Zprávy z internetu

  Sociálka s brejlatýma vlasama           Přecházím vimperské náměstí ke kostelu. Jdu na adoraci, bezeslovnou modlitbu před Nejsvětější svátostí. Toužím po tichu, po sdíleném mlčení v chrámu, jehož zdi tlumeně filtrují zvuky přicházející zvenčí. Cítím se unavený, nohy mám ztěžklé, v nitru mi bouří myšlenky, které nejsou závislé na stavu těla. Je možné, že v kostelní lavici usnu. Ale přicházím příliš brzy. Předsíňka je otevřená, mříž zamčená.     Sedám si na zděnou římsu vedlejšího domu. Tu mě zmerčí dvě malé dívenky. Vídám je tu často. Zdají se bezprizorní. Jsou to kamarádky, a jakmile začne v kostele bohoslužba, šup, už jsou uvnitř. Při minulé mši si obě sedly

přímo před kněze. Zatímco on se s rozpaženýma rukama modlil, jedna z nich si splétala z vlasů copánek. Teď si obě sedly těsně vedle mě.     „Kdo jste?“ ptá se mě jedna z nich, ta světlovlasá.     „Já?“ Jsem v rozpacích. Nevím, jak se představit. „Jdu tadyhle do kostela. Ale ještě je zavřeno.“     Světlovláska šplhá po kandelábru. Je štíhlá a hbitá.     „Kordulo, nech toho,“ napomíná ji ta druhá, Gabriela. Má ve vlasech jako ozdobu černého plastového motýla.     „Když mě to baví,“ odpovídá Kordulka.     „Kolik je hodin?“ ptá se Gábinka.     „Tři čtvrtě na šest.“     “Už policajti nechodí?“ obrací ke mně Gábinka své černé oči.     „Nevím. Asi ne,“ odpovídám. „Bojíte se policajtů?“     „U nás byli,“ říká Kordulka, která si mezitím opět sedla na zídku ke Gábině. „U nás. U nich ne,“ ukazuje na kamarádku.     „A mně chtěli sebrat,“ odpovídá Gábinka. „Do děcáku.“     „To je smutný,“ říkám. Gábinka se ke mně tiskne. Cítím její teplo. Dotýká se mé paže. Sedím plný těžkého smutku, protože jí nemohu pomoci. Protože sám se necítím doma nikde. Jak bych mohl dát někomu pocit domova? Kordulkazatím obchází vchod do kostela.     „Už je otevřenej,“ obrací se na nás.     „Je tam mříž,“ volám na ni.     „A úplná tma,“ dodává Gábinka.     Kordulka se k nám vrací a tak zase sedíme všichni tři vedle sebe.     „Na náměstí je klid,“ konstatuju.     „Byla tady hádka u nich,“ ukazuje Kordulka na Gábinku. „Její babička o její tetě.“     „Na náměstí se nesmí nic dělat,“ odpovídá Gábinka a ukazuje nahoru k baru U Štětce. „Tady bydlí sociálka. S brejlatýma vlasama.“     Kordulka se dívá nahoru na kostelní věž. „To je drak?“ ptá se. Vidím dvě okénka, ze kterých zřejmě během lijavce tekla po omítce špinavá voda. Jako by ze dvou hranatých očí stékaly šminky.     „Proč drak? Kvůli těm černým stínům?“     „Jo. Asi tam zamkli princeznu.“     ***         Pomalu se blíží čas adorace. Kordulka znovu odbíhá a hned nám hlásí: „Už je otevřeno. Je tam jedna paní!“ Tak se zvedáme i my a vcházíme do chrámu. Sedám si do jedné z lavic, obě dívenky vedle mě, jedna po pravici, druhá po levici.     „Tady to straší,“ zašeptá Kordulka.     Na oltáři stojí dvě svíčky. Zatím nehoří. Čeká se na jáhna. Gábinku zaujala těžká a tlustá knížka breviáře.     „Tak se podívej,“ podávám jí knížku. „Ale ty ještě neumíš číst.“     Dívenka drží knížku až nábožně. „Tady je barev,“ hraje si se záložkami. „Žlutá, hnědá, zelená, fialová.“ Prohlížím si záložky s ní. Zatoužím být předškolním chlapcem, který má tyhle dvě holčiny co kamarádky. Jenže mně maminka a stařena dlouho venku nenechaly. Patřilo k dobrým mravům, abych byl včas doma.     Zvedám hlavu k oltáři. Vida, svíce! Ani jsem si nevšiml, kdy je jáhen zapálil.     „Už hoří,“ ukazuju dívenkám k oltáři.“     „To ten pán,“ konstatuje Kordulka. „Zapálil je a šel do Prčic. Do Prčic se neříká,“ lekne se. „To je sprostý slovo.“     Ale Jáhen Jarda nešel do Prčic. Přistoupil ke svatostánku a teď se vrací s monstrancí.     „Co to je?“ zajímá se Gábinka.     „To je monstrance,“ odpovídám. Marně přemýšlím, jak jí vysvětlit, co se uvnitř skrývá. „Vypadá jak sluníčko.“   Jáhen klade monstranci mezi obě svíce. Dívám se na ni. Jsou to vrata, za kterými se ukrývá kruhová hostie. Jako bych těmi vraty hleděl na vycházející úplněk. Pak se zadívám pozorněji: Vždyť je to ženská brána, vstup do života. Nebo výstup z něj?     „Nebude se zpívat?“ ptá se mě Gábinka.     „Dneska ne.“     Obě holčičky na mě upřou svůj zklamaný pohled.     Přicházejí další ženy. Jáhen Filip sedí v první lavici a vede adoraci. Vedle něj se posadila paní Sladovníková s trochu načepýřeným a rozložitým účesem. Gábinka na ni ukazuje: „Má zbouraný vlasy.“     „Cože?“     „Zbouraný.“     Dívenky už nemluví. Jen se pochichtávají. Chvíli jsem nervózní, poposedávám. Možná si staré ženy myslí, že jsem je do kostela přivedl já. Přišel jsem přece s nimi a obě teď sedí vedle mě jako vedle svého dědy. Jejich tlumený smích občas vyšlehne do ticha ostrým vyštěknutím. Jsou už neklidné, chtějí zase jít ven, hrát si. Zvedají se.     „Půjdete s námi?“ obrací se na mě Gábinka.     „Až za chvilku,“ odpovídám. „Přijdu.“     „Přijde za chvilku,“ šeptá Gábinka Kordulce. A už v tichu kostela klapou jejich krůčky vzadu na dřevěných schodech. Pak vše utichá. Ticho je hluboké, léčivé. Zda je i životem? Ne, spíš se na jeho hladině život projevuje, stačí záchvěv křídel vážky, která poletuje nad lesním rybníčkem. Viděl jsem to u jezírka na Mengezínu. Seděl jsem na břehu a pozoroval jsem, jak se pod vážkou rozechvívá odraz mraků.   Foto a text Roman Szpuk   {gallery}Jitka/zari/novminiaturka6_9_2019{/gallery}             MINIATURY Romana Szpuka 2019:    1. Posed u Modravy  2. Výstup na Stožec 3. Dlouhé zimní noci   4. Předjarní povídání   5. Jarní vítr  6. Náušnice paní Zajícové 7. Soumrak na Šeravě  8. Hle, dělám věci nové  9. Fragmenty 10. Kohout  11. Svár zimy a jara 12. Jepičí láska 13. Hadí vrch 14. Voda, voda 15. Čtení v kavárně na Dvorku 16. Cesty nevyzpytatelné 17. Pouť po Českém středohoří 18. Svatá petflaška 19. Socha Mír 20. Kouzlo červnových večerů 21. Polonina, Svidovec 22. Světlušky, červencové mrazy a pout 23. Čas patří jen hodinám 24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského  25. Quasi una Fantasia 26. Proměny           MINIATURY Romana Szpuka 2018 :    1. Loučení s Friederike 2. Krátká zastavení    3. Oheň tání  4. Nesouvislý dialog   5. Něžné objetí 6. Mráz a srdce 7. Tichá křídla 8. Co si myslí planety  9. Bezejmenný potok  10. Pouť okolo andělky  11. Město je jiné  12. Osamělci  13. Staří a mladí  14. Zpáteční cesta  15. Chodím furt v pantoflích  16. Toto místo  17. Celé jaro  je erotické   18. Na Brantlově dvoře 19. Socha Rodina  20. České středohoří a Šumava  21. Hýlové a blesk   22. Bělásek a děti   23. Omývání barev  24. Bolest křídel   25. Slunovratova noc  26. Květina nezradí svůj květ 27. Barvy čaje   28. Ještěrčin ocásek  29. Střet dvou vášní  30. Zatmění   31. Pavlínka 32. Perseidy 2018 33. Sarančatům sklaplo 34. Prokletí milenci  35. Zanechávaje příbytek otevřený   36. A měla jsem tě ráda?  37. Vážka rudá  38. Kohlschachten   39. Na cello hraješ  40. Zlatá a černá  41. Panta rhei 42. Palvínov a Vatětice 43. Říjnové květy jahod  44. Vratká lávka slov  45. O solitude  46. Listopadové toulky  47. Zasněžené město  48. Přebrodit Křemelnou        MINIATURY Romana Szpuka 2017 :    1. Uplakaný čert 2. Hrušky  3. Vánoční vzpomínka 4. Co všechno ten nástroj dovede 5. Nešahej na ten sníh 6. Otto Hrdin 7. V údolí Losenice   8. Pavoučice sněžn  9. Šla Kačenka podle vody 10. Vzpomínka na Krýmuse 11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati 12. Letící oblaka 13. Pan Kodýdek 14. Cesta pulsu 15. Život a smrt 16. Deštníky 17. Poklady 18. Krucifixy 19. Velikonoční vejce 20. Koza v kapli 21. Kolečka vypálené trávy  22. Boubínská noc  23. Ovečky 24. Bratři Kazarovi   25. Domov 26. Táta  27. David je fatalista 28. Noční bouřka na Boubíně  29. Fenka a okoun  30. Duha  31. Cestou z Najmanky na Radost  32. Žluna  33. Rehabilitace  34. Bez střechy 35. Jako bílý šátek  36. Nepoučitelní  37. Dobršská brána  38. Hvězdy a psík  39. Malá ťapkající holčička  40. Zářijové plody  41. Buchingerův dvůr   42. Pouť na Luzný  43. Jaké má oči?   44. Nejmanka u Hrbu   45. První sníh   46. Úplňková noc  47. Jepice  48. Herwart a Empedokles  49. Dálky na dosah  50. Lidská zima 51. Gráve Gabréta  52. Flöhturm  53. Blízkosti opuštěných   {jcomments off}