Zprávy z internetu

  Bílá paní v Háječku Stejně jako na všech rožmberských zámcích, obchází i na Vimperku bílá paní. Jednou si děti pozdě večer hrály v Hájíčku, což býval malý lesík pod zámkem, a ty ji spatřily. Přes hlavu měla bílý závoj a u pasu jí visel veliký svazek klíčů. Vždy se však vyskytovala v místech zcela nepřístupných, protože mohla plout povětřím z kamene na kámen. To vše dosvědčovali i dospělí obyvatelé města.   Kumštýři a vodník Pod Vimperkem býval rybník, ve kterém žil již několik let vodník. Lidé se ho báli, a tak byl vyhnán. Stěhoval všechno svoje mokré živobytí na trakaři a namířil si to do lčovického mlýna. Ale na

Vimperk nemohl zapomenout a stále se do svého původního domova vracel. Jednou tam na něj měšťané zavolali nějaké kumstýře. Ti dělali různé kumsty nad vodou a ten nejpřednější z nich skočil do vody. Živý odtud nevyšel.   Čarodějův kousek Dříve než se stal Dobeš Križko proslulým šumavským čarodějem, vydobyl si první ostruhy při dobývání dívčího srdce. Zakoukal se do pěkné Terezky. Žel, páni povolali svižnou dívku do služby na vimperský zámek. Marně mládenec přemýšlel, jak by se k ní dostal a vůbec, aby ji páni propustili. Nakonec našel správnou formuli ve svých čarodějných knihách. V tu noc Terezka usíná ve své malé komůrce, znavena celodenní prací. U hradeb obcházejí strážní a vše v zámku je zamčeno na sedm západů. Najednou se u dveří komůrky něco jasní, obrysů to nabývá a hle, milovaný Dobeš je tu! Dívka nevěřila svým očím, teprve když ji sevřely mládencovy paže do objetí, zeptala se, jak to dokázal. Mladý čaroděj Križko se usmál a šeptnul: „Jak jsem přišel, zase odejdu, ale teď si vesele zatancuji.“ A začal zpívat a tancovat. Vzbouřil tím celý zámek. Stráže však našly v komůrce jen vyděšenou Terezku. I ulekli se pánové té čarodějné moci a Terezku propustili. Tak se mohla zakrátko konat svatba pod Boubínem.   Ďábelská mast Jedna selka z Vimperka vlastnila jakousi mast. Když s ní potřela vnitřek máselnice, najednou tam bylo másla na centy. Její lišácký soused se k ní vplížil do domu a tu drahocennou mast ukradl. Přinesl ji své ženě, která mast hned vyzkoušela a skutečně získala hory másla. Jenže za chvíli se u nich za oknem zjevil čert a křičel: „Kdo mou mastí mazat zkusí, upíše mi krví duši!“ V té chvíli vyhodila vystrašená selka mast oknem ven a pekelník zmizel i se svou kletbou.   Zemní zrcadlo Kdysi žil ve Vimperku jeden sedlář a ten vlastnil čarovné zemní zrcadlo. Těch zrcadel bylo původně více a lidé s nimi uměli zacházet. Jenže přešly věky, zrcadla se porozbíjela a poztrácela, a tak nikdo již neuměl hledět do budoucnosti či hledat ztracené lidi a předměty. Když majitel posledního zrcadla umíral, poručil své ženě, aby rozdělala v plotně veliký oheň, že musí to zrcadlo spálit dříve, než si pro něho přijde smrt. Když se zrcadlo roztavilo v ohni, sedlář pokojně zemřel.   Prorocká kniha Steinbrennerů Když přišel první Steinbrenner do města Vimperku, přinesl si s sebou také starobylou knihu Proroctví slepého mládence, na jejímž titulu se skvěl letopočet 1760. Často v ní rodina listovala, ale nejvíce je zaujalo toto: „V čase, kdy jeden pán déle než šedesát let bude vládnout nad Čechami, dojde vraždou jednoho knížete k velké válce. Tím počínaje, nebude už možné, aby si lidé porozuměli. Dvojí lid bude v Čechách žíti. Přijde opět velká válka mezi lidmi země. Německo se promění ve zbořeniště a jenom oblast Modrých kamenů bude ušetřena. Ti, kteří mluví jinou řečí, opustí zemi a v Čechách bude jenom jeden lid žíti.“ To do posledního písmena se naplnilo a tiskařský rod už ve Vimperku nežije. Kéž by rozuměli proroctvím všichni a uvarovali se utrpení!   Paní na ohnivé kouli Bílá paní vimperská se moc často neukazovala. Jednou se objevovala pravidelně v zámecké zahradě i na hradbách. Plula vzduchem stojíc na ohnivě žluté kouli. Lidé po přízraku celí vyděšení i stříleli, ale bílá paní se smíchem mizela. Tři dny poté vyhořelo vimperské náměstí do jednoho domu.   Duše v orlu zakletá Ve vimperských lesích slyšeli jednou myslivci zpívat orla létajícího v mracích. Byla v něm zakletá duše lidská, která jim vzkazovala: ,,Za sto let se narodí chlapec, který se později stane knězem. Až ten bude sloužit svou první mši, budu spasena!“   Strážní duchové Ve vimperské hradní kapli bylo neradno při mši žertovat nebo lelkovat. Zejména mládež se rozptylovala hovory. Dívky se chichotaly a pošilhávaly po chlapcích, ti zase probírali své nové zážitky z hospod. V pravý okamžik však přilétaly neviditelné ruce strážných duchů a pohlavkovaly ty nezvedence. I staré baby klevetilky přišly k nejedné úhoně.   Cesta kolkolem Z Gabrielova mlýna u Vimperku vyšla jednou celá rodina na cestu do Husince. Šli celé dopoledne i přes oběd, ale stále nemohli přijít na kraj lesa. Úplně uondaní museli nakonec usednout k odpočinku i jídlu. Pak šli dál. Už se začalo stmívat a oni stále bloudili. Teď si mlynář s hrůzou vzpomněl na historky o bludném kořání. I poklekli a všichni se úpěnlivě modlili za svou záchranu. Tu zaslechli v dáli večerní zvony z Vimperka a spatřili najednou nějakých sto kroků před sebou jejich vlastní mlýn.   Ze sbírky pověstí Dědictví Šumavy od Ondřeje FIBICHA Ilustrační foto: archiv (red) – Za krásnější Vimperk