Zprávy z internetu

  Přichází podzim, doba milovaná i nenáviděná. Podzim kdy nebe, korunoví stromů i emoce postupně mění své barvy, světlo měkne. Den a noc jsou si v těchto dnech rovny, naši předkové proto vnímali tento čas jako období naprosté rovnováhy v životě i přírodě. Co mělo být dáno, bylo vydáno. Pole jsou sklizená, léto nám dává sbohem a vládu nad krajinou přebírá podzim. Nastává čas přemýšlení, rozjímání, krácení dnů a samozřejmě těšení se na Vánoce. A zas tu máme čas rozdělený na přesnou polovinu, jenže teď začal podzim a den se už bude zkracovat, takže vrchu naberou stíny a temnota. Snad

proto podzimní rovnodennost nemá tolik příznivců jako ta jarní, kdy se vše probouzí k životu. Stoupající slunce prosvěcuje zvedající se ranní mlhu a svými paprsky skrze ni vytváří trochu rozmazaný obraz krajiny s nádechem tajemna. Netrvá dlouho a mlha ustoupí podzimnímu slunci, jehož paprsky nemají již svoji letní sílu, ale stále ještě dokáží s postupujícím dnem příjemně prohřát vzduch a přinést teplo a potěšení našemu tělu i duši. Podzim se již hlásí o slovo – přichází podzimní rovnodennost. Přichází magický čas, kdy den je roven noci. Čas, kdy Slunce překračuje nebeský rovník. Dny rovnodennosti jsou zvláštní především tím, že Slunce zapadá přesně naproti místu jeho východu. Přírodní jevy, jako jsou slunovraty a rovnodennosti se pro naše předky staly jakousi základní osou měření času a dělení roku na čtyři základní díly. Lidé v tyto dny přicházeli na významná kultovní místa v přírodě, kde se obraceli ke svým bohům prostřednictvím obřadů – slovem, tancem, zpěvem i hrami. V tento čas se soutěžilo se nejen ve sportu, předváděla se znalost mýtů, písní a vzpomínalo se na slavné předky. Navíc plnily tyto rituály velmi významnou roli v duchovním životě. Podzimní rovnodennost je svátkem poděkování za úrodu, hojnost, také oslava konce léta a loučení se s ním, příchod babího léta a pozvolná příprava na zimní dobu chladu a neúrody. Kdy nastává rovnodennost a kdy slunovrat? Lidé si často pletou názvy rovnodennosti a slunovratu spolu s jejich určením, které závisí na roční době, kdy se dějí. Rovnodennost přináší v březnu do naší krajiny jaro a v září podzim. Proto se březnová rovnodennost nazývá jarní a v září hovoříme o podzimní rovnodennosti. V létě a v zimě se odehrává slunovrat. Letním slunovratem označujeme nejdelší den v roce a zimní slunovrat je jeho opak, tedy nejkratší den v roce. Pro zajímavost můžeme na zvyky nahlédnout i k našim sousedům. Když léto střídal podzim, v okolí německého pohraničí po svozu obilí zavěšovali sedláci na stodoly dřevěné kohouty. Toto zvíře bylo díky svému rannímu kokrhání pokládáno za symbol bdělosti. Na kostelích a věžích se objevovalo již v 9. století. Někde se zase tančil kohoutí tanec, jehož výherní cenou byl právě tento opeřenec. Už odedávna byl totiž kohout obětním zvířetem. V našich zemích se zase v tomto duchu volila takzvaná kohoutí nevěsta. Bohužel se obávám, že dnešní způsob žití, chvat a náročné požadavky společnosti nás čím dál víc vzdalují od moudrosti našich předků a darů přírody. V našich městech a vesnicích přes světelný smog sotva uvidíme na hloubku zimní oblohy magicky ozářenou hvězdami. Pracovní rytmus vůbec nerespektuje přirozené cykly a potřeby organizmu. Dostaneme nádhernou možnost najít pohodu večerního souznění s přáteli či milovanou bytostí, třeba se zatouláme do dětství při procházce spadaným listím a vítr nám přivane inspiraci, na kterou už dlouho čekáme. Myslím, že nám pak rozhodně nebude vadit, že je den krátký, holé větve stromů nám nebudou připadat smutně a vítr studený.   Zdroj: Podzim – EDUARD FEDOR KASTNER, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš – Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora