Zprávy z internetu

  V nabídce knižních prodejců je právě nová publikace vydaná k 80. výročí Mnichovské dohody a okupace československého pohraničí. Šumavu a události roku 1938 přibližuje čtenářům pohledem ze strany tehdejšího nepřítele. Nově objevené, dosud nezveřejněné zpravodajské dokumenty z německých archivů odhalují zajímavá a mnohdy překvapující fakta o situaci v příhraničí a o střetech sudetoněmeckých povstalců s československými ozbrojenými složkami. Součástí knihy jsou překlady autentických vzpomínek německých vojáků a velké množství dosud nepublikovaných dobových fotografií, zachycujících nejen obsazování Šumavy německou armádou, ale také často zapomenutá nebo málo známá místa šumavského příhraničí. Naprostým unikátem je podrobná fotografická dokumentace návštěvy Adolfa Hitlera na Českokrumlovsku

v říjnu 1938. Autor: Jan Lakosil Vydavatel: Mladá fronta Počet stran: 280 Formát: 250 x 200 mm Datum vydání: září 2018   Jan Lakosil přijede v pátek 5. října na vernisáž výstavy, křest knihy a přednášku do Vimperka.   Ukázky z knížky – úryvky vzpomínek německých vojáků na obsazení Šumavy v říjnu 1938 …Zase to byla sobota. Kolem tmavého svátečního lesa u divokého Boubína vál chladný a studený český vítr. Občas také zaprší, přesto se pak ukáže slunce. Až do tisíce metrů nadmořské výšky stoupá silnice u Kubovy Hutě, odkud zase pomalu padá do Vimperka. Prastarý zámek trůní vysoko nad tímto městem. Základní kámen k němu položili mocní hrabata z Bogenu v roce 1195. Dnes je ve vlastnictví knížete Schwarzenberga. Jeho historie je bohatá, stejně jako dějiny tohoto města. Jeho obyvatelé byli také kdysi bohatí, o čemž dodnes svědčí skvostné měšťanské stavby. Ale jakmile se město dostalo do dusivého stínu české touhy po moci, začalo zevnitř upadat, i přes nablýskanou českou krásu z vnějšku. Stojí tu dnes jako páteř snahy o čechizaci nové obytné domy, správní stavby a především školy. Přesto se rozšiřovala bída a nouze, kvetoucí průmysl se zhroutil. Ale obyvatelstvo přestálo tuto těžkou zkoušku, která se mu těžce podepsala v obličejích, a 8. října tohoto roku prožilo svůj nejšťastnější den. Jeho vlast se příchodem pluku vrátila zpět k mateřské zemi. Zvonění zvonů nás přijalo a doprovázelo na cestě slavnostně vyzdobeným městem. Zaplnily jej transparenty, girlandy a vlajky a pochodový vstup do města se uskutečnil za nekonečného jásotu. Kvůli uvítání byl celý Vimperk na nohách. Po rázném pochodu, kterému přihlížel divizní velitel, jsme se ve městě ubytovali. Město se zdálo proměněné jako mávnutím kouzelného proutku. Strašlivé časy cizí nadvlády byly zapomenuty. České jednotky, které odtáhly z města den před tím, zde nenechaly nic, co by bylo připomínkou na strašlivý osud, který hrozil vymýcením všeho německého. S německými jednotkami se Vimperským vrátily krev ke krvi, duch k duchovi, víra, naděje a odvaha. Na mohutném shromáždění na nádherně vyzdobeném náměstí obyvatelstvo vyjádřilo večer 9. října svůj dík Vůdci. Po nekonečném pochodňovém průvodu slavnostně nasvíceným městem se konala pozdvihující slavnost. Byl u toho celý Vimperk, nikdo kdo mohl ještě stát na nohách, nezůstal doma. Dvě čestné roty s vlajkou a hudbu dokazovaly sounáležitost lidu a armády, která byla potvrzena také v promluvách starosty, zástupců Sudetoněmecké strany a velitele pluku…   Asi po hodinovém pochodu přicházíme na malé náměstí v Železné Rudě. Zní zvony. Stovky lidí volají stále dokola: „Děkujeme našemu Vůdci!“ „Heil!“ „Heil!“ U mnohých zní toto volání jako výkřik osvobození. Jsou vidět stopy pohraničních bojů z posledních týdnů: opuštěné domy a zničené obchody. Na náměstí pochodují jednotky: nejpřednější prapor naší pěchoty s vlajkou, oddíly lehkého a těžkého dělostřelectva, rota freikorps a nejpřednější rota praporu SS standarty „Deutschland“. Starosta zdraví německé jednotky jako osvoboditele svého města. Velitel divize odpovídá: „Němečtí vojáci nepřichází jen jako nositelé německé disciplíny, výchovy a pořádku, ale chtěli by být také předvojem lepší budoucnosti“. Poté zní nadšený jásot, mnoho lidí pláče dojetím. Jednotka pochoduje za jásotu osvobozeného obyvatelstva dále ve směru na Javornou. Jsou opět dešťové přeháňky. Přesto odevšad i ze vzdálených stavení spěchají lidé k silnici, po které pochodujeme. Přináší s sebou květiny a listnaté větvičky a z radosti pobíhají a žvatlají vedle pochodujících vojáků a koní. Stejně jako zde to probíhá i na dalších postupových trasách v této chudé, utrápené a i přes svoji skromnost krásné zemi. Když čela kolon 5. divize postoupila k přednímu okraji hraniční linie zóny V, dosáhla nové předběžné německo-české hranice. Zde se u našich německých velitelů jednotek hlásili důstojníci české armády. Jsou vyměněny pozdravy salutováním a krátce stanoveny naše představy o průběhu linie stanovené Mnichovskou dohodou. Rozcházíme se pak salutováním s rytířským vystupováním. Když vidíme odkráčet tyto podle jejich vystupování čestné české vojáky, pociťujeme tíhu jejich kroků k bezpodmínečnému předání. Potom se ale okamžitě vynořují vzpomínky na temné časy, při kterých jsme před 20 lety museli dělat stejné kroky, a hned nás zaplňuje pocit vděčnosti vůči našemu Vůdci. Věci změnil tak, jak jsou nyní…   Redakce MAGAZÍNU Za krásnější Vimperk děkuje za spolupráci při přípravě tohoto článku a obrazových příloh vimperskému zastupiteli a radnímu Petru Bednarčíkovi.