Zprávy z internetu

  … Večer přišel Ježíš s dvanácti apoštoly. Když byli u stolu a jedli, řekl: „Amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí, ten který se mnou jí.“ Zarmoutili se a začali říkat jeden přes druhého: „Jsem to snad já?“ Odpověděl jim: „Jeden z Dvanácti, který si se mnou namáčí v téže míse.“ Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu člověku, který Syna člověka zradí! Pro toho člověka by bylo lépe, kdyby se nebyl narodil.“ Když jedli, vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy: „Vezměte. To je mé tělo.“ Potom vzal

kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: „To je má krev, která se prolévá za všechny. Amen, pravím vám: Už nikdy nebudu pít z plodu révy až do toho dne, kdy z nového budu pít v Božím království.“.. Marek, 14, 17-25 Zelený čtvrtek byl dnem odpuštění. Velikonoce začínají ve čtvrtek, tento den získal svůj český název poněkud podivně. Původně se totiž jmenoval německy Greindonnerstag, tedy lkavý čtvrtek. Jenomže lidé jsou líní pořádně vyslovovat a byli vždy, a tak se z přídavného jména grein, stalo časem grün a z lkavého čtvrtka čtvrtek zelený. Tento den byl každý měl sníst něco zeleného, a tak hospodyňky nejčastěji vařily polévky, do kterých daly jarní bylinky, tedy kopřivy, hluchavky, bršlici a další, které už stačily vykouknout ze země. Zvykem bylo také jíst pro zdraví špenát nebo zelí. V domácnostech se vařila sladká kaše s medem a pekly se Jidáše, podlouhlé kroucené sladké pečivo, které mělo připomínat provaz, na němž se Jidáš oběsil. Kdo jej snědl, toho prý celý rok chránil před hadím uštknutím a proti bodnutí létavého hmyzu, jako jsou vosy a včely. Zajímavé je, že před nebezpečím chránil jenom ten jidáš, který byl doma pečený. Kupované takovou sílu neměly. Pečený jidáš se pak také hodil do studny, aby zajistil čerstvou vodu, nebo ho dostal dobytek, aby byl celý rok zdravý. Na Zelený čtvrtek večer vstupujeme do nejdůležitější části liturgického roku, do velikonočního třídení, které začíná nyní o večerní mši na Zelený čtvrtek, pokračuje na Velký pátek, vrcholí na Bílou sobotu o velikonoční vigilii a Neděli zmrtvýchvstání Páně. Je to oslava velikonočního tajemství Kristova, jeho utrpení a vzkříšení. Při zpěvu Gloria večerní mše zvoní zvony, které se pak na několik dní odmlčí. Říká se, že odletěly do Říma. Když zazní zvony naposledy, zacinkejte si penězi, aby se vás držely celý rok. Zvuk zvonů a zvonků býval nahrazen dřevěnými klepači nebo řehtačkami. S těmi obcházely děti stavení ve vsi za každého klekání a za svoji službu dostávaly drobné odměny. Někde se obyčejné obcházení domů z řehtačkami proměnilo na skutečné honění maskovaného chlapce – Jidáše. Ten rychle vyběhl z kostela na hřbitov, na náměstí a do polí. Při jeho dopadení mu ostatní chlapci intenzivně hrkali a klepali kolem hlavy a pokřikovali popěvky o nevěrném Jidášovi a nevěrných židech. Lidé tento den vstávali časně a omyli se ranní rosou, čímž se ochránili před onemocněním šíje a dalšími nemocemi. Paní domu si ale musely pořádně přivstat, aby zametly dům ještě před východem slunce. Nečistoty z podlahy se vysypávaly nikoliv do koše, ale na nejbližším rozcestím cest. To mělo zaručit, že se v domě nebudou držet blechy. Jinde se zvonilo paličkou o hmoždíř, aby stavení opustil hmyz a myši. Ani tento den se neměl nikdo s nikým hádat a ani si od nikoho půjčovat. Pak se mu celý rok vyhýbaly všechny hádky a našly si k němu cestu peníze. Zvykem také bývá, že kněží omývají chudým nohy. Jde o odkaz na Ježíšovo gesto pokory vůči apoštolům. K zelenému čtvrtku se také váže několik pranostik. Podle první můžeme odhadnout, jaké bude léto. Praví totiž: „Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé.“ Tak uvidíme. Další pak hovoří o tom, že Zelený čtvrtek je vhodný den pro výsadbu hrachu i obilí. Pak až do Bílé soboty se nesmí orat či jinak s půdou zacházet, protože v ten čas v zemi odpočívá Kristus Pán, a kdo by půdou hýbal, tomu se na poli neurodí. Zdroj: Eucharistie, Lidové tradice Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora