Zprávy z internetu

  Ať nůž v tvojí ruce zpívá, aby stále krásná byla, úsměvem zdobila víčka Tvá Šumavská holubička. Lidové řemeslné umění je anonymní tvorba lidí žijících na venkově se opírá o staleté zkušenosti lidové moudrosti. Už jenom výjimečně můžeme kolem sebe spatřit ozdoby z rukou lidových umělců, jako jsou například štípané holubičky. Dřevo sloužilo odedávna k vytváření nejrozmanitějších potřeb. Žádný z evropských národů mu však nevtiskl tak výrazný charakter jako u nás. Cit pro tvarování a zdobení, vypěstovaný tisíciletou tradicí, dovedl lidové výtvarníky k projevům tak dokonalé slohové jednoty, že v ní vpravdě vidíme krásný výraz osobité národní kultury a lidové

řemeslné umění se tak předává z generace na generaci. Holubice, symbol pokoje a lásky, je něžná a může letět kamkoli chce – to je dobrý obraz Ducha svatého. Holubička, jako „obraz Ducha svatého“, visela ve světnici nad stolem nebo nad kamny, také nad kolébkou. V čase vánočním ji lze zavěsit i na stromek. Holubička ve svých tvarech skrývá tisíciletou tradici lidových výtvarníků a odráží tak osobitou národní kulturu. Hospodyňky věřily, že do jejich domu přinesou štěstí a naději, nejčastěji je zavěšovaly do oken. Dřevěné holubičky – tradiční výrobek z jednoho či dvou kusů měkkého dřeva, proplétaný nití. K výrobě dřevěných holubiček lze použít dřevo smrku či jedle nebo štěpné lípy. Z prkénka se vyřeže profil křídel, poté se napaří, pak naštípá, vytvaruje se tělo a hlavička a nakonec se jednotlivá peroutka rozloží. Vyřezávání se věnovali už po několik generací v Horní Plané předci Pavla Sarauera a on na tuto tradici navázal. Jeho tatínek potřeboval na vytvoření holubičky dva kusy dřeva, ty, které vyrábí Pavel Sarauer, jsou z kusu jednoho. Ve 12. stol. se objevují schránky ve tvaru holubice, které jsou umístěny na oltáři. Pod křídlem mají uchován eucharistický chléb. Symbolika Ducha svatého je trefná – on je proměňující silou eucharistických způsob. Během 13. stol. jsou eucharistické holubice umísťovány na řetízek a vytahovány nad oltář, případně je vytahována jakási klícka se závojem, ve které je holubice (jakýsi předchůdce svatostánku). Holubici můžeme nalézt na malbách s křestními scénami. Vyjadřuje Ducha svatého, který sestupuje do očištěného srdce podobně jako sestoupil na Krista při jeho křtu v Jordánu. V některých biblických epizodách, jako Jonáš, Noe, obětování Izáka, tři mládenci v peci ohnivé vyjadřuje záchranný Boží zásah. Při výjevu rozmnožení chlebů sedí na sloupu a připomíná duši a duchovní pokrm. Holubice se tak stává také symbolem pokřtěného člověka a lidské duše. V katakombálních malbách jsou holubičky symbolem zemřelých, a to těch, kteří vešli do věčného pokoje. Podobně také mohou představovat mučedníky, v tom případě mají v zobáčku vavřínovou větvičku nebo trnovou korunu. Zdroj: ŠUMAVA – originální produkt, J. Studený: Křesťanské symboly, Olomouc 1992 Připravuje:  Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora