Zprávy z internetu

Masopust není církevní svátek, ale byl zařazen do církevního kalen­dáře, takže jeho termín se určuje podle Velikonoc. Odehrává se před Popeleční středou, která zahajuje předvelikonoční postní období. A protože Velikonoce jsou pohyblivým svátkem, může být masopustní neděle různá. Masopustní průvody odkazovaly k potlačeným rituálům pohanským, každá maska měla svou důležitou roli, své místo v ději. A tak se v katedrálách či kostelech setkáváme s různými skřety, příšerami, s plastikami šašků, draků či kejklířů. Věřícího mají upozornit na to, že se stále nachází v reálném světě, ne v nebi. Pouze nádherná stavba je odkazem k Bohu a k božské dokonalosti. Je

zajímavé, že přísná církev tuto masopustní výzvu akceptovala, stejně tak i vážení stavitelé. Jak je vidět, masopustní humor a sarkasmus se dostal až do gotických chrámů a kostelů. Bůh chce lidi zbožné, ale i veselé, optimistické, na nějaké mrzouty prý není zvědavý…Říkalo se, že masopust, tedy období od Tří králů do začátku postní doby, je jakýmsi „odrazovým můstkem“, protože pak přicházejí půst a Velikonoce. Co je však více než sympatické, naši předci se v této době dokázali skutečně užívat života. Maškary a tanec měly pro naše předky kdysi mnohem hlubší smysl hospodářský. Tanec maškar s medvědem a koníčkem, nejoblíbenějšími maskami, kterým byla přikládána plodonosná moc, měl přinést kromě plodnosti bohatou úrodu na polích a prosperitu dobytka. Masopustní koledování v dřívější době mělo také jiný význam, zvláště pro chudší lid, kdy už se skromné zásoby v domácnosti značně ztenčily. Masopust je ve srovnání s ostatními zvláštní svátek. Možná proto, že se jej nikdy nepodařilo přizpůsobit liturgickým předpi­sům. Oblíbily si ho všechny vrstvy obyvatel, od nejchudších až po panovníky. Na šlech­tických sídlech se pořádaly karnevalové zábavy v maskách a pronikly i na panov­nické dvory. Čeští králové zvali na bohaté hostiny šlechtu a později i zástupce měst­ského stavu, nejprve na Pražský hrad a po třicetileté válce na císařský dvůr do Vídně. Zde se příslušníci šlechtických rodů bavili v maškarních převlecích. Zřejmě tomu tak bylo i u nás na zámku. Kroniky ale mlčí a pamětníků není. Ve městech i na venkově se od středově­ku organizovaly taneční zábavy a průvody masek. V masopustních průvodech se často objevovalo parodování neoblíbených úřed­níků, některých profesí i lidských vlastnos­tí směšnými maskami. Vzpouru proti spo­řádanému životu dokládala účast bláznů a fantastických postav. Lidé prostě chtěli sla­vit masopust svobodně a bez zábran a ne­nechali si toto právo vzít. Mluvčí průvodu masek je „strakatý“ – žádá o povolení obec i každého majitele domku, kam masky zavítají. Dále mezi tradiční masopustní postavy patří také rasové, turci, kominíci, kobyly, medvěd, ale i židi či osoba slaměného. Na závěr masopustní obchůzky dochází k obřadu poražení kobyly, zastřelení medvěda a poté následuje veselý tanec masek a všech kdo se chtějí k veselí připojit, ale jen do půlnoci. Obchůzky o masopustu se udržují v nezměněné podobě po několik generací. Prokazatelně od poloviny 19. století, ale tradice je mnohem starší. Některé záznamy v kronikách dokazují, že masopust se slavil už v době o několik století dříve. Navíc i podoba masek, stejně jako jejich funkce je prakticky beze změn. Masky byly vlastnictvím jednotlivců (v rodinách se tradičně dědily), kteří se za ně jednou v roce převlékají. Masopustní obchůzky nikdo neorganizoval, jednalo se o spontánní záležitost obyvatel. Podoba masek a jejich funkce je jedinečná. Masopust se dnes koná většinou o víkendu před popeleční středou. Masopustní zvyky byly rozšířeny po všech krajích. Některé byly pouze místní, některé se udržovaly všude. Vlastní masopust je třídenní lidový svátek, který ve své podstatě sice nemá nic společného s liturgií, ale přesto je podřízen běhu církevního kalendáře. Slavil se ve dnech předcházejících Popeleční středě, kterou začíná čtyřicetidenní půst před Velikonocemi. Protože datum Velikonoc je pohyblivé, byl pohyblivým svátkem i masopust. Masopustní zvyky byly vždy spojené s maškarami a výstupy. Masky byly všude pohoštěny a ještě dostá­valy výslužku, jídlo i peníze. Ty se pak spo­lečně propily v hospodě – proto také býva­li hospodáři štědří. Poslední masopustní den, úterý před Popeleční středou, končíval pochováním basy. Večer po obchůzce končíval stejně jako všechny masopustní dny muzikou a tan­cem v hospodě. Tentokrát se však zába­va neprotáhla až do rána. Ve středově­ku se chodilo spát se západem slunce, v novověku samozřejmě později. Maso­pust končil přesně o půlnoci, kdy ponocný zatroubil na roh. Často se ještě pochovala basa, ať už skutečná nebo jako figurína, která se na nosítkách vynes­la ven a pohřbila na znamení, že si na ni v následujících týdnech nikdo nezahraje. . Lidé věřili, že pokud budou o masopustu tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel, často jako cizinec v zeleném kabátě. Někteří měli nadto ješ­tě v mysli hluboko zasutou prastarou po­věru, že země je do doby, než vydá úrodu, těhotná, a proto se po ní stejně nesluší ská­kat a dupat. Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora