Zprávy z internetu

Fragmenty         Poštolky se páří na ciferníku vimperské zvonice. Mířím ke Kozárům na hořické trubičky. Paní Kozárová mě zve na kávu. Sedím tu sám, málokdy sem někdo zabloudí, aby vstoupil do pomaleji plynoucího času. Mám někdy pocit, že tu nacházím teplo ztraceného domova. Alespoň na chvíli.      „Byl jsem v nemocnici za mámou,“ vypravuju jí. „Je tam Danuška, vychrtlá stařenka. Chodí po chodbě sem a tam. Nemůže najít dveře svého pokojíku. ‚Pojďte, já vás nasměruju,‘ říká sestřička a odvádí ji k jejím dveřím. Je to marné. Danuška je za chvíli na chodbě a opět bloudí. Její řeč se skládá z fragmentů

myšlenek. Jako slova nalezená na útržcích papyrů někde v poušti. Nebo zlomky citací z Hérakleita. Usmívám se. A ona podezíravě: ‚Proč se smějete?‘ ‚Kvůli jarnímu sluníčku,‘ ukazuju z okna. Tu Danuška zvedne prst, jako by se chystala říci něco velmi důležitého. ‚Já říkám, člověk si na něco sáhne… Pak je to velký… A nakonec je to zbytečnost.‘ … Tohle byla nejsouvislejší myšlenka, kterou jsem od ní zaslechl.“   ***        „Dělala jsem pečovatelku v soukromí,“ odpovídá mi paní Kozárová. „Starala jsem se o dvě staré paní, dělnici a někdejší úřednici u nějakého továrníka. Dělnice měla o něco vyšší důchod. A úřednice jí to záviděla. Dělnice byla slepá. ‚Vidíš, jak krásně svítí měsíc?‘ ptala se jí úřednice. ‚Vždyť víš, že už roky nevidím,‘ odpověděla jí dělnice. ‚Ale tohle musíš vidět,‘ odpověděla ta úřednice, jako by jí tu slepotu nevěřila.“      „To, jak jsme žili, ukáže se pak ve stáří,“ uvažuju.      „Stačilo moje jméno,“ pokračuje paní Kozárová. „Starala jsem se o Němku. Za druhé světové války přišla někde na východě o syna. Když zjistila, že se jmenuju Ivana, říkala: „Die russische Frau vill ich nicht.“   ***        Paní Kozárová má vynikající paměť. Vzpomíná, jak se v dětství pohybovala v Chomuticích u Hořic poblíž ústavu péče. Vedly to tam boromejky.      „Ani čtyři roky mi nebyly,“ vypravuje. „Každý z chovanců dostal na den úkol. Jeden děda měl sbírat hluchavkovité květy, ale nechtělo se mu. Seděl na náspu a já mu je co malá holčička sbírala. Jiný chovanec měl hydrofobii. Sestry ho jednou týdně musely svázat do kozelce a umýt. Slyšela jsem ho, jak řve. Vrchní sestře se říkalo velebná matinka. Jmenovala se Odona, měla zlatý zub a smrdělo jí z pusy. Chtěla mě chovat, ale já se bránila. Ještě vidím její sladký úsměv a ten zlatý zub, který tak zlověstně trčel. Říkala, že se jí zjevuje Panenka Maria. Jednou jsem se šla podívat, kde se jí zjevuje. Měla tam porcelánovou sošku a já už takhle malá jsem si skepticky řekla: No jo, to je ta Panenka Maria, co se ti zjevuje. Sloužil tam Páter Melich. Dělal něco na zahradě, na hlavě nosil kapesník s uzly v rozích a připomínal mi Mojžíše, ten se také zobrazuje s rohy. Odona byla zlá. Ale sestra Jana byla mladá a hodná, té bylo tak pětatřicet let. Učila děti, jinak žila v klauzuře. Občas jen tak z rozvernosti s dětmi utekla ven a pak ji za to stíhaly různé tresty. A byl tam ještě jeden páter. Jmenoval se Sedlák. To byl její milý. Ostatní sestry ho Janě záviděly. Páter Sedlák uměl všechno opravit. Pustil se i do traktoru. Ještě vidím, jak mu zpod něj čouhaly nohy v klerice. Šla kolem něj jakási sestra a řekla mu: ‚Pane faráři, vy zas budete jak čuně.‘“       MINIATURY Romana Szpuka 2019:    1. Posed u Modravy  2. Výstup na Stožec 3. Dlouhé zimní noci  4. Předjarní povídání  5. Jarní vítr 6. Náušnice paní Zajícové 7. Soumrak na Šeravě  8. Hle, dělám věci nové        MINIATURY Romana Szpuka 2018 :   1. Loučení s Friederike 2. Krátká zastavení    3. Oheň tání  4. Nesouvislý dialog   5. Něžné objetí 6. Mráz a srdce 7. Tichá křídla 8. Co si myslí planety  9. Bezejmenný potok  10. Pouť okolo andělky  11. Město je jiné  12. Osamělci  13. Staří a mladí  14. Zpáteční cesta  15. Chodím furt v pantoflích  16. Toto místo  17. Celé jaro  je erotické   18. Na Brantlově dvoře 19. Socha Rodina  20. České středohoří a Šumava  21. Hýlové a blesk   22. Bělásek a děti   23. Omývání barev  24. Bolest křídel   25. Slunovratova noc  26. Květina nezradí svůj květ 27. Barvy čaje   28. Ještěrčin ocásek  29. Střet dvou vášní  30. Zatmění   31. Pavlínka 32. Perseidy 2018 33. Sarančatům sklaplo 34. Prokletí milenci  35. Zanechávaje příbytek otevřený   36. A měla jsem tě ráda?  37. Vážka rudá  38. Kohlschachten   39. Na cello hraješ  40. Zlatá a černá  41. Panta rhei 42. Palvínov a Vatětice 43. Říjnové květy jahod  44. Vratká lávka slov  45. O solitude  46. Listopadové toulky  47. Zasněžené město  48. Přebrodit Křemelnou         MINIATURY Romana Szpuka 2017 :    1. Uplakaný čert 2. Hrušky  3. Vánoční vzpomínka 4. Co všechno ten nástroj dovede 5. Nešahej na ten sníh 6. Otto Hrdina 7. V údolí Losenice   8. Pavoučice sněžn  9. Šla Kačenka podle vody 10. Vzpomínka na Krýmuse 11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati 12. Letící oblaka 13. Pan Kodýdek 14. Cesta pulsu 15. Život a smrt 16. Deštníky 17. Poklady 18. Krucifixy 19. Velikonoční vejce 20. Koza v kapli 21. Kolečka vypálené trávy  22. Boubínská noc  23. Ovečky 24. Bratři Kazarovi   25. Domov 26. Táta  27. David je fatalista 28. Noční bouřka na Boubíně  29. Fenka a okoun  30. Duha  31. Cestou z Najmanky na Radost  32.Žluna  33. Rehabilitace  34. Bez střechy 35. Jako bílý šátek  36. Nepoučitelní 37. Dobršská brána  38. Hvězdy a psík  39. Malá ťapkající holčička  40. Zářijové plody  41. Buchingerův dvůr   42. Pouť na Luzný  43. Jaké má oči?   44. Nejmanka u Hrbu   45. První sníh   46. Úplňková noc  47. Jepice  48. Herwart a Empedokles  49. Dálky na dosah  50. Lidská zima 51. Gráve Gabréta  52. Flöhturm  53. Blízkosti opuštěných   {jcomments on}