Zprávy z internetu

Předjarní povídání        Jaro se nezadržitelně blíží. Před květinářstvím vystřídaly ptačí zob jarní květiny, jsou tu vystavené krokusy a hyacinty. Zabloudila k nim první včela. Na zahrádkách se z hlíny vyhrnuly květy sněženek a talovínu.      Zaplul jsem do obchůdku, kde je útulno, jako by se zastavil čas. Kdybych nevěděl, že jsem neopustil vimperské náměstí, považoval bych to místo za malostranskou cukrárničku z doby Jana Nerudy. Vyrábějí a prodávají se tu hořické trubičky a podává se i čaj nebo káva.      Usadím se ke stolku a vychutnávám pokoj, který do mě vstupuje všemi póry. Výrobce sladkostí pan Kozár

sedí na židličce a chvílemi se zdá, že jej přemáhá dřímota. Ale je to jen zdání. Paní Kozárová navíjí ve vedlejší místnosti korpus hořických trubiček.      „Tady máte jeden zmetek zadarmo“, podává mi rozpadávající se trubičku. „Dej mu tam trochu šlehačky“, žádá manžela.      Bavíme se s panem Kozárem o politice. Vypravuje o studentech, kteří přišli k němu do obchodu. Líčil jim, jak Američané bombardovali na konci druhé světové války Prahu či Plzeň, kolik tenkrát bylo mrtvých civilistů a jak přišel generál Patton mezi zbořené plzeňské domy a řekl: Dobrá práce. „Tohle vám asi učitelé neříkají, že?“ opáčil prý a studenti jen koukali.      „Horší, že se včely ztrácejí,“ povzdychne si paní Kozárová.      „Ztrácejí orientaci vlivem mobilních signálů,“ říkám a pro jistotu dodávám: „Možná.“      „I brambory ztrácejí orientaci. Klíčí i v temném a studeném sklepě už od půlky ledna. A nejen u nás,“ pokračuje pan Kozár.      „Je tolik věci, co mě zajímá,“ nadhodí paní. „Víte, jak se zahrabávají šneci pod zem?“      „To nevím,“ vrtím hlavou. „Vy to víte?“      „Dívají se na mě chvíli, jako by si vychutnávali napětí. „Nevíme,“ usmívá se pan Kozár, jako by tou neznalostí odhalil ještě hlubší stupeň tajemství.      „Na jaře se objeví zavíčkovaní,“ navazuje paní.      „Myslel jsem, že ti zavíčkovaní jsou už mrtví,“ namítám. „Že se v ulitách zavřou, aby v klidu a ústraní zemřeli.“      „Kdepak,“ odpovídá pan Kozár. „Vy jste neviděl, jak se šnek odvíčkovává?“      „Neviděl,“ přiznávám zahanbeně.      „Nejhorší je arion,“ odtuší paní Kozárová. „Arion žere vajíčka šneku zahradního a šnek zahradní žere vajíčka arionu. Já mám šnečí nemocnici pod bezinkou. Arion tam přileze a nemocného šneka vyžere. A když nesežene potravu, pozře jiného ariona. Je to kanibal. Nechtěla jsem je zabíjet, ale nakonec jsem si vyrobila zabíjiště, popraviště, vezmu placák, plesk, plesk,“ ukazuje paní Kozárová, jak zabíjí oranžové plže odkudsi ze Španělska. „Ráno je čisto. Vylezou kamarádi, soukmenovci, sežerou tu kaši. Takoví jsou i lidé. Jsou na náhradní díly.“   ***        „Jak už taje,“ navazuju na předchozí hovor, když si dávám trubičkové repete. „Volyňka je plná vody. Horám se zdají k jaru nějaké sny, převalují se pod duchnami. Snad nahoře bude tát pomalu, aby se co nejvíce vláhy vsáklo do země.“      „Jsem ráda, že už jsem v důchodu,“ říká paní Kozárová. „Chodím k Brložskému potoku, k brodu, tam, kde jsou balvany jak na Vydře. Jednou jsem tam uklidila břeh, odplevelila ho, sedla jsem si pod jez a řvala jsem ho hučící vody: Pokrop mě yzopem, Pane, a budu čistá. Umyj mě a budu bělejší, než sníh! A tu se ve stínu objevili malí mužíčci kořenoví, jako z mandragory, motýli, všelijací otakárkové, i fenyklový, který se na Šumavě nevyskytuje, ledňáček mi brnknul o rameno. Když jsem se vrátila, muž tady v cukrárně byl naštvaný, v obchodě plno lidí, ale já z toho byla ještě měsíc mimo. Voda všechno ví,“ ztišila paní Kozárová trochu hlas. „Voda je matrika, ona si pamatuje, že jste pokřtěný.“     Text a foto: Roman Szpuk        MINIATURY Romana Szpuka 2019:    1. Posed u Modravy    2. Výstup na Stožec 3. Dlouhé zimní noci              MINIATURY Romana Szpuka 2018 :    1. Loučení s Friederike   2. Krátká zastavení      3. Oheň tání    4. Nesouvislý dialog     5. Něžné objetí   6. Mráz a srdce   7. Tichá křídla   8. Co si myslí planety    9. Bezejmenný potok    10. Pouť okolo andělky    11. Město je jiné    12. Osamělci    13. Staří a mladí    14. Zpáteční cesta    15. Chodím furt v pantoflích    16. Toto místo    17. Celé jaro  je erotické     18. Na Brantlově dvoře   19. Socha Rodina    20. České středohoří a Šumava    21. Hýlové a blesk     22. Bělásek a děti     23. Omývání barev    24. Bolest křídel     25. Slunovratova noc    26. Květina nezradí svůj květ   27. Barvy čaje     28. Ještěrčin ocásek    29. Střet dvou vášní    30. Zatmění     31. Pavlínka   32. Perseidy 2018   33. Sarančatům sklaplo   34. Prokletí milenci    35. Zanechávaje příbytek otevřený     36. A měla jsem tě ráda?    37. Vážka rudá    38. Kohlschachten     39. Na cello hraješ    40. Zlatá a černá    41. Panta rhei   42. Palvínov a Vatětice   43. Říjnové květy jahod    44. Vratká lávka slov    45. O solitude    46. Listopadové toulky    47. Zasněžené město    48. Přebrodit Křemelnou                     MINIATURY Romana Szpuka 2017 :        1. Uplakaný čert   2. Hrušky    3. Vánoční vzpomínka   4. Co všechno ten nástroj dovede   5. Nešahej na ten sníh   6. Otto Hrdina   7. V údolí Losenice     8. Pavoučice sněžn    9. Šla Kačenka podle vody   10. Vzpomínka na Krýmuse   11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati   12. Letící oblaka   13. Pan Kodýdek   14. Cesta pulsu   15. Život a smrt   16. Deštníky   17. Poklady   18. Krucifixy   19. Velikonoční vejce   20. Koza v kapli   21. Kolečka vypálené trávy    22. Boubínská noc    23. Ovečky   24. Bratři Kazarovi     25. Domov   26. Táta    27. David je fatalista   28. Noční bouřka na Boubíně    29. Fenka a okoun    30. Duha    31. Cestou z Najmanky na Radost    32.Žluna    33. Rehabilitace    34. Bez střechy   35. Jako bílý šátek    36. Nepoučitelní   37. Dobršská brána    38. Hvězdy a psík    39. Malá ťapkající holčička    40. Zářijové plody    41. Buchingerův dvůr     42. Pouť na Luzný    43. Jaké má oči?     44. Nejmanka u Hrbu     45. První sníh     46. Úplňková noc    47. Jepice    48. Herwart a Empedokles    49. Dálky na dosah    50. Lidská zima   51. Gráve Gabréta    52. Flöhturm    53. Blízkosti opuštěných        {jcomments on}