Zprávy z internetu

Dlouhé zimní noci        Celý leden se po Šumavě honily vánice. Směnu co směnu mě navštěvovaly na Churáňově. Zavíral se za nimi rozhled do kraje. Za dlouhých nocí slyšel jsem je hučet za okny a ráno jsem prohazoval cestičky od stanice k přístrojům. Meluzína mě prosila, abych ji pustil dál, že se jen na chvíli ohřeje, ale místo toho, abych využil její nouze a svedl ji, vyšel jsem na zaváté zápraží a vyfukoval jsem do jejích šatů marihuanový kouř. Pomalu, ale nezadržitelně se zvyšovaly závěje.      Sledoval jsem, jak se zdvihá sněhová pokrývka na zemské hranici. Blatný vrch dosáhl

na 202 cm, Roklan dokonce na 225 cm. My jsme se vyhoupli na 101 cm. Ale i zde vyrostly závěje do dvoumetrové výše. Zatím, co vánice kroužila kolem stanice, svíčka u mého lůžka hořela klidně. Někdy se její plamen zachvěl. Vítr, opírající se o sklo okna, mě konejšil ukolébavkovým chorálem.      Vzpomněl jsem si na trapistu otce Jeronýma. Napsal o Nejvyšším, který mi nikdy neukáže přímou cestu. Naopak, někdy se zdá, že mě vede oklikou a to pak bloudím po všech čertech. Dokonce se vracím a opouštím těžce dobyté pozice. Možná mi chce Nejvyšší ukázat rozmanitost celého světa, jeho proměny a všechny barvy, smutky i radosti, než z něj definitivně odejdu. Nevím, jak to všechno dopadne. Ale není mojí věcí znát to, nepřísluší mi opájet se nadějí. Otec Jeroným užil zajímavé metafory. Nejvyšší mi uvařil chutnou a voňavou kávu. Šálek postavil na stůl, ale chce mi ještě něco říci, vyžaduje ode mě, abych se soustředil na jeho – mlčení. A káva vychládá. Tady přede mnou na stole či tam, venku ve vánici, kdo ví?      Jen plamínek svíčky se mnou bdí a monotónní hudba noční vánice doprovází tlukot mého srdce. Občas v takové osamělosti pomyslím na Karen Roosovou, která 8. dubna 1933 spáchala sebevraždu ve východním Grónsku, kde pracovala jako zdravotní sestra. Čekala s tamním knězem dítě. Zůstaly po ní ve sněhu stopy až na okraj ledu. V místě, kde zmizela, nechala ležet lahvičku od morfia a lyžařskou hůlku. Své zápisy z posledních tří měsíců života vytrhla z deníku. Poslední zápis se dochoval z 10. 1. 1933: Dobrý Bože, není mi vůbec dobře. Asi ze mě vysává energii polární noc. … Dnes tady sedím uvězněná, protože se včera strhla zběsilá vichřice. Venku zuří oslepující vánice. Všechny domácnosti zapadaly sněhem a bouře jenom sílí. Kdo nás z těch závějí vůbec osvobodí? Karen se nikdy se nenašla. Za dva dny měl přijít úplněk. Možná byla hvězdná noc.   ***        V únoru se počasí uklidnilo. Do proházených cestiček mezi přístroji se začala snášet smrková semínka. Zda měla víru jako ta hořčičná? Hory se však nikam nepřemístily. Jen inverze se začaly vytvářet a s nimi se otevřely daleké rozhledy k Alpám. Stoupal jsem párkrát na vrchol Boubína, abych se pokusil vyfotit tetelící se vrcholky vzdálených štítů a tajuplné modré záblesky nad kotoučem vycházejícího slunce. A slunce prostupovalo zrcadlícím vzduchem výš a výš, jeho žár se odrážel od reflexních ploch atmosféry, svit se rozléval a opět sléval, vytvářel přesýpací hodiny i amfory. Prozpěvovaly mi k tomu křivky. Také jejich zvonky měly modrý hlas.   ***        Ve Vimperku se Volyňka pozvolna osvobozuje od ledových šperků. Jako by slunce kázalo marnivé řece pokání. Skorci, vzácní hosté, poletují z kamene na kámen, občas zmizí pod hladinou, aby se po chvilce vynořili o kousek dále. Jak jsou otužilí.   Skorec K večeru pod vodou mizíš, skorče. Chodíš si po dně jako pán, nikdo tě nevidí, jitrem jsi jinde, než kde ses ponořil, uvítán.     {gallery}vimperk/2019/01_leden/miniatura_2_3{/gallery}   Foto a text: Roman Szpuk      MINIATURY Romana Szpuka 2019:    1. Posed u Modravy  2. Výstup na Stožec           MINIATURY Romana Szpuka 2018 :    1. Loučení s Friederike   2. Krátká zastavení      3. Oheň tání    4. Nesouvislý dialog     5. Něžné objetí   6. Mráz a srdce   7. Tichá křídla   8. Co si myslí planety    9. Bezejmenný potok    10. Pouť okolo andělky    11. Město je jiné    12. Osamělci    13. Staří a mladí    14. Zpáteční cesta    15. Chodím furt v pantoflích    16. Toto místo    17. Celé jaro  je erotické     18. Na Brantlově dvoře   19. Socha Rodina    20. České středohoří a Šumava    21. Hýlové a blesk     22. Bělásek a děti     23. Omývání barev    24. Bolest křídel     25. Slunovratova noc    26. Květina nezradí svůj květ   27. Barvy čaje     28. Ještěrčin ocásek    29. Střet dvou vášní    30. Zatmění     31. Pavlínka   32. Perseidy 2018   33. Sarančatům sklaplo   34. Prokletí milenci    35. Zanechávaje příbytek otevřený     36. A měla jsem tě ráda?    37. Vážka rudá    38. Kohlschachten     39. Na cello hraješ    40. Zlatá a černá    41. Panta rhei   42. Palvínov a Vatětice   43. Říjnové květy jahod    44. Vratká lávka slov    45. O solitude    46. Listopadové toulky    47. Zasněžené město    48. Přebrodit Křemelnou                     MINIATURY Romana Szpuka 2017 :        1. Uplakaný čert   2. Hrušky    3. Vánoční vzpomínka   4. Co všechno ten nástroj dovede   5. Nešahej na ten sníh   6. Otto Hrdina   7. V údolí Losenice     8. Pavoučice sněžn    9. Šla Kačenka podle vody   10. Vzpomínka na Krýmuse   11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati   12. Letící oblaka   13. Pan Kodýdek   14. Cesta pulsu   15. Život a smrt   16. Deštníky   17. Poklady   18. Krucifixy   19. Velikonoční vejce   20. Koza v kapli   21. Kolečka vypálené trávy    22. Boubínská noc    23. Ovečky   24. Bratři Kazarovi     25. Domov   26. Táta    27. David je fatalista   28. Noční bouřka na Boubíně    29. Fenka a okoun    30. Duha    31. Cestou z Najmanky na Radost    32.Žluna    33. Rehabilitace    34. Bez střechy   35. Jako bílý šátek    36. Nepoučitelní   37. Dobršská brána    38. Hvězdy a psík    39. Malá ťapkající holčička    40. Zářijové plody    41. Buchingerův dvůr     42. Pouť na Luzný    43. Jaké má oči?     44. Nejmanka u Hrbu     45. První sníh     46. Úplňková noc    47. Jepice    48. Herwart a Empedokles    49. Dálky na dosah    50. Lidská zima   51. Gráve Gabréta    52. Flöhturm    53. Blízkosti opuštěných   {jcomments on}