Zprávy z internetu

  „Dřevěných šavliček v dřevěných pochvách, takových též flintiček, patrontašek z černého lesklého papíru, papírových čák – kdož vyjmenuje všechny ty drobotiny, nad nimiž od rána do večera stávaly skupiny dětí s vyvalenýma očima, s neúkojnou dychtivostí v srdcích, s nesmírnou lítostí, když maminka nebo tatínek šli nevšímavě mimo, anebo jen zabručeli: „To je drahé, holenku!“ – A ta veliká, hořká zklamání drobných těch duší, když svatý Mikuláš nenadělil, co si přály.“ Adventní trhy představovaly také jakousi významnou společenskou událost. Tuto funkci ostatně plní dodnes. Jak to na takovém vánočním trhu vypadá v současnosti, to snad každý ví. Napadlo vás

někdy, jaké byly vánoční trhy v minulosti? A zda vánoční trhy kdysi vůbec byly? Tradice adventních trhů pochází již z dob středověku. První vánoční trhy se konaly na území dnešního Rakouska a Německa. Z těchto oblastí se pak tradice jejich konání rozšířila do dalších evropských zemí. Ve středověku začínaly trhy druhou neděli před Štědrým dnem, trvaly tedy po dobu pouhých dvou týdnů. Zřejmě vůbec první vánoční trhy se pořádaly ve Vídni v roce 1294. Mezi nejstarší trhy pak patří i ty budyšínské z roku 1384 nebo drážďanské z roku 1434. Každé větší město tehdy tyto trhy pořádalo, protože z nich mělo značné příjmy. Místní zemědělci i řemeslníci zde také mohli prodat pěstované plodiny nebo své výrobky. Okázalé adventní trhy se od středověku konaly v Berlíně, Drážďanech, Petrohradě, Londýně či Dijonu. Ve středověku měly adventní trhy ryze praktickou funkci – lidé si zde mohli koupit zásoby na zimu a teplé oblečení. Z písemných pramenů víme, že na takových trzích byla k dostání třeba husa, oblečení, cukroví, pečivo nebo i koňský postroj. Podobné věci se pak prodávaly až do počátku minulého století. Důležitou součástí adventních trhů byly v minulosti betlémy. V každé domácnosti musely být o Vánocích jesličky, a proto byly na trzích k dostání různé betlémářské figurky nebo celé betlémky. Podle tradice měla každý rok jesličky obohatit jedna figurka, a ty se tak staly oblíbeným prodávaným artiklem. Toto pravidlo se v našem prostředí dodržovalo až do 19. století. Na ryncích totiž předváděli své umění kejklíři, žongléři, akrobaté i muzikanti, ale nejraději měli tehdejší lidé, jak měšťané tak chudí, staří lidé i děti, vystoupení pouličních zpěváků. Již ve středověku se na ulicích a náměstích během vánočních trhů zpívaly písně. Nejen náboženské, ale také světské, lidové, dokonce i sladkobolné skladby, které nebylo vůbec snadné si zapamatovat. Během zpěvu zpívající ukazoval hůlkou na obrázky, které byly znázorněním textu písničky. Rovněž byly k dispozici tištěné texty zpívaných balad, které si lidé mohli koupit a zpívat. Takové zpívání se samozřejmě neobešlo bez hudebníků. Ti ze začátku hrávali na harfu. Později ji nahradily spíš flašinety. Zpěváci a velké množství stánků, a zboží nebyly jediným lákadlem vánočních trhů. Za zmínku stojí i střelnice a „světová“ muzea, která se v době před vánoční a zřejmě i vánoční objevovaly. Nebyly to samozřejmě taková muzea, jaká známe dnes. Jednalo se například o lví a sloní muže, mořskou pannu, či jasnovidku, která se pochopitelně nikdy nepletla. Návštěvníci vánočního trhu rovněž mohli sledovat tragedii o doktoru Faustovi, jež upsal duši čertu. Tu hrála loutková divadla. Našla se i loutková divadélka, u kterých stály jesličky a herci hráli příběh o narození Ježíška i o klanění tří králů. Takhle nějak to vypadalo kdysi na vánočních trzích. Jistě si stejně jako já kladete otázku, zda se na těchto trzích prodávalo i víno a svařené víno. Řekl bych, že určitě ano. Vzhledem k tomu, že na vánočních trzích bylo k mání takřka všechno. A i ti návštěvníci se přece museli něčím zahřát. Takovým horkým svařeným vínem jistě žádný měšťan ani prostý člověk nepohrdl. Takže svařené víno ani normální víno jistě na vánočních trzích nechyběly a lidé si jistě odnášeli z trhu i víno na vánoční stůl.   Zdroj: Vánoční trh Hoam!, 1966,č. 12, s .91 Otfried Preussler autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora