Zprávy z internetu

  Podmokly patří do oblasti Podlesí, odkud od nepaměti odcházeli obyvatelé za prací do celého světa jako řemeslníci, hudebníci, cirkusáci… „Původní jméno bylo Podmoky, pravděpodobně od slova ´podmokati´, neboť od lesa Katov stéká ku obci mnoho vody,“ dočteme se v Pamětní knize této obce. Je pravda, že přímo v Podmoklech vyvěrá údajně již přes tři sta let silný pramen, který je vyveden do malé kamenné kašny u silnice. Někde se dokonce můžete dočíst, že jeho objevení se prý váže k místnímu židovskému osídlení. „Ve 30. letech 19. století lemovaly židovské domy téměř celou hlavní cestu severozápadně od mostu přes podmokelský

potok až na samotný kraj obce ve směru na Sušici. Převážně se jednalo o drobná obytná stavení… V té době již v Podmoklech existovala početná náboženská obec, disponující nejen vlastním hřbitovem, ale také synagogou, rituální lázní a školou,“ dočteme se v knize Židovské komunity na Sušicku. Podmokelská synagoga je spolu se synagogou dlouhoveskou prvně jmenována v soupisu Židů, žijících koncem roku 1723 na tehdy sjednocených statcích Dlouhá Ves a Podmokly. Ve vztahu k Podmoklům tehdejší správce panství v soupisu uvedl, že zdejší Židé „verrichten ihre Gebeth auf dem Boden und haben auch ein Begrebnis“. Jak o tom referují zprávy očitých svědků z roku 1820, podlehla kolem roku 1782 synagoga spolu s dalšími 16, vesměs dřevěnými domky, plamenům. Ačkoliv byl zápis pořízen zřejmě až po zřízení nové synagogy, je možné předpokládat, že již v 80. letech 18. století disponovala podmokelská náboženská obec synagogou / modlitebnou v samostatném domě. Bezprostředně po požáru nechal tehdejší majitel statku Johann von Puteani obnovit nejen synagogu, ale pro pohořelé židovské obyvatele vystavěl také jednolitý trakt řadových domků, přiléhajících k synagoze a lemujících hlavní cestu ve směru na Sušici. Tak se domky spolu se synagogou ocitly v majetku vrchnosti. Ta ji však krátce poté, smlouvou z 23. října 1794, odprodala židovské náboženské obci v Podmoklech. Synagoga tehdy nesla č. p. 12. Náboženská obec se za ni zavázala zaplatit kupní cenu 300 zlatých, každoročně odvádět dalších 7 zlatých za byt pro učitele (označený č. p. 10) a 13 zlatých za byt pro kantora. Krátce po roce 1820 připadla synagoga spolu s dalšími židovskými domy v obci Josefu Šebestovi. Na rozdíl od dalších kupních smluv, jejichž platnost byla novým majitelem napadena, zůstal kontrakt na synagogu z roku 1794 v platnosti a při zakládání nové pozemkové knihy pro obec Podmokly byl na jejím základě proveden vklad vlastnického práva právě pro „Judengemeinde zu Podmok“. V roce 1837 se synagoga, tentokráte již bez čísla popisného, nacházela na stavební parcele č. 35 o výměře 30 čtverečných sáhů (více než 108 m2). Obdobně, jako přilehlé domky č. p. VI a VII byla také budova synagogy částečně obytným stavením s minimálně dvěma oddělenými byty v přízemních prostorách. Vyjma podmokelských členů náboženské obce však synagogu navštěvovali také Židé z dalších přidružených obcí. V roce 1873 za doposud nejasných okolností podlehla podmokelská synagoga plamenům podruhé. Zcela zničen nebyl pouze mobiliář spolu s matričními knihami, ale také samotná budova, která údajně vyhořela téměř až do základů. Z budovy se dochovalo pouze zdivo a dva svitky Tóry. Tehdejší představený obce, žichovický rodák Leopold Steiner vyvinul v té době značné úsilí, aby obci zajistil potřebné finanční prostředky. Na znovuobnovení synagogy přispěli nejen členové místního náboženského spolku, ale také náboženské obce v Horažďovicích a Nepomuku. Židovská náboženská obec v Plzni věnovala podmokelským souvěrcům střešní krytinu v hodnotě téměř devadesáti zlatých. I přesto však nepočetná židovská komunita v Podmoklech trpěla nedostatkem finančních prostředků. Na základě cenového odhadu, který dodali Václav Schwarz z Mokrosuk a Jan Mirvald ze Sušice, byla o tři roky později stavba za 800 zlatých zadána sušickému stavebníku Josefu Schwarzovi. Ten však krátce na to zemřel a i když se jeho pozůstalá žena zavázala stavbu dokončit, obecní pokladna byla již ve schodku a tak se práce v polovině roku 1878 zřejmě zcela zastavily. Nový přestavený tehdy již náboženského spolku Samuel Kohn se i přesto snažil stavbu dokončit a v březnu téhož roku se skrze dvorskou rabínskou kancelář obrátil přímo k císařskému dvoru do Vídně, kde žádal o příspěvek 100 zlatých, které k dokončení potřebných prací na synagoze chyběly. Z dochovaných materiálů není zcela zřejmé, v jakém rozsahu se Samuelu Kohnovi podařilo obnovu realizovat. Koncem 70. let již podmokelský náboženský spolek nedisponoval ani dostatečným počtem členů, kteří by se mohli účastnit na bohoslužbách a není proto příliš pravděpodobné, že by se po roce 1878 liturgický život do synagogy na delší dobu navrátil. V době zmíněného požáru se však ve vlastnictví zdejšího spolku nenacházela celá budova, ale pouze první patro. Krátce před ním koupili část přízemních prostor domu manželé Josef a Ludmila Holečkovi. Druhá část přízemí přešla v roce 1877 do vlastnictví Ondřeje a Josefy Caisových. Po rozpuštění podmokelského náboženského spolku a přičlenění zbývajících členů pod obvod ŽNO v Sušici v letech 1890 – 1893, přešlo do majetku sušické obce také horní patro synagogy. Dne 12. února 1900 pak představený Židovské náboženské obce v Sušici JUDr. Ludvík Fürth odprodal za 510 rakousko-uherských korun zbývající část synagogy opět manželům Caisovým. Nejpozději v této době obdržela synagoga také nové č. p. 55. Přízemní prostory byly postupně proměněny v chlévy a v dalších letech prošly částečnou adaptací také prostory v prvním patře.   Zdroj: Michal Chmelenský Judaismus – Česká republika, Federace židovských obcí v České republice, Podmokly u Sušice – synagóga, Západočeské muzeum v Plzni Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora