Zprávy z internetu

  Brambory v našem jídelníčku jsou vlastně nováčkem. Kuchařské knihy uvádějí recepty z brambor až v 19. století. Přesto se za tuto relativně krátkou dobu staly základem prostých, ale i rafinovaných pokrmů, které dokázaly nasytit regimenty a zároveň uspokojit zmlsané jazýčky náročných strávníků. Tenounké bramborové placky s charakteristickými tmavými puchýřky nepatří jen ke svatomartinské huse, posvícenské kachně nebo vepřovému. Vopelky jsou univerzální přílohou, která se hodí také ke slaným bezmasým i sladkým jídlům nebo k polévce. Za starých časů to bylo dokonce poměrně běžné a lidé si dávali bramborové placky s povidly nebo k bramborám vmíchali do těsta jablka. Zajímavostí

však je, že šlo o specialitu s židovskými kořeny. Vopelky, prostý pokrm našich předků balancuje na pomezí receptů na palačinky a bramborové placky. Za tímto neobvyklým slovem se ukrývají voňavé nasucho opékané bramborové placky. V případě bramborových placek pečených nasucho na plotýnkách horkých kamen bych se rozhodně přimlouval za podobu stále stejnou, neměnnou. Dobrota, kterou milovaly už naše babičky, patří do tradiční staročeské kuchyně. Bramborové placky můžete servírovat jako přílohu nebo klidně jako samostatný chod třeba s hrnkem čerstvého mléka. Žádné inovace ani vylepšování by jim neslušelo. Placky by v tu chvíli ztratily svoje kouzlo. Zmizela by tradice, kterou v sobě nesou. Jsou v nich ukryté vzpomínky na dětství. Je v nich babička, se zamoučněnou zástěrou vypadala jako mlynářka k tomu vůně spálené mouky, kterou nestihla z plotny včas odmést. Tahle dobrota, kterou milovaly už naše babičky, patří do tradiční staročeské kuchyně. Nejlepší jsou upečené na rozpálených železných plátech kamen, což jim dodává onu typickou vůni a chuť. Na bramborové placky nedaly dopustit už naše babičky, které je připravovaly opravdu často. A to v mnoha podobách. A nakonec s připomenu jejich chuť, kterou z našich paměti těžko někdo vymaže. Vopelky se podávaly nejčastěji se švestkovými či hruškovými povidly, posypané cukrem a skořicí nebo také s mákem. Jedly se stejně jako lokše k pečené drůbeži nebo se škvarkami a zelím. Nejčastěji se pekly na sucho na tále, předem se vyválela tenká placka a pak se menším talířkem nebo třeba podle pokličky vykrajovala větší kolečka. Aby zůstaly vopelky hezky vláčné, nesmíte přidat příliš mouky. Bramborové placky budou s největší pravděpodobností pocházet z doby, kdy se na našem území začaly pěstovat brambory. A to bylo někdy v sedmdesátých letech 18. století – za Marie Terezie. Za rozšíření brambor vděčíme hladomoru za dob Marie Terezie, tehdy se zjistilo, že výnos z obilí není tak velký, aby početné Rakousko-uherské národy uživil, proto Marie Terezie vydala nařízení, aby se na polích začaly pěstovat brambory. Za tu dobu se placky rozšířily po zemích Koruny české i Koruny svatoštěpánské. Tenké bramborové placky mají řadu názvů. Tradičně se vždy připravovaly především na Slovensku a na jižní Moravě. Spousta jmen pro jedno jídlo. Laty jsou známé na Moravském Slovácku, v okolí Kyjova a Hodonína. Někdy se jim říká i přesňáky, na Horním Slovácku zase magaše, olipy, na Horňácku patenty, na Slovensku lokše. Na střední Moravě hospodyňky připravovaly hertepláky. Použití tradičních receptur má, byť si to ne každý uvědomuje, určitý osvětový rozměr. Hodně totiž vypovídají nejen o stravování našich předků v poměrně nedávné minulosti, ale také o historii území, v němž mají takové pokrmy původ.   Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora