Zprávy z internetu

      Čas patří jen hodinám                Teplota se i na Zhůří těsně před půlnocí drží na 20 °C. Na východě vychází měsíc, když uléháme do spacáků. Nevidíme, kam je rozkládáme. Až vleže čteme nerovnosti, které nám budou dělat společnost v nejbližších hodinách.        Jupiter svítí, jako by měl každou chvílí odkápnout z oblohy, jak drobná rtuťová kapka, kulatá perlička krve. Visí na obloze z posledních sil. Hudba v koruně smrku v sobě dusí přílivy a odlivy neklidu, větve se bezradně pohupují.        Po půl třetí mě probírá silná bouřka s impozantní kovadlinou prokreslenou již osvobozeným měsícem. Postupuje od

západu. Asi nás mine, ale jen velmi těsně. Záblesk uniká čočkami milionů kapek do vesmírného prostoru, nestačí za sebou dovřít, hned jej následuje další výboj. Vítr sílí, rozehrává forte pro jehličí a březové listí. Dunění se přibližuje, rozmyté zvuky se zaostřují, jsou slyšet i detailní hlasy hromových výkřiků, které poplašně lomcují mřížemi.         Neklidný dech zjitřené oblohy rozhoupal stébla u našich hlav, smrk nad námi šumí, jehličí se chvěje, vstřebává budoucí oheň, vdechuje půlnoc, vydechuje nesčetné svazy neviditelných paprsků lámajících se o střepy roztříštěných zrcadel.        Nechám tě ještě spát. Chvílemi zavírám oči. Když záblesk pronikne i mými zavřenými víčky, očekávám dunivý hrom silného výboje a také se dočkávám, čím dál tím častěji. Nakonec bouře už jen drmolí v nepřetržitém dunění a ropotání. Vzbudila i Tebe.        Pozorujeme měsíc, jak jej škrtí výplazy mračen. Slyším neznámého proroka:       Neobměkčí mě vaše láska, ale to, co ji napadá, nedojímá mě bílá luna, ale oblačná chapadla, nezajímá mě pelikán bouře, ale co vydáví mrtvým z volete, dívám se na vaše městská hoře, kdo vám zítra hlavy poplete?       „Měsíc pluje,“ říkáš.        „Ne, měsíc stojí, mraky plují,“ odpovídám a hned se mi vybaví dávný zenový příběh o větru, vlajce a vlající lidské mysli.        Ano, možná stojí mrak i měsíc. Ale co se to tedy pohybuje nad našimi hlavami a proč tak úzkostlivě naslouchám sílícím hromům a očekávám první krůpěje lijáku, které nám hrozí více než výboje CG+? Přemluv ji,“ prosíš mě. „Je to tvá milenka, ne? Může nás obejít.“        Marné prosby. Náhle nám plodová voda mračen vyšplíchla do tváří jak z kropenky. Když už si ani měsíc není jist, vydrží-li s dechem v hlubinách bouřkové kovadliny, dáváme se z luk na ústup.       ***              Zastavujeme u rybníčku Brloh (900 metrů nad mořem). Hráz prorostly kořeny jak velké žíly pána vod. Smrky spouštějí větve až nad hladinu, na které se shromáždily lístky stulíku. Slunce se rozhoduje, kde je oblak nejslabší, kudy by se mohlo propálit na druhou stranu. A břízy na protějším břehu se rozsvěcují podle jeho rozmaru. Jejich zářící koruny se odrážejí na klidné hladině rybníčku.        Přímo u nás se roztancovalo hejno hmyzu. Nebo jsme si ho nejdříve vůbec nevšimli. Zase platí, že to, co máme přímo před nosem, přehlédneme nejsnáze. Asi to budou nějaké jepice, ty rády tančí v chumlu, že? Ale běžně bývá takové hejno orientováno vertikálně, připomíná taneční sloup, tady se roztáhlo spíš do délky okolo čtyř metrů, přičemž všichni jednotlivci stále dokola létají z jednoho kraje (úvrati) na druhý. Orientace pohybu ze strany na stranu je bezchybná. Jedinci se míjejí zprava zleva shora zdola, aniž by do sebe vrazili. Člověk by řekl, že neviditelné přadeně smotává její pomocnice z natažených rukou do klubíčka nit. Dlaně ukazují, odkud až kam smí každý jedinec létat. Meze poletování jsou dány a samečkové je přesně dodržují. Dokud si doprostřed jejich hejna nestoupneš ty. Tu se všech létavců zmocňuje chaos. Možná jsi jim přinesla nějakou novou ideu. Přišla jsi do jejich světa jako posel hodný zaregistrování. Spíš jsi je ale jen zmátla z dlouhé chvíle nebo z bezradnosti, možná jsi vnikla do jejich reje jako zbloudilá střela, hledala jsi tam útočiště jako láskou osleplý pták.       ***               Vzpomínám na naši krátkou procházku k Vodníku. Jiřičky kolem nás lovily mouchy, letěly nízko nad hladinou, občas se jí dotkly a pak, švitoříce, mířily ke svým hnízdům v nemocnici. Řekla jsi, jak je to pěkné, že odlétají takhle pospolu. Mají tolik spěchu, aby nakrmily své malé, viděl jsem ty hladové hlavičky vyhlížející další sousta.        Umělci života vědí, jak naplnit čas, jak ho uvádět do pohybu, trénovat ochablé svaloví událostí a objevů, otevírat se možnostem, oddat se příležitostem. Převaluju v sobě zkušenosti za osamělých nocí pod hvězdami, na stinných hrázích rybníčků či při pozorování letu jiřiček. Lovím slova a ptám se a během otázek obtahuju kontury prožitého. Pro smrtelnost prožitku je vykoupením poznání, že čas patří jen hodinám, jak zpívá ve své písni Ondřej Metyš.     Text a foto Roman Szpuk   {gallery}Jitka/cervenec/mini{/gallery}    Poznámka: 1) Kristovo srdce s okenicemi, téma kolektivní akční malby skupiny BAROZI (Babu, Roman, Ziny)      MINIATURY Romana Szpuka 2019:  1. Posed u Modravy  2. Výstup na Stožec 3. Dlouhé zimní noci   4. Předjarní povídání   5. Jarní vítr  6. Náušnice paní Zajícové 7. Soumrak na Šeravě  8. Hle, dělám věci nové  9. Fragmenty 10. Kohout  11. Svár zimy a jara 12. Jepičí láska 13. Hadí vrch 14. Voda, voda 15. Čtení v kavárně na Dvorku 16. Cesty nevyzpytatelné 17. Pouť po Českém středohoří 18. Svatá petflaška 19. Socha Mír 20. Kouzlo červnových večerů 21. Polonina, Svidovec 22. Světlušky, červencové mrazy a poutě       MINIATURY Romana Szpuka 2018 :  1. Loučení s Friederike 2. Krátká zastavení    3. Oheň tání  4. Nesouvislý dialog   5. Něžné objetí 6. Mráz a srdce 7. Tichá křídla 8. Co si myslí planety  9. Bezejmenný potok  10. Pouť okolo andělky  11. Město je jiné  12. Osamělci  13. Staří a mladí  14. Zpáteční cesta  15. Chodím furt v pantoflích  16. Toto místo  17. Celé jaro  je erotické   18. Na Brantlově dvoře 19. Socha Rodina  20. České středohoří a Šumava  21. Hýlové a blesk   22. Bělásek a děti   23. Omývání barev  24. Bolest křídel   25. Slunovratova noc  26. Květina nezradí svůj květ 27. Barvy čaje   28. Ještěrčin ocásek  29. Střet dvou vášní  30. Zatmění   31. Pavlínka 32. Perseidy 2018 33. Sarančatům sklaplo 34. Prokletí milenci  35. Zanechávaje příbytek otevřený   36. A měla jsem tě ráda?  37. Vážka rudá  38. Kohlschachten   39. Na cello hraješ  40. Zlatá a černá  41. Panta rhei 42. Palvínov a Vatětice 43. Říjnové květy jahod  44. Vratká lávka slov  45. O solitude  46. Listopadové toulky  47. Zasněžené město  48. Přebrodit Křemelnou      MINIATURY Romana Szpuka 2017 :  1. Uplakaný čert 2. Hrušky  3. Vánoční vzpomínka 4. Co všechno ten nástroj dovede 5. Nešahej na ten sníh 6. Otto Hrdin 7. V údolí Losenice   8. Pavoučice sněžn  9. Šla Kačenka podle vody 10. Vzpomínka na Krýmuse 11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati 12. Letící oblaka 13. Pan Kodýdek 14. Cesta pulsu 15. Život a smrt 16. Deštníky 17. Poklady 18. Krucifixy 19. Velikonoční vejce 20. Koza v kapli 21. Kolečka vypálené trávy  22. Boubínská noc  23. Ovečky 24. Bratři Kazarovi   25. Domov 26. Táta  27. David je fatalista 28. Noční bouřka na Boubíně  29. Fenka a okoun  30. Duha  31. Cestou z Najmanky na Radost  32. Žluna  33. Rehabilitace  34. Bez střechy 35. Jako bílý šátek  36. Nepoučitelní  37. Dobršská brána  38. Hvězdy a psík  39. Malá ťapkající holčička  40. Zářijové plody  41. Buchingerův dvůr   42. Pouť na Luzný  43. Jaké má oči?   44. Nejmanka u Hrbu   45. První sníh   46. Úplňková noc  47. Jepice  48. Herwart a Empedokles  49. Dálky na dosah  50. Lidská zima 51. Gráve Gabréta  52. Flöhturm  53. Blízkosti opuštěných {jcomments off}