdy najednou odumírají velké lesní celky.   7)       Fixace stavu na 15 let   Jakkoliv je vyhláška podzákonným právním předpisem, je povinen Jihočeský kraj upozornit na to, že 15-leté moratorium schválené zonace je nesmyslné a mělo by být změněno. Je zřejmé, že situace v současné době je diametrálně odlišná od situace, kdy byla schválena novela ZOPK. Za pouhé dva roky se situace změnila natolik, že kůrovcová kalamita vygradovala téměř na celém území ČR. Z toho důvodu Jihočeský kraj navrhuje, aby MŽP změnilo tuto dobu a výrazně ji zkrátilo.             Závěr   S ohledem na výše uvedené žádá Jihočeský kraj o vyhovění shora uvedeným připomínkám a požaduje zejména to, aby nebyla v současné době zonace schválena, ale aby byla podrobena další diskusi s cílem ji pozměnit na úrovni MŽP. Zároveň požaduje, aby oba dva dokumenty, tedy zásady péče a zonaci projednávat jako jeden celek tak, aby byly tyto dva dokumenty provázány a zajistily především ochranu vzrostlého lesa a přiznání lesu jeho funkci tvůrce klimatu a základu pro život, dalších přírodních hodnot, tak i reálný život na území NPŠ nebo jeho blízkosti.