Zprávy z internetu

  Charisma Bohumila Hrabala je jedinečné, v jeho díle se celé lidské nebe ozářilo “duhou obecné lidskosti”. Spisovatel Bohumil Hrabal svou návštěvu u pátera Ferdy beletristicky (a samozřejmě trochu s nadsázkou) vylíčil v knize Život ve smokingu. Popsal i údiv malíře Jiřího Anderleho, který jej doprovázel, nad tím, jak mohl páter vědět o naftových kamnech, která má několik měsíců doma a jež podle něj byla příčinou malířových zdravotních potíží: !… A já jsem chtěl mít jistotu, že lékaři na Bulovce se mýlí, protože jsem se najednou polekal, že musím být na světě, že je přede mnou ta moje poslední kniha,

ve které bude všechno, a tak pro jistotu jsem se vydal se svým přítelem do Sušice k zázračnému lékaři, faráři Františkovi Ferdovi, který vypadá přesně tak jak Jaroslav Hašek. A když přišla řada i na nás, František Ferda seděl ve slunci u psacího stolu a čáral si tužkou a opravdu vypadal jak autor Švejka, a zničehonic se otočil a optal se mého přítele, Jiřího Anderleho, co mu chybí, proč přišel? A Jirka řekl, že má hlavu jako dvouleté zelí, že jej strašně, strašně bolí hlava, tak bolí hlava, že neusne bez prášků. A Franta Ferda seděl v koutku u psacího stolu, čáral si tužkou a do kouta svého pokoje řekl v zasnění…vidím váš byt, je tam přízemí, pod kterým teče potok, pak první patro a pak druhé patro a tam je vaše pracovna, vidím, že ve vašem domě se topí naftou, je to ústřední topení, vidím komín, jak stoupá z přízemí do pater, vidím ten komín i nad střechou, ale vidím…vidím, že do vaší pracovny vniká ten kouř a od toho vás bolí, hrozně bolí hlava! Otočil se a řekl Jiřímu do očí…Tak hele, nechat spravit komín, přestat brát uspávací léky a místo nich před spaním si dát pohár slivovice… Pak usedl a psal chvíli na psacím stroji, dva řádky napsal a podal lístek Jiřímu a dodal…Taky tady máte, co máte ještě dělat. A co vy? Obrátil se na mne, co je s vámi? Povídám, mám vzduté játro, bolí mi v boku, vyhrožují mi plačícími játry. Franta Ferda se neobrátil do kouta, ale rovnou od boku se na mne rozkohoutil…Poslyšte, co ta barva, copak můžete žít s takovou barvou, která vás zabíjí, co ta hnědá barva, i tady u mne jste v šatech hnědých barev, ale co ta hnědá barva doma? Proč máte, vy jeden člověče, zálibu v hnědé barvě, copak nevíte, že hnědá barva je pro vás hrob? A rozhněvaný usedl za psací stůl a napsal na psacím stroji lísteček, co mi pak podal, abych se koupal jen v nastrouhané kůře z dubisek, abych si potíral oči krystalovým cukrem. A když jsme odcházeli a nechali mu tam na léky jisté bankovky, kterých se nedotkl, když jsme se klaněli a couvajíce odcházeli, František Ferda ještě otevřel dveře a zahulákal na mne…Ta hnědá barva! A zabouchl dveře. A potom když jsme se vraceli, auto řídila paní Milada, a Jiří jí říkal o všem, co mu řekl Franta Ferda, o tom, jak jim proniká kouř a zbudliny od ústředního topení, jak je tam nahoře přiotrávený z kouře od nafty…Ale jak mohl vidět to naše stavení? oslnil se Jiří. A jeho paní Milada za jízdy nazpátek si vzpomínala…Ano, na jaře tam byli zaměstnanci a spravovali mi ty kamna na ústřední topení a ano, řekli mi, že uniká z nich kouř, a ano, řekli mi to, abych ještě jednou za nima přišla, ale já jsem nepřišla, a Jirko, tak opravdu ta kamna nám kouřejí…A pak jsme mlčeli a mysleli na to, jak Franta Ferda viděl ten celý Jirkův dům, aniž jej kdy viděl, a já jsem dumal, jak mohl vidět do mých skříní, ve kterých opravdu skoro všechny šaty, všechny bundy, všechny byly hnědé včetně botiček a ponožek…“   Zdroj: Život bez smokingu. Hrabal, Bohumil. Vydání: Československý spisovatel 1986 Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora