Zprávy z internetu

  I on byl, stejně jako domy na Paštích, v Ebenwies a ve Stodůlkách, srovnán se zemí a jenom ta švestka u rybníka, při němž stával kdysi Lettlův statek, nese po všechna léta snad dodnes své malé kyselé plody. Však se děti posledního tamního sedláka tam jednou vrátily po zakázaných cestách a přinesly starému otci tři švestky odtud. Tenkrát se ten jinak věčně vesele naladěný muž rozplakal, prý poprvé a také naposled… Dlouho setrvám při výhledu z návrší, ponořen do teskné krásy krajinné scenerie, probíraje se záplavou oživené paměti. A stále znovu se vrací můj pohled ke dvorci, jako bych

snad opravdu věřil tomu, že se západem slunce za Křemelnou rozžehnou se světla v komůrkách za vybitými dnes okny, že zvonce krav ohlásí jejich večerní návrat z pastvy, že se na našem dvoře zase jako zázrakem ozve Ringelův štěkot. Je však ticho všude kolem. Ticho hlubší a hlubší. Ani ptačí hlas tu neslyšet, ani větérek nepohne listy. Zavládla večerní chvíle. Jak často ji mohl pocítit nejen za oněch dávných dnů kdokoli, kdo usedl jako teď já venku tady… Šumavské kopce znamenají výzvu pro poutníky, lákají vás svými panoramaty, vyzývají ke změření sil výstupem na vrcholky; a v listech map se rozvíjejí pestré stužky značek turistických cest a zvou vás do dálek. Jdete a jdete … nebo se pod vámi otáčejí dvě kola vašeho bicyklu … a kolem se odvíjejí nádherné scenérie, zázraky bytí, které dokáže nachystat jen Matka Příroda. Navštivte místa připomínající zlatý poklad v jejích hlubinách, obejměte stromy věkem překlenující staletí, procházejte se rozlehlými lesy, objevujte usedlosti zmizelé v propasti času, zastavte se u nově obnovených kaplí, či se posaďte do trávy se svačinou a užívejte úchvatných vyhlídek. Půvabně osamělá Křemelná na vás čeká, abyste ji mohli důvěrně poznat, dokážete-li respektovat její přírodu a klid. Psal se rok 1617 a na českém trůnu seděl císař Matyáš, když je poprvé zaznamenána sklárna nedaleko Babylonu provozovaná sklářem Zoglauerem. Když byla huť vyhašena, pan Zoglauer rozdělil lesy patřící ke sklárně na díly. Vznikly tak usedlosti Wunderbach a Ebenwies, zatímco osadě na místě zaniklé sklárny se začalo říkat Staré Hutě. Domky Starých Hutí byste před jejich zánikem našli rozptýlené na východním výběžku hory Křemelné, nad pravým břehem Pěkného potoka. Šlo o čtyři usedlosti a mlýn Jaglmühle. Pozvolný svah orientovaný k severovýchodu pokrývala mozaika luk a pastvin členěná kamennými snosy. Statek a okolní domy patřily rodu Hasenkopfů, řečeného “huťský Andres”. Poslední majitelkou byla do roku 1945 Rosa Hasenkopfová, avšak s výjimkou podružního domku čp. 32: ten si dříve od Hasenkopfů koupil listonoš Wenzel Scheinost. Na místech domů najdete zbytky základů, neforemné haldy ruin a různé artefakty jako děravý lavor, část kamnovce, střepy, kousky šicího stroje, prasklé kamenné koryto atd. Určitým symbolem bývalé lidské přítomnosti se stala stará švestka rostoucí na travnatém prostranství před domem listonoše Scheinosta, sami pamatujeme její unavenou korunu sevřenou v malém lesním prostoru. Statek Wienerlů se podle všeho nacházel v místech původní sklářské huti, neboť při orbě se objevovaly černější vrstvy pocházející snad od vypáleného lesa. Místní děti také v půdě nacházely a sbíraly množství barevných skleněných střípků a páteříků, podobným nalezištěm byla i přístupová cesta. Když poslední majitelé Karl a Anna Wienerlovi opouštěly svůj dům, stál ještě uprostřed dlouhé louky navazující na pastviny Paštěcké paseky. Dnes je vše zarostlé lesem a před několika roky se ruiny ocitly uvnitř přezimovací obory pro jelení zvěř. Necelých 300 metrů na severozápad stával poslední statek zvaný Maurerbauer. Tvořil jej samotný dům čp. 35 a kdysi stodola na stavební parcele č. 130, která byla ale zbourána v roce 1903. Statek střídal majitele, posledními před odsunem byli Franz a Franziska Schmidovi. Dnes po statku zbyla jen malá plocha bez stromů a rezivějící zbytky strojů. A ještě pověst: Prokletí Staré Huti. Na samotě pod Křemelnou se zjevovala po nocích můra. Zdejší obyvatel měl pro strach uděláno. Jednou zjistil, že se ráno budí celý rozlámaný a zesláblý. Hned věděl, že jej navštěvuje můra. Rozhodl se, že si na ní počíhá. O půlnoci se do světnice protáhla vysoká bílá postava a hltavě vylizovala zbytky jídla na stole. Muž ji chvíli pozoroval a pak vytáhl pušku a vystřelil na zjevení. Kulka můrou proletěla jakoby nic. Zjevení se vztyčilo a muže proklelo: ,Za svou opovážlivost budeš těžce pykat!“ Její hrozba se brzy naplnila. Stará Huť do základů vyhořela a její majitel jako žebrák zmizel ve světě.   Zdroj: “Abschied von Šumava” (Rozloučení se Šumavou) Walter Zettl, Antonín Rausch, Pověsti ze staré Šumavy 1974, str. 237-8 Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora