Zprávy z internetu
Zobrazení vybraného článku:
Výstup na Stožec Vycházíme z dlouhé obce Dobrá k temné siluetě Stožce. Sníh zprvu drží, ale když se vydáváme nejkratší cestou vzhůru, začínáme se bořit. Jdu první, prošlapuju ti cestu. Pot ze mě leje. Opírám se o kmeny, propadám se pod ležící kmeny, které pod bohatou sněhovou pokrývkou vůbec nevidím. Pařezy si nasadily kápě. Usebrány probírají si znovu své životy, dokud byly ještě stromy. Stejné cesty vzhůru využil i rys. Jeho čerstvé stopy mě vybízejí k následování. Vida, ty kočičí tlapky jsou tak veliké, že se v nich propadám méně. A tak mi tu neznámá šelma prošlápla stopu. Jenže rys
měl svůj vlastní cíl a po chvíli ho jeho lovecký instinkt svedl jiným směrem. A tak musím znovu jít bílou záplavou jako první. Pomáhám si rukama, následuješ mě. Může ti otisk prstů ve sněhu předat trochu tepla? *** Dofuněl jsem pod staré buky a javory. V jejich korunách to zpívá, jako by tam ptáci měli předjarní sněm. Nevidíme však ani jednoho a podle vzájemně se překřikujících hlásků nejsme s to určit, o jaké ptáky jde. Kdybych se narodil jako pták, chtěl bych, aby to bylo tady. Támhle ve stromě vidím dutinu, tam bych vyhlédl z vajíčka, spatřil světlo světa, poprvé uviděl své rodiče. Necháme se unášet tím švitořením jako na nějakém orientálním trhu. Smlouvá se tu o cenách? Semínko za tři sluneční paprsky? Lesk v černém očku za barevné pírko? Vycházíme na skalky na samotném vrcholu. Kalhoty mám na ždímání. v botách ledové jezero. Ty na tom jistě nejsi lépe. Je tu liduprázdno, sníh je nedotčený, už dlouho sem nikdo z lidí nevystoupil. Slunce se do nás opírá. Vítr vane od jihozápadu. Žasneme nad vrcholky Alp, které vidíme v oparu na jihozápadním obzoru. Sestup ke Stožecké kapli není snadný. Na příkrém svahu propadnu a zajedu v pádu pod ležící kmen. Je třeba dávat si pozor na každý krok. Kaple je tichá, okrový paprsek vniká dovnitř a ozařuje kříž na oltáři. Za ním nehybná Panna Maria chová Ježíška a ukazuje mu bílý květ růže. *** Scházíme opět z Dobré sněhovou planinou k Vltavě. Slunce už je nízko, nizoučko. Dosáhne zubatého hřebene lesů dříve, než přejdeme po mostku přes rozjímavý tok? Naše stíny jsou protáhlé, tvůj jen nepatrně kratší, v obou rukou se mu komíhají dlouhatánské promáčené ponožky, které sis svlékla v hospodě U Němečka. Na břehu září bronzovým svitem loňská ostřice. Jako by měla vlastní žár nebo by se do ní vpletlo ohnisko paprsků. Vltava teče neslyšně a pomalu, led ji brzdí a vede místy k rozlivu. Zastavujeme se nad oranžovým lišejníkem. Ale to už se slunce dotýká obzoru. Den končí. Na druhém břehu objevujeme ohromné břízy a osiky ohlodané bobry. Chtěl bych mít jejich zuby. Když vidím, co jejich chrup dokáže, ten můj mě začne bolet. Teplota sestupuje opět pod nulu. Led tu a tam zapraská jako by mu loupalo v kloubech. Taje nebo jej studený vzduch sevřel další neviditelnou obručí? Zřejmě vítězí kapalné skupenství. Únor se překlopil do druhé poloviny a i to nejpevnější zimní brnění se zemi obnosí. Promění se v rez loňského listí, které pak jarní vítr bude honit po povrchu firnu. *** Večer si zapalujeme svíčku. Sedíme u kuchyňské linky, popíjíme čaj, ve kterém je uvězněn stejný odstín jako za večera ve stéblech trávy u meandrů Vltavy. Čtu ti pohádku Andersena o hlemýždi a šípkové růži. Hlemýžď zachmuřen čeká na den Dé, kdy něco velkého vykoná. Keř kvete, protože kvést musí. Nemá k tomu důvody, neptá se po smyslu svých květů. Nakonec ale oba, jak hlemýžď, tak šípkový keř, podlehnou zániku, obrátí se v prach, ať se snaží porozumět světu cestou skepse nebo vydanosti. A tak ti čtu o krásách tohoto světa, které vidíme v rozměrech nevídaných, protože když se na ně díváme, otevírá nám nové dveře náš zdvojený dech. Jak krásná jsi, přítelkyně moje, zlatovlasá pastýřko stáda mých pobloudilých ovcí. Text a foto: Roman Szpuk {gallery}vimperk/2018/12_prosinec/miniaturkaafotky{/gallery} MINIATURY Romana Szpuka 2019: 1. Posed u Modravy MINIATURY Romana Szpuka 2018 : 1. Loučení s Friederike 2. Krátká zastavení 3. Oheň tání 4. Nesouvislý dialog 5. Něžné objetí 6. Mráz a srdce 7. Tichá křídla 8. Co si myslí planety 9. Bezejmenný potok 10. Pouť okolo andělky 11. Město je jiné 12. Osamělci 13. Staří a mladí 14. Zpáteční cesta 15. Chodím furt v pantoflích 16. Toto místo 17. Celé jaro je erotické 18. Na Brantlově dvoře 19. Socha Rodina 20. České středohoří a Šumava 21. Hýlové a blesk 22. Bělásek a děti 23. Omývání barev 24. Bolest křídel 25. Slunovratova noc 26. Květina nezradí svůj květ 27. Barvy čaje 28. Ještěrčin ocásek 29. Střet dvou vášní 30. Zatmění 31. Pavlínka 32. Perseidy 2018 33. Sarančatům sklaplo 34. Prokletí milenci 35. Zanechávaje příbytek otevřený 36. A měla jsem tě ráda? 37. Vážka rudá 38. Kohlschachten 39. Na cello hraješ 40. Zlatá a černá 41. Panta rhei 42. Palvínov a Vatětice 43. Říjnové květy jahod 44. Vratká lávka slov 45. O solitude 46. Listopadové toulky 47. Zasněžené město 48. Přebrodit Křemelnou MINIATURY Romana Szpuka 2017 : 1. Uplakaný čert 2. Hrušky 3. Vánoční vzpomínka 4. Co všechno ten nástroj dovede 5. Nešahej na ten sníh 6. Otto Hrdina 7. V údolí Losenice 8. Pavoučice sněžn 9. Šla Kačenka podle vody 10. Vzpomínka na Krýmuse 11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati 12. Letící oblaka 13. Pan Kodýdek 14. Cesta pulsu 15. Život a smrt 16. Deštníky 17. Poklady 18. Krucifixy 19. Velikonoční vejce 20. Koza v kapli 21. Kolečka vypálené trávy 22. Boubínská noc 23. Ovečky 24. Bratři Kazarovi 25. Domov 26. Táta 27. David je fatalista 28. Noční bouřka na Boubíně 29. Fenka a okoun 30. Duha 31. Cestou z Najmanky na Radost 32.Žluna 33. Rehabilitace 34. Bez střechy 35. Jako bílý šátek 36. Nepoučitelní 37. Dobršská brána 38. Hvězdy a psík 39. Malá ťapkající holčička 40. Zářijové plody 41. Buchingerův dvůr 42. Pouť na Luzný 43. Jaké má oči? 44. Nejmanka u Hrbu 45. První sníh 46. Úplňková noc 47. Jepice 48. Herwart a Empedokles 49. Dálky na dosah 50. Lidská zima 51. Gráve Gabréta 52. Flöhturm 53. Blízkosti opuštěných {jcomments on}