Zprávy z internetu

Krásný, radostný zimní čas! Teď nám jen patří svět, sníh bez cest neodradí nás, na lyžích vše lze sjet. Teď nelze nic nám zakázat, slať, kamenitý svah, jsou v létě překážkou nám snad, ne teď na prkýnkách. Buď lyžím zdar! Všeobecný názor, že neděle má zůstat bezvýhradně věnována jen rodině nebo že ji můžeme případně strávit hodinu za hodinou při karbanu v zatuchlém hostinci, ztrácí pomalu ale jistě na přívržencích, přinejmenším pokud dokážeme vzít skutečně v úvahu zimní přírodu s jejími radostmi a možnými zážitky. Jsou dávno pryč časy, kdy zima lidem kromě své chladné, nepřívětivé tváře přinášela nanejvýš hojnou

příležitost všemožně ochořet, před čímž pak se zdálo nejlépe chránit domácí závětří. Dnešního dne ponětí o krásách zimní přírody pevně zakořenilo v myslích lidí a počet mladších stále narůstá. Pomocí techniky jsou zimní nebezpečí dřívějších dob podstatně potlačena, jakkoli s sebou nevěsta větrů nese mocné sněhové masy, jimiž dokáže zavát každou cestu i stezku. Na ně však poutník vybavený lyžemi není nijak odkázán, pokud je mu jasný směr výpravy, kterou si předsevzal. V zimě je nejvyšší čas na veškeren hygienický sport, pomyslíme-li, že právě ona nabízí venkoncem ty klimaticky nejnepříznivější podmínky pro tělesnou hygienu, poněvadž pohyb na zdravém vzduchu je v této roční době špatným počasím buď úplně znemožněn či alespoň podstatně omezen. Proto je třeba s radostí pozdravit možnost, že horské výšiny mají v zimě jiné klima, než panuje doleji, a že tam zimní sport nabízí všechny hygienické výhody, jaké nijaký letní sport v té míře poskytnout nedokáže. Lidskému organismu je v zimě zapotřebí mnohem více vzpružující tělesné aktivity nežli v létě. Ten, kdo může, udělá dobře, když si dlouhý zimní čas zkrátí alespoň krátkou přestávkou v podobě dovolené, za níž na horách najde slunce a vzduch, jaké nikdy v létě neuvidí ani nevdechne. Proto jde sportsmen radostně naproti právě zimnímu svému výkonu, poněvadž mu přináší nezvyklé okouzlení a uspokojení. Zimní sport má tu výhodu, že není toliko módou, nýbrž má svůj nesporný hygienický faktor, který z módy rozhodně nikdy nevyjde. Lékaři to byli, kdo se vůči mladému zimnímu sportu postavili veskrze kladně a se sympatiemi, jeho provádění pak doporučili jako zdraví prospěšné. Velmi blahodárně působí zimní sport na nervy, poněvadž dokáže přeladit duševní tíseň na veselejší notu. Už myšlenka, že uprostřed zimy, zatímco se ti ostatní dole ve městě choulí při chůzi v kožišinovém zimníku obklopeni mokrem, mlhou a mrazem, lze v lehkém sportovním úboru užívat si zimního slunce a nádhery hor v bílém jíní a věnovat se tu rozjařen jízdě na lyžích, přináší velké duševní uvolnění a prospěch. Želbohu je jen nemnohým dopřáno uchýlit se se svými lyžemi do hor na několik týdnů, neděle a sváteční dny jsou však k dispozici většině a počet těch, kdo pozdraví novou neděli na horských výšinách, roste každým víkendem. V časných ranních hodinách, kdy tak mnozí omámeni alkoholem teprve tápou po loži, putuje lyžař k nádraží, aby na řadu vzácných hodin unikl mlhavému povětří, špinavým ulicím a zachmuřeným tvářím zástupů. Tam venku nahoře probudí pak zimní sport dnes ze spánku i tu tichou ves, snící ve vysokém sněhu vprostřed hor a lesů. Hojahej! Dnes tu vane jiný vítr! Sotva jen se znovu zatřepotá bílý prapor zimy a pokryje hory doly kolem, přitáhnou ti zhýčkaní lidé z města, od nichž byste to nijak nečekali, po stovkách do kdysi v zimě tak tiché horské vsi. S jásavým potěšením zlézají báječné sněhové spousty, šplhají do horských svahů na jinak neschůdná bezcestí a dávají najevo zdejším zálesákům, že mráz a fujavice jsou právě to, co je nám třeba, abychom se otužili a zocelili. A těm úplně nezlomným zůstávají i noci venku nahoře, aby se vydali zázračnou zimní zemí v hvězdném jasu a necítili nic z jejího trpkého chladu, očarováni přízračnou krásou jinovatky ve větvích keřů i stromů kolem. Na nejodlehlejších místech buduje si dnes ten cech horské chaty a útulny a čím vyšší sněhová závěj kryje střechu, tím tepleji je jim v hnízdečku. Kdo by chtěl popřít, že nás na horských výšinách obklopuje zvláštní blaho? Dým a tíseň města nenachází cestu sem do sněhem pokrytých svatyní zdraví, kde se údy volněji hýbou, kde duch volněji myslí a kde se v něm rodí pocit vykoupení ze žalářních stěn, kterými obezdívá a rdousí člověk sám sebe i své sousedy. Nikdo nepopře zkušenost, že ve většině lidí dřímá zázračná neuhasitelná touha po horském světě, zápasící o své vyplnění. Právě krása jízdy na lyžích nám dává v bělostných zimních horách hledat a najít plnou rekreaci. Patřit ze zářivých vrcholů šťastným zrakem do šíra kraje dole, pít vzduch, světlo, barvu a sluneční záři a mířit zpátky domů sebejistý a oblažený, k tomu svištivým sjezdem opojivou rychlostí větru a s hrdým pocitem pána nad prostorem i časem, sjezdem blížícím se téměř ptačímu letu, to všechno nám může zprostředkovat jen jízda na lyžích. Takový zázrak dokáže způsobit zima a právě našemu německému lidu je v zimě opravdu zapotřebí pocitu takové volnosti těla i ducha. Ten, kdo má srdce pro mládí našeho národa a vidí kolem, jak po něm sahá blednička a slabost zraku, vyžadující brýlí, musí si s námi přát, aby po desetiletích výchovy zaměřené jednostranně na mozek i v zimě více nežli dříve bylo dáno také tělu jako našemu nejvzácnějšímu statku ušlechtilé vyžití. Jen ve zdravém těle vane zdravý duch. Právě jízda na lyžích nám jej dokáže dát. Dá vzejít generaci jasných zraků a červených lící, mužům silných svalů i vůle. A náš národ potřebuje k boji o své bytí víc než kterýkoli jiný celé muže a zdravé ženy, jedním slovem obranyschopné, vůči nečasu odolné pokolení. Nezkrotný pud v naší vlastní hrudi nás pobízí vyzvat každého, aby se přidal k nám, vyznavačům lyžařského sportu. Ten, kdo dosud neklouzal na těch tenkých lehkých prkýnkách hluboce zasněženým lesem či se jako šíp neřítil příkrými zvlněnými svahy do údolí, ten si nedokáže učinit nijakou představu o kráse jízdy na lyžích a o potěšení z ní. Zdroj: Budweiser Zeitung, 1912, č. 5, s. 1-2, Fritz Mink, překlad Jan Mareš – Jihočeská vědecká knihovna Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora