Zprávy z internetu

  Listopad. Už zvuk toho slova v nás vyvolává touhu schoulit se někde doma u kamen s hrníčkem teplého čaje nebo miskou dobré polévky. Něco podobného konec konců právě dělá i příroda kolem. Stahuje se dolů a dovnitř, připravuje se k zimnímu klidu. V předvečer svátku svaté Cecílie se konávala výroční shromáždění pěvecké a hudební spolky, kde se přijímali noví členové. V ten se také udělovaly podpory nemocným členům, dary vdovám a sirotkům. Po ukončení shromáždění se všichni odebrali do hospody, kde bývala taneční zábava. Při ní se vybíralo na dobročinné účely ve jménu patronky zpěváků a hudebníků svaté Cecílie.

Místy se při cecilských zábavách zpívalo: Slavný ouřad učitelský, je devátý kůr andělský. Učitelové jak zemrou, hned před trůn Boží přijdou. Andělé je přivítají: Vítáme vás, kamarádi. Cecilie tak vítaje, na varhany ukazuje: Et laudamus, gloria in excelsis. Po sv. Cecilii již totiž brzy začínala adventní postní doba, v níž byly tanec, zpěv a veselí zakázány. Proto si chtěli lidé ještě naposledy pořádně užít. Nebyla to muzika slavnostní, nechodilo se na ni ve svátečním oblečení, přesto si svou bouřlivostí nezadala s muzikami konanými o pouti, obžínkách či o posvícení. Muzikanti mívali i svá společenstva, která se podobala cechům, a takzvaná literácká bratrstva zpěváků a hudebníků se společností takzvaných zvačů a svatebních družbů, dnes bychom řekli bavičů a moderátorů, se o svátku svaté Cecílie scházela, rokovala o nástrojích, o programech pro církevní svátky, a dokonce i o podporách muzikantských vdov a sirotků. Hlavně se ale v ten den konala poslední zábava před první adventní nedělí; pan regenschori musel dát sud vína za účast při zpívaných mších a do hospod chodívaly k půlnoci i maškary jako o masopustě. O zábavě zvané Cecilka byla pouze dámská volenka, muži posedávali po lavicích a ženy platily i kapelu. Zvláště v některých částech Šumavy byly cecilské zábavy velmi oblíbené, a tak pokud na některou vyrazíte, budete vědět, že Cecilka je vlastně jediná zábava těch, kteří jindy sedávají uvázáni u svých nástrojů – muzikantů. S postupným zánikem muzikantských spolků se na tuto patronku pozapomnělo a zábava na rozloučenou před adventem a Vánocemi se přenesla na svátek sv. Kateřiny o tři dny později. Něžné, krásné dívčí jméno Cecílie pochází od zdrobnělého latinského mužského jména Cecílius, údajně odvozeného z latinského ceacus – nevidomý, a nazýval se tak právě onen starý římský rod Cecíliů, ze kterého světice pocházela. Jméno Cecília najdeme v různých verzích snad ve všech evropských jazycích – u nás jí říkáme Cilka, ve Francii Céline, v Anglii Cecil i Sheila. Svátek má 22. listopadu a starými mistry bývá zobrazována právě s věncem růží, loutnou, se svitky not anebo u varhan. Na kouzelných obrázcích na skle ji v lidovém podání najdeme s nejrůznějšími harfičkami a niněrami, troubami i trumšajty, housličkami i cimbálky, i jak dokonce řídí i neposedné kůry andělské. Právě proto byla a je svatá Cecílie patronkou hudebníků a 22. listopad býval odedávna svátkem všech muzikantů. O svaté Cecílii víme, že žila pravděpodobně ve 3. století v Římě v jedné z nejstarších římských čtvrtí Trastevere za Tiberem, kde jí byl na počest postaven nad základy jejího rodičovského domu ve 4. století kostel, že zemřela jako mučednice a byla pohřbena na hřbitově sv. Kalista. Podle půvabné legendy to byla křesťanská dívka vznešeného původu, kterou zasnoubili s pohanem jménem Valerián. Když na její svatbě hrály varhany, zpívala prý ve svém srdci Pánu a odmítla dopustit, aby manželství došlo naplnění. Ženicha místo toho obrátila na svou víru, a když se vrátil od křtu, našel ji stát vedle anděla, který jim oběma nasadil po věnci z růží a lilií. Jistě dobrá náhrada za běžné manželské radosti. Cecílie nakonec získala pro křesťanskou víru i svého švagra a v jejím domě bylo prý dokonce pokřtěno čtyři sta osob. Není tedy divu, že ji římský prefekt nakonec odsoudil k smrti.   Zdroj: SCHAUBER Vera; SCHINDLER,Hanns Michael – Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997 Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora