Zprávy z internetu

  Říjen Ty bože révy, který posíláš paprsky slunce na nalité hrozny, na zlaté hrozny, hrozny fialové, buď milostivý. Po teplých stráních vzpínají se k tobě vášnivé keře roztančeným gestem, zpívají, mluví, hovoří a prosí, bys dal jim oheň, aby rozdaly jej, bys vdech jim radost, aby vzkvetla v očích zkalených trudem. Neb my jsme lidé mdlí a pro tvou slávu milujeme víno a s číší jen se naše srdce pomodlí. Trochu předčasně… Ještě nedozněla sezóna husí a švestek, a už je v krámech a na trzích v plném proudu sezóna dušičková: samé chryzantémy, věnečky imortelek, svíčky a olej a

ostatní rekvizity k uctívání svatých Dušiček. Obchod si vždycky pořádně pospíší, aby přišel o něco dřív než to pravé datum; a o něco dřív, než si na to vzpomene konkurent. Tak teď už krámy začaly se sezónou dušičkovou; na Vše svaté začne mikulášský trh a s ním už sezóna vánoční; dvacátého pátého prosince už se v krámech začne se sezónou bálovou, a tak někdy po Novém roce uvidíme první pruty velkonočních kočiček nebo aspoň jarních mimóz. Obchod se musí ohánět; nežije s dobou, ale předbíhá ji čím dál tím spěšněji; jednou se snad dožijeme toho, že nám v říjnu budou prodávat věnce už pro Dušičky na příští rok. Nedělní fejetony Karla Čapka, Lidové noviny 15. 10. 1936 Proměnlivost října trefně vystihuje stará pranostika: „Na jednom konci říjen ještě hřeje, ale na druhém již mrazí.“ První dny ještě regulérně spadají do babího léta, přesto je v něm cítit neoddiskutovatelná blízkost zimy. Barvy léta se mísí s barvami podzimu a někdy se přidá i zima s první sněhovou bělobou. Už září se neslo v poklidnějším duchu než předchozí měsíce a říjen si pro nás toho klidu a harmonie přichystal ještě více. S nadsázkou by se dalo říct, že co babí léto nedopeklo, začátek podzimu zvládne levou zadní. Říjen je poslední měsíc světlé poloviny roku. Měsíc, kdy naši předkové končili sklizeň úrody a děkovali přírodě za poskytnuté dary. Také my bychom už měli mít vše nachystané na nadcházející zimu, vše uklizené a uspořádané, a to nejen na zahradě a v domě, ale i sami v sobě. Vzbuzuje ve vás tato myšlenka mírnou paniku? Tak to pro vás máme takovou jednoduchou radu: posaďte se na to a začněte pěkně popořádku. Inspirací nám v tomto případě může být svatá Hildegarda, která říjen přirovnává ke staršímu člověku, který už často bývá unavený. Když je mu chladno, tak si sedne, malinko se schoulí do sebe, zahřeje se svým vlastním teplem, podívá se na věci z trochu jiné perspektivy, vynechá to nepodstatné, přestane se honit za touhami mládí, obrátí se do nitra a pustí se hlavně do toho, co těší jeho duši. I o tělo se samozřejmě musíme postarat, podzimní čas nám ovšem naznačuje, že bychom měli spíš ubrat. Občasné teplé dny nám dávají dostatek prostoru k pohybu, výkonnostní sporty bude ale moudré raději vyměnit za procházky nebo práci na zahradě. Prodlužující se večery můžeme využít k četbě, rozhovorům s blízkými a přemýšlení o sobě i o životě vůbec. Příroda kolem nám může být krásným příkladem, jak na to. Zbavuje se všeho méně podstatného, shazuje listí a své síly pomalu stahuje dolů do země. Tepla má ještě dost na to, aby dozrály poslední plodiny, nic nového už ovšem netvoří a nikam se nežene. My si na podzim můžeme naordinovat kratší půst, doba je pro něj víc než vhodná. Po létě jsme dobře vyživení a před zimou neuškodí trochu si vyčistit organismus. Nic už ale nesmíme přehánět, protože i naše tělo si pomalu začíná chystat zásoby, zklidňuje se a stahuje do svého nitra. Podzimní čas býval v hospodářství dobou sčítání úrody. Dokončoval se sběr některých plodin, jako jsou brambory, řepa, ve vinařských oblastech hrozny a v chmelařských chmel. To se ostatně děje i akorát nám to všechno počasí nachystalo o měsíc dřív. Sušila se jablka, ze švestek se vařila povidla, různé druhy ovoce se nakládalo na pozdější pálení (i to se ostatně děje i dneska). Hlavně se ale nakládalo zelí, které potřebovalo svůj čas na zkysnutí k posvícenským pečínkám. Kvašené zelí je tajemstvím dlouhověkosti našich krajů, díky svým neuvěřitelným výživovým vlastnostem umožňovalo našim předkům přežívat zimy ve zdraví. Dokončování sklizní provázely obřady podobné těm letním a zářijovým. Poslední část úrody se rituálně ozdobená uchovávala až do jara, aby její síla přešla do setby na příští rok. Lidé se scházeli ke společným oslavám, na stoly poprvé přicházely čerstvě sklizené plodiny. Vzdávaly se díky matce zemi, bohům a v pozdějších časech pak bohu jedinému. Staří Římané zase slavili 1. října svátek Meditriny, bohyně zdraví a vína. Jak příhodné. Celý měsíc říjen pak zasvětili bohu Martovi, který byl nejen patronem válečníků, ale hlavně ochráncem před zimou, hladem a dalšími pohromami. Inu, příroda může být na jednu stranu laskavá matka a velkorysá živitelka, umí být ale i nepřející a děsivou ničitelkou jako další z podzimních bohyní Hekaté či keltská babice Cailleach. Možná proto si křesťané hned 2. října zvolili za svátek všech strážných andělů, 4. října si připomínají velkého ochránce přírody a zvěře Františka z Assisi, 16. se v českých zemích léta slavilo Havelské neboli císařské posvícení, do něhož má být úroda pod střechou a zelí vykvašené. Spojení Havla se zelím naznačuje i lidová pranostika – svatý Havel, do zelí zajel. Naši praktičtí předkové neváhali spojovat více věcí a říjnová posvícení často kombinovali se slavením svateb. Pozor ale, Hedvika, která má svůj svátek 17., je zároveň ochránkyní vyhnanců, 18. října nám svatý Lukáš, patron lékařů a lékárníků, opět připomene potřebu péče o naše zdraví. Zajímavé je, že byl i ochráncem řezníků a právníků. Doufejme, že se jako pacienti nebudeme mít důvod s nikým soudit a že si ve zdraví užijeme nastávající období zabíjaček. 21. října má svátek ochránkyně manželství, patronka dívek a šťastné smrti svatá Voršila, která nám dle lidových pranostik již posílá zimu.   Zdroj: Karel Toman Měsíce Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora