Zprávy z internetu

  Ani o Rozsedlech se v análech ani archivech mnoho nedočteme. I ony jsou v urbáři windsberského premonstrátského kláštera vedeny jako jemu poplatné, byly tehdy také součástí pošumavského premonstrátského újezdu, jehož mniši žijící v jakési jeho pobočce v Albrechtici, šířili v tomto území křesťanství, roku 1233 se datuje velmi zajímavá zpráva, že fara v nedaleké Sušici je pod patronátem albrechtických premonstrátů. Po konci vlády Wittelsbachů seneudržela ani moc premonstrátů, a území jejich bývalého újezda připadlo okolním šlechticům. Co se Rozsedel týče, tak k roku 1400 je zmíněn jakýsi Mikeš, řečený Ocásek z Rozsedel, což by mohlo znamenat existenci drobného panského

sídla. Rozsedly se posléze staly součástí statku Strádal, a po roce 1710 jsou Rozsedly chápány jako součást lambergovských pošumavských dominií. Kaple svatého Antonína v Rozsedlích patří mezi nejmladší církevní stavby našeho regionu. Poté, co původní kapli zničila povodeň, vybudovali místní občané novou svatyni na legendami opředeném návrší Hůrka nad vsí, daleko od potoka. Hůrka, pokrytá modřínovým hájem, bývá někdy zmiňována jako místo, kde v dobách dávno minulých probíhaly keltské náboženské rituály. K čemu ale v dávné minulosti toto místo sloužilo? Nachází se v lesoparku na návrší severně od obce. Ze vsi sem vede kamenné schodiště, na které navazuje travnatá stezka. Kaple byla postavena v roce 1836. Při cestě nahoru budete míjet obrovský kámen, který působí jako mohutný strážce zdejšího tajemství. U kapličky si pak můžete vychutnat překrásnou atmosféru, umocněnou klidem a úžasným výhledem nejen na samotné Rozsedly a blízké okolí, ale i vzdálenější lokality. Mnozí badatelé se domnívají, že většina sakrálních staveb se nachází na místech bývalých pohanských svatyní, které mohly sloužit k nejrůznějším účelům. „Lesy a hájové, posvátná místa pohanských schůzek a obětí, se zasvěcenými stromy, skalami, studánkami a prameny, byly ještě dlouho po rozšíření křesťanství u jednotlivých národů podle starodávných názorů bájeslovných oživeny bytostmi nadpřirozenými, byly předmětem zbožné úcty, kamž lid potajmu chodíval vzývat starých božstev podle tradic zděděných po předcích,“ uvedl Čeněk Zíbrt v roce 1895 v díle Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku. K lokalitě s kaplí sv. Antonína v Rozsedlech vyslovil zajímavý názor psychotronik Pavel Kozák: „Má tvar protáhlého plochého návrší, ze kterého se teprve zvedá kuželovitý vrchol s kapličkou. Ten připomíná leccos, jen ne přírodní geologický útvar… Dávno před křesťany se zde konaly obřady a léčily nemoci.“ Také Rozsedly zřejmě patřily ke strádalskému statku a spolu s ním se staly součástí žihobeckého panství. To pak v roce 1710 koupil kardinál Jan Filip, hrabě z Lamberku a Rozsedly se staly poddanskou vsí rozsáhlého žichovického panství. Jí byly až do poloviny 19. století. Rozsedelský poplužní dvůr byl stejně jako ostatní lamberské dvory svými majiteli pronajímán a po pozemkové reformě ve dvacátých létech 20. století rozparcelován a po částech rozprodán. Nedaleko Rozsedel, směrem na Šimanov, se nachází Strádal. Strádal je v současnosti i ve vědomí pamětníků samotou. Už ze stati sušického historika Kajetána Turka, otištěné v roce 1938 ve Sborníku Sušicka, lze vytušit, že tomu v minulosti asi tak nebývalo. Rozsáhlejší informace poskytuje August Sedláček ve svých Hradech, zámcích a tvrzích království českého. Podle této práce se před polovinou 16. století dá na Strádalech předpokládat vedle dvora i tvrz a dokonce ves, vše zřejmě patřící rodu Kraselovsklých z Kraselova. Roku 1536 už je strádalské “zboží” jako součást kraselovského majetku a později jako součást střelského panství psáno. Roku 1587 patřily “Strádaly” k Ohrazenicům a tedy byly v majetku Koců z Dobrše. V držení tohoto rozvětveného rodu drobných pošumavských šlechticů, jejichž jména najdeme v majetnických knihách celé řady dvorů a statků od Strakonicka až po západní část Klatovska. Roku 1611 Vilém Příruba Koc z Dobrše Strádaly prodal své příbuzné Apoleně Býčkové z Dobrše. Ve smlouvě o této transakci prý bylo možno číst, že i ves Strádaly ještě existovala. V době třicetileté války však existovat přestala, píše se o ní jako o pusté. Nezpustl však panský dvůr a vesnické usedlosti byly k němu připojeny. Na počátku druhé poloviny 17. století dvůr jeho majitelka Eliška Malovcová z Branišova prodala Žofii Vojslavové z Hozlau. Další dostupná informace o Strádalech je o 114 let mladší. Podle ní “Strádal”, “dvůr panský s chalupami” koupil František Perglar z Perglasu a jeho paní Anna Marie, rozená Chanovská. Tito manželé na Strádale postavili “sídlo se stavením k bytu”. V roce 1700 paní Anna Marie po smrti manžela prodala strádalský dvůr poslední předlamberkovské majitelce žihobeckého panství Františce, baronce z Lannau. Ta jej o deset let později spolu s celým pastvím prodala kardinálu Janu Filipovi z Lambergu. Strádal se tak stal součástí lamberského pošumavského dominia, jedním ze šestnácti dvorů žichovického panství. Jako všechny lamberské dvory byl od konce 19. století pronajímán. Po první světové válce byl prodán tehdejšímu nájemci Václavu Benediktovi. Vesnička, která ve středověku přiléhala ke strádalské tvrzi a dvoru “zpustla”. Pošumavím za třicetileté války křižovaly oddíly všech tehdy bojujících armád a pár chalup mohlo být nejednou objektem jejich loupeží. Ještě Tereziánský katastr z roku 1748 uvádí ve “Strádalech” 7 hospodářů a 7 domků. Kdy zanikly? Není známo.   Zdroj: Obecní úřad Žihobce, Místa působení, 1997 – Pavel Kozák Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora