Zprávy z internetu

  Mám rád ten kraj kde ve snění tiše zpívá les, kde se sklání plné klasy létem nad rozkvetlou mez  J.Štědronský Vesničky pod Šumavou, synonymum zadumané přírody, zrcadel rybníků i poetiky selského baroka, krajina překypující historickými památkami a ráj turistů, vodáků i chalupářů. Jaký je ale pro ty, kdo zde žijí trvale, narodili se tu, nebo je sem zavedl osud či vlastní rozhodnutí? Ti asi potvrdí, že život tady není jednoduchý a leccos by mohlo být lepší. Vesnice jako živé společenství se vrátí do historie, kdy běh života obce i rodiny určovaly pravidelně se opakující svátky a rituály provázející člověka

od kolébky po hrob a nabídne zamyšlení o jejich smyslu v současné době. První písemná zpráva o vsi Dražovice pochází z roku 1356, /to již na návrší nad levým břehem potoka směr Čimice stála gotická tvrz/ ve kterém jsou zmíněny jako majetek Míky z Dražovic. Na konci 14. století patřily Dražovice Budenovi z Dražovic, po němž přišli Vojtěch, Janek a Mikuláš z Dražovic. Posledně jmenovaný, zmiňovaný ještě roku 1430 se stal zakladatelem rodu Cerhenských z Dražovic. Poslední zmínka dokládající vlastnictví původních vladyků v Dražovicích je z roku 1445 a vztahuje se na Dluhomila z Dražovic. Dražovičtí zemani pak z Dražovic odešli do jiných částí Čech a jejich statek byl poté připojen k některému ze sousedních drobných statků. Další zpráva pak pochází a z roku 1548, kdy Dražovice držel Jan Kalenice z Kalenic. Ten onoho léta prodal tvrz Dražovice s dvorem a vsí Břetislavu Švihovskému z Rýzmberka a protože v té době stála již asi v Dražovicích nová tvrz, předpokládá se, že stará tvrz již neexistovala. Rýzmberk prodal Dražovice Janu Šťastnému z Říčan. Asi v roce 1556 se utopil a je pochován v Bukovníku. V roce 1581 prodává Mariana Dubanská z Říčan, která snad byla dcerou Jana Šťasného, Janu Markvartu Kocovi z Dobrše, který měl bratra Adama. V roce 1585 si rozdělili svůj rodový majetek a Adamovi připadly Dražovice. Odbobí za vlády spadá do historicky velmi složité doby bělohorské. Pro pana Koce však všechno dobře dopadlo. Podle cís. resol. 21.května 1621 byl pardonován , proč statek jeho Dražovice od cís. vojska před bitvou bělohorskou mocí jatý …. Kocovi navrácen byl. Dražovickou tvrz, postavenou ve 30. až 40. letech 16. století v renezačním slohu našel sice pobořenou, ale majetek mu zůstal. Jeho dcera Veronika se provdala za hraběte z Thurnu, který zřejmě zemřel, protože v roce 1636 se provdala za hraběte Bohuslava Jiřího Krakovského z Kolovrat na Mokrosuku. V roce 1652 byla zřejmě majitelkou Dražovice Anna Kateřina Kolovratová roz. Kaplířka ze Sulevic. O čtyři roky později prodává Kryštov Jaroslav Krakovský z Kolovrat Dražovice Michalovi, markraběti z Klavesany a jeho manželce. V roce 1668 se Dražovice stávají součástí panství Žichovice patřícímu Albrechtu Vilému Krakovskému z Kolovrat. Posledním kolovratským majitelem byl Jan František Krakovský z Kolovrat. V roce 1707 se majitelem stává kníže Jan Filip z Lamberku, kardinál a biskup Pasovský. Panství se poprvé ujímá cizinec. Ten dále kupuje městečko a hrad Rabí a panství Žihobecké. V této velikosti zůstalo panství až do dvacátých let dvacátého století. v Dražovicích bylo jeho součástí 50ha lesů, rybníky, právo rybolovu v Nezdickém potoce a dvůr se 78ha půdy. Pomník padlých byl postaven 4 roky po skončení války na místě bývalých Božích muk. V základech pomníku je vložena dubová skříňka s informacemi o všech patnácti padlých. Pomník byl a vždy bude znakem pospolitosti obce a místem posledního zastavení a modlitby na cestě zemřelých z Dražovic na žihobecký hřbitov.   Zdroj: Obec Dražovice Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora