Zprávy z internetu

Socha Mír        Slunce už stálo nízko nad obzorem, když jsme se na kolech vydali z Husince přes Mojkov na Lštění. Silnice odbočuje doprava z hlavní silnice na Vimperk a hned stoupá prudce, jako by chtěla zpochybnit název první osady, kterou máme projet: Dolní Kožlí.      V Horním Kožlí se zastavujeme u kapličky. Před zamčenými dveřmi stojí umělé bílé květiny, bezkrevné, jako by je někdo podřízl, hnědý hrníček s indiánskými motivy, skleněná lampička na svíčku a malý džbánek s motivem růže. Asi je tady nechali lidé, kteří se chtěli uvnitř pomodlit. Opodál je dřevěné odpočívadlo a na stolku nějaké dítě rozbilo tábor s vozíkem kočovných kejklířů. Sešla

se tu žirafa s kancem, ježek se lvicí a opičák s želvou. Opodál stojí lovec s lasem a ještě tam kdosi leží, snad Superman. Skláním se k tomu zátiší, odkud je nádherně vidět na vrch Libína. Někde na jihu se kupí bouřkový mrak. Ale je to velmi, velmi daleko, odhaduju tak sto kilometrů.      Pokračujeme dál do Mojkova. I tady je na návsi pěkná kaplička. Do téhle alespoň vidíme. Za zuřivého štěkotu malého psíka dotírajícího na nás od sousedních vrátek nahlížíme dovnitř na oprýskané fresky světců. Čas jako by nechtěl zahálet, dal se neviditelnými prsty do práce. Místy odloupal novou malbu, zpod níž vyhlédla ta starší. Ruce se tam překrývají a nesedí jejich proporce a na jedné hlavě se dokonce sešly dva páry očí. Žasnu nad tou surrealistickou odvahou.      Když se snažíme podívat dovnitř postranním oknem, objeví se u blízkých vrátek stařena. „Vy se potřebujete z nějakého důvodu dostat dovnitř?“ zmrazí nás podezíravý hlas přísně sevřených rtů.      „Ne, jen se chceme podívat.“      „Já myslela, že jste opraváři.“      „Ne. Jen se nám kaplička líbí.“      „Tak už jste se podívali?“      Brr. Odjíždíme s podivným pocitem, že jsme se dopustili neoprávněného úžasu nad imaginací maleb v jedné vesnické kapličce.   ***        Stoupání je prudší a prudší. Pak přejíždíme vrch Běleč a vjíždíme do Lštění. Objímáme se u dřevěné desky položené na nějaký pařez. Mohl by to být i oltář k venkovním bohoslužbám. Ze hřbitova se vrací k autu nějaká žena a zvědavě nás sleduje. Pak usedne za volant, projede vsí a ještě jednou zpět.        Frčíme k Mařskému vrchu a tady – úplně jsem na ni zapomněl – ve smrkovém houští objevujeme podivnou ženskou postavu z betonu1.Poprvé jsem se s ní setkal za únorové noci v roce 1990, když jsem pracoval v Bohumilicích jako noční hlídač kravínů a prasečáků. Bylo chladno, ale beze sněhu. Nemohl jsem se vboudě zahřát a tak jsem se ve svitu měsíce vydal jen tak nazdařbůh na noční procházku krajinou. A jak jsem byl zvyklý ze severu, táhlo mě to na nějaký vrchol. Došel jsem až do Štítkova a pokračoval jsem do kopce k vysílači. Trochu jsem se té postavy lekl. Pohled na ni mi už tenkrát napověděl, že se tohle dílo dostane do nemilosti, jak kvůli motivu míru, tak kvůli zpracování. A také jsem se o ní později dočetl, že je to paskvil socialistického realismu. Vida –Entartete Kunst přímo v krajinných kulisách Pošumaví!Socha se jmenuje Mír a motivu míru zneužívala komunistická propaganda. Čeho je nám však více zapotřebí, než smíření, pokoje? A tady, jak se zdá, to někdo pochopil a položil na podstavec sochy srdíčko se dvěma ptáčky. Dotýkají se zobáky. To srdce je možná závažím z neznámých hodin.Čas, aby se projevil, zhmotnil, musí též ztěžknout jako naše životy.        Soudy lidské o umění jsou subjektivní a podléhají módě, v horším případě politickému vlivu. Jen máloco odolá času a je uznáváno napříč režimy. Stačí se podívat na díla věhlasnějších tvůrců kubismu a každý zjistí, že u sochy Mír jde o takřka totožné zpracování skutečnosti: Chybí oblina, snad kromě náznaku ňader, vše se redukuje na ostré hrany a geometrické zkratky.Jen na ruce té ženské postavy mi cosi nehraje. Zvedá se vzhůru ne nepodobna gestu Sochy Svobody. Ta nese pochodeň, ženská postava Míru pod Mařským vrchem však užila naléhavějšího gesta. Není světlonoškou svobody, je tou, která vypouští holubici na svobodu. Měla vzlétnout z její monstrózní dlaně,ale nenechavci jí urazili betonová křídla. Avšak jiní kreativci na torzo posla naděje nalepili jakéhosi ptáčka zpěváčka, nejspíš z keramiky. Jeho oblost je v kontrastu s hranatým obličejem sochy, jehož pravý význam prozrazuje jen osamělý nos. A tohoto baculatého ptáčka nyní ozařuje nízké slunce.        Ptáček hoří v ohni večera, zatímco zbytek sochy se již topí ve stínu. Zdá se, že den neskončí. Že socha samotná se ponoří do noci, ale ten ptáček bude zářit jak božská jiskra z bytosti, která tu stojí stranou světa, ostouzená pro svůj vzhled, za který nemůže. Je tato vyděděnost poctou či údělem? Ptáček se stal vítězstvím betonové sochy, vylíhl se z jejího nejhlubšího nitra, nad kterým nemají moc žádné doby, žádné hrady2.   Text: Roman Szpuk Foto: Dagmar Heberleinová, Roman Szpuk   Poznámky:   1) Autorem sochy je Miroslav Raboch, žák akademického sochaře Karla Hyliše. Za informaci děkuji Honzovi Tláskalovi, spolužákovi zmíněného sochaře z vysoké školy. 2) Ó doby! Ó hrady! Verš z básně Arthura Rimbauda.   {gallery}Jitka/cerven/Mojkov{/gallery}         MINIATURY Romana Szpuka 2019:     1.  Posed u Modravy  2. Výstup na Stožec 3. Dlouhé zimní noci   4.  Předjarní povídání   5. Jarní vítr  6. Náušnice paní Zajícové 7. Soumrak na Šeravě  8. Hle, dělám věci nové  9. Fragmenty 10. Kohout  11. Svár zimy a jara 12. Jepičí láska 13. Hadí vrch 14. Voda, voda 15. Čtení v kavárně na Dvorku 16. Cesty nevyzpytatelné 17. Pouť po Českém středohoří     MINIATURY Romana Szpuka 2018 :    1.  Loučení s Friederike 2. Krátká zastavení    3. Oheň tání  4. Nesouvislý dialog   5. Něžné objetí 6. Mráz a srdce 7. Tichá křídla 8. Co si myslí planety  9. Bezejmenný potok  10. Pouť okolo andělky  11. Město je jiné  12. Osamělci  13. Staří a mladí  14. Zpáteční cesta  15. Chodím furt v pantoflích  16. Toto místo  17. Celé jaro  je erotické   18. Na Brantlově dvoře 19. Socha Rodina  20. České středohoří a Šumava  21. Hýlové a blesk   22. Bělásek a děti   23. Omývání barev  24. Bolest křídel   25. Slunovratova noc  26. Květina nezradí svůj květ 27. Barvy čaje   28. Ještěrčin ocásek  29. Střet dvou vášní  30. Zatmění   31. Pavlínka 32. Perseidy 2018 33. Sarančatům sklaplo 34. Prokletí milenci  35. Zanechávaje příbytek otevřený   36. A měla jsem tě ráda?  37. Vážka rudá  38. Kohlschachten   39. Na cello hraješ  40. Zlatá a černá  41. Panta rhei 42. Palvínov a Vatětice 43. Říjnové květy jahod  44. Vratká lávka slov  45. O solitude  46. Listopadové toulky  47. Zasněžené město  48. Přebrodit Křemelnou     MINIATURY Romana Szpuka 2017 :   1. Uplakaný čert 2. Hrušky  3. Vánoční vzpomínka 4. Co všechno ten nástroj dovede 5. Nešahej na ten sníh 6. Otto Hrdin 7. V údolí Losenice   8. Pavoučice sněžn  9. Šla Kačenka podle vody 10. Vzpomínka na Krýmuse 11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati 12. Letící oblaka 13. Pan Kodýdek 14. Cesta pulsu 15. Život a smrt 16. Deštníky 17. Poklady 18. Krucifixy 19. Velikonoční vejce 20. Koza v kapli 21. Kolečka vypálené trávy  22. Boubínská noc  23. Ovečky 24. Bratři Kazarovi   25. Domov 26. Táta  27. David je fatalista 28. Noční bouřka na Boubíně  29. Fenka a okoun  30. Duha  31. Cestou z Najmanky na Radost  32. Žluna  33. Rehabilitace  34. Bez střechy 35. Jako bílý šátek  36. Nepoučitelní  37. Dobršská brána  38. Hvězdy a psík  39. Malá ťapkající holčička  40. Zářijové plody  41. Buchingerův dvůr   42. Pouť na Luzný  43. Jaké má oči?   44. Nejmanka u Hrbu   45. První sníh   46. Úplňková noc  47. Jepice  48. Herwart a Empedokles  49. Dálky na dosah  50. Lidská zima 51. Gráve Gabréta  52. Flöhturm  53. Blízkosti opuštěných     {jcomments off}