Zprávy z internetu

    Alarmoval jsem volarské Rumuny           Potkal jsem ve Vimperku Jitku, fatální lásku Ondry Klišíka ze Stögerovy Hutě. Jitka vyměnila bílé pražské šaty za černé šumavské. Není divu. Klišíkova chalupa někdy připomíná inferno. Vládne tam duch undergroundu a démon alkohol.       Jitka kouká na bordel, co mám ve svém pokojíku. Osamělá ponožka leží na podlaze.      „To je jak u Klišíků,“ říká Jitka a vtáhne kouř ze slimky. „Tam jsou ponožky všude. Zajedu rýčem do záhonu, vyreju ponožku. Za to může Ferry. Navlíkne si jednu ponožku na pahýl ruky, aby ho nezáblo, druhou ponožku vyhodí.“   ***      

  Odjíždíme vlakem do Volar. Jitka si vydělává sběrem větví pod stromy v alejích. Pomáhá dvěma stromolezcům, Martinovi Bláhovi a Jirkovi Včelákovi, kteří ořezávají koruny. Vytváří z nich úhledné hromádky, prý se od těch ostatních poznají právě podle estetického vzhledu.       Docházíme ke Klišíkům. Jitka se na Ondru ani nepodívá. Sedá si do čela stolu, nalévá si z petky pivo. Ondra se k ní zezadu blíží a opatrně jí klade ruku na rameno.      „Nech mě!“ odstrkuje ho Jitka. Její hlas je hystericky zvířecí. Ferry se přidává: „Dej jí pokoj! Seš ožralej!“       Ondra svěsí ruce. Ondra svěsí celé tělo, jako by za záda visel na neviditelných řemenech. A pak se znovu přiblíží k Jitce, která vyskočí jak uštknutá. Nakopne Ondru a ten si konečně sedá stranou.   ***          Šel Ondra kolem Jitky do města. „To je robotná žena,“ chlubí se dvěma stromolezcům. Pak se obrátí k Jitce: „Jsem na tebe hrdej.“       A mne sa všeci smejú, akého mám muža,“ napodobuje Jitka Ondrův slovenský přízvuk.      „Kafíčko si dáš?“ ptají se kluci Ondry.      „Rumíček,“ opravuje je Jitka.      „Koupil jsem ti koště,“ chlubí se Ondra Jitce.       Večer přichází na chalupu, má naváto. „Kde je to koště?“ ptá se Jitka. „To, cos mi koupil?“      „No jo,“ rozhlíží se Ondra. „Já jsem koupil koště. No jo. Ale kde je?“   ***         Ondra cedí přes plátno tvaroh. Sklání se nad velkým hrncem, do kterého stéká syrovátka, celý se třese. Jitka jej občas stihne opovržlivým pohledem.       Ferry se belhá o berlích. Každou chvíli je hledá. Pogoval na nějakém koncertu a zlomil si nohu. Berlím říká vytrvale protézy.             Opilý       stojíš na kraji světa       – berle nikde.   ***         „Dali mi tu kluci záhonek,“ říká Jitka. „Nechci, aby mi tam chodily slepice. Ondra že je bude vyhánět. Jednou je takhle vyhání, volá ‚Hešá! Hešá!‘ ‚Hele, démon!‘ chechtají se mu ostatní. A Ondra zuří: ‚Všichni jste démoni, pičusové, čuráci!‘ řve. To je ten chlast. Chlast je past. Přišla jsem do chléva. Tam stojí kráva, všude hnůj, nepoklizeno. ‚Seš nasraná, co?‘ zeptala jsem se jí. ‚Já taky. Ale když mi prozradíš, kam si Ondra schoval láhev, tak ti to tady uklidím.‘ A kráva takhle stočila hlavu,“ předvádí Jitka pohyb kravské lebky šikmo za sebe. „Takhle s ní pocukávala. Šla jsem tím směrem, zahrabala v seně a vida, tři placky vodky jsem vyhrabala.“   ***          Jitka si připravila roztok tisu, vzala si předtím prášky na spaní, chtěla ten roztok ještě v limbu vypít, ale poslala mi textovku: „Jdu první. Počkám na Tebe v pekle. … Moje poslední modlitba patří tobě.“ Alarmoval jsem volarské Rumuny.        Jitka se nechce jmenovat Jitka. Chce, aby se jí říkalo Jituše. „Jitka,“ zlobí se. „Co to je za jméno? Jako když někdo škytne.“       Jituše složila Ondrovi jarní milostnou básničku:   Zas bude květen, lásky prý čas, Máchu i s hrdličkou ať vezme ďas.   Celý svět rozkvete, kočky se páří, Ondru to nesplete, ten si dál paří.   Ať tanec lásky je tango či rumba, ten, jehož miluji, netančí. Bumbá.   Přesvědčen o svém pijáckém umu vyměnil lásku za flašku rumu.   ***         „A jak to je s chlastem v Indii?“ ptáme se Ferryho Klišíka.       „Představ si takovou krychli z armatury,“ říká Ferry, „která se dává třeba do betonu. Ta krychle stojí na křižovatce. Okolo takhle a takhle a takhle jezdí auta. A uprostřed krychle leží opilci mezi papírovými krabicemi. Šel jsem dovnitř, vidím, co jim týpek nalévá z malých lahviček, jakási mrtvolně žlutá lihovina to byla. Chtěl jsem si přihnout a týpek hned na mě mává. ‚Né! To nepij. Oslepl bys.‘ Zředil mi to vodou, ale raději jsem odešel, aniž bych to ochutnal. V Indii nejsou žádné protialkoholní stanice. Alkoholiky tam zvolna otravují jedem, aby to měli co nejdřív za sebou. Oni tohle neřeší. ‚To je jen kalpa,‘ říkají. Přijdou borci s nosítkama, udělají rama rama, posypou kytičkami a šup, odnesou k řece.“   ***         „Ty to máš jednoduchý,“ říká Ferry Magdonovi. „Na tebe holky letí. Vypadá tak mladě,“ obrací se na Ondru.       „Nemůžu za to. Bylo to tak snadný. Víš, jak jsem sbalil holku?“ vypravuje nám Magdon. „‚Pojď na ruky,‘ řekl jsem jí. Tak jsme šli na páku. Dívali jsme se do očí. Vyhrála. A bylo to.“   ***        „Tys byl v blázinci,“ říká mi Magdon. „Já zase byl bacilonosič. To je podobné. Zavřou tě na izolaci, a víš, co to je pro šestiletýho kluka? Taková samotka. Ale přišla pod okno babička a hodila mi tam přes balkón autíčko na klíček. Byla to stará Pragovka. Dodnes ji vidím.“      „Cesty lásky jsou nevyzpytatelné,“ říkám mu. „Nejvyšší pracuje s našimi průsery, jsou to jeho hrací kameny, s nimiž se trpělivými tahy propracovává k cíli. My z naší strany nevidíme nic. O jeho cíli nemáme ani potuchy. Unášeni vášněmi, pády a povstáními snažíme se dělat tempa. Stejně nám pak někdo musí hodit záchranný kruh.“   ***          Z lampy se nám na stůl spustil brouček. „Starej Řehoř Samsa,“ vzpomněl si kdosi na Kafkovu povídku Proměna.      „Představ si tenhle obrázek,“ obrací se ke mně Jitka. „Ležím já, vedle mě Ondra, vedle Ondry pes, vedle psa kočka. A na zdi sedí pavouk. ‚Já ho chytím,‘ říká Ondra. ‚Jak ho chceš chytit, když seš ožralej?‘ ‚Tak mu dám jméno. Hugo.‘ Tu se pavouk spustil na vlákénku. Není vidět, zda zaklesl mezi gaučem a zdí nebo dosedl až na podlahu. Ferry, který poslouchá, dodává: ‚Tak pozor na nekontrolované pohyby, jinak Hugo bude na sračku.‘“   ***          Přešla fronta, vítr čechrá srst koňům u souseda Michala Tesaře, vzdáleného tchána Magdona. Ochladilo se, zvonek na vrátcích se rozklinkal, kohout skočil na slepici, ještě dva kohouty tu mají, je to občas Sodoma a Gomora.        Odcházím na kutě ještě před půlnocí. Chalupa kupodivu tichne, Jitka leží v maringotce u svého políčka, Ondra na chodbě, Ferry v sednici. Dívám se do stropu, vychutnávám ticho, uvolňuju svaly bolavých nohou.        Vybavuje se mi Jitčina textovka, kterou mi poslala kdysi v prosinci 2018 do noci ducha: Snad máš pravdu, nemůžeme sejít z cesty, jen se necháme svést iluzí a odvrátíme pozornost od toho, co je skutečné a pravdivé. A možná, že nás Bůh opravdu netrestá, ale požádáme-li ho o pomoc, uskuteční za nás rozhodnutí, ke kterým nemáme odvahu. A protože je to často bolestná přeměna nás samotných, vnímáme ji jako trest. Ale je to bolest nezbytná k vyléčení, tak jako to bolelo, když mi čistili zánět.           MINIATURY Romana Szpuka 2019:      1.  Posed u Modravy  2. Výstup na Stožec 3. Dlouhé zimní noci  4.  Předjarní povídání  5. Jarní vítr  6. Náušnice paní Zajícové 7. Soumrak na Šeravě  8. Hle, dělám věci nové  9. Fragmenty 10. Kohout  11. Svár zimy a jara 12. Jepičí láska 13. Hadí vrch 14. Voda, voda 15. Čtení v kavárně na Dvorku          MINIATURY Romana Szpuka 2018 :      1.  Loučení s Friederike 2. Krátká zastavení    3. Oheň tání  4. Nesouvislý dialog   5. Něžné objetí 6. Mráz a srdce 7. Tichá křídla 8. Co si myslí planety  9. Bezejmenný potok  10. Pouť okolo andělky  11. Město je jiné  12. Osamělci  13. Staří a mladí  14. Zpáteční cesta  15. Chodím furt v pantoflích  16. Toto místo  17. Celé jaro  je erotické   18. Na Brantlově dvoře 19. Socha Rodina  20. České středohoří a Šumava  21. Hýlové a blesk   22. Bělásek a děti   23. Omývání barev  24. Bolest křídel   25. Slunovratova noc  26. Květina nezradí svůj květ 27. Barvy čaje   28. Ještěrčin ocásek  29. Střet dvou vášní  30. Zatmění   31. Pavlínka 32. Perseidy 2018 33. Sarančatům sklaplo 34. Prokletí milenci  35. Zanechávaje příbytek otevřený   36. A měla jsem tě ráda?  37. Vážka rudá  38. Kohlschachten   39. Na cello hraješ  40. Zlatá a černá  41. Panta rhei 42. Palvínov a Vatětice 43. Říjnové květy jahod  44. Vratká lávka slov  45. O solitude  46. Listopadové toulky  47. Zasněžené město  48. Přebrodit Křemelnou        MINIATURY Romana Szpuka 2017 :   1. Uplakaný čert 2. Hrušky  3. Vánoční vzpomínka 4. Co všechno ten nástroj dovede 5. Nešahej na ten sníh 6. Otto Hrdina 7. V údolí Losenice   8. Pavoučice sněžn  9. Šla Kačenka podle vody 10. Vzpomínka na Krýmuse 11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati 12. Letící oblaka 13. Pan Kodýdek 14. Cesta pulsu 15. Život a smrt 16. Deštníky 17. Poklady 18. Krucifixy 19. Velikonoční vejce 20. Koza v kapli 21. Kolečka vypálené trávy  22. Boubínská noc  23. Ovečky 24. Bratři Kazarovi   25. Domov 26. Táta  27. David je fatalista 28. Noční bouřka na Boubíně  29. Fenka a okoun  30. Duha  31. Cestou z Najmanky na Radost  32. Žluna  33. Rehabilitace  34. Bez střechy 35. Jako bílý šátek  36. Nepoučitelní  37. Dobršská brána  38. Hvězdy a psík  39. Malá ťapkající holčička  40. Zářijové plody  41. Buchingerův dvůr   42. Pouť na Luzný  43. Jaké má oči?   44. Nejmanka u Hrbu   45. První sníh   46. Úplňková noc  47. Jepice  48. Herwart a Empedokles  49. Dálky na dosah  50. Lidská zima 51. Gráve Gabréta  52. Flöhturm  53. Blízkosti opuštěných       {jcomments off}