Zprávy z internetu

  Každý má ve svém oblíbeném kraji cesty a cestičky, zákoutí a pohledy, které má rád a které mu přirostly k srdci. Chalupu na Vlasaté cestě nad lesem měl herec Jan Pohan (1930- 2015) přes 50 let. Zvelebil ji vlastníma rukama. Byl perfekcionalista, takže stavení každý kolemjdoucí obdivoval. Sousedé chodili okukovat jeho skalku, která byla vyhlášená. Jan Pohan na chalupě rád pobýval podle možností od jara až do podzimu. Přísný, spravedlivý, kamarádský a moudrý, muž, který miloval Šumavu a zde nechal mnoho výborných rolí. Drsnější ráz podnebí mu nevadil. Láskyplných chvilek prožil v dětství jako šafránu, přesto měl mimořádně bohatou

duši a vynahradil si to ve vztahu se svou jedinou dcerou. Excelentní herec a dabér Jan Pohan byl osvědčeným představitelem vedlejších rolí, takže jich ztvárnil téměř tři sta padesát. Jan Pohan hrál ve slavných filmech, které se natáčely na Šumavě na jemu dobře známých místech. Ve Vláčilově skvostu Marketa Lazarová z roku 1967 představoval královského vojáka. I děti znají hajného Antoše z trilogie Václava Gajera Pod Jezevčí skálou, Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem. Některé záběry se natáčely přímo na Kvildě. Na milované Šumavě si střihl i svoji poslední roli. V seriálu Policie Modrava hrál bývalého velitele služebny v Kašperských Horách. Životní sen se mu nesplnil – nikdy nedostal příležitost zahrát si ve velkém divadle. Jan Pohan byl zkrátka hercem vedlejších rolí, ztvárnil jich ale desítky a ve většině z nich se i před kamerou potýkal se smrtí. Jeho úžasně zabarvený baryton však dobře známe především z dabingu. Původně se jmenoval Kurt Jüstl a narodil se 7. prosince 1930 v Drahovicích u Karlových Varů jako nejmladší ze čtyř dětí. Jeho otec, který měl obchod s látkami, byl Němec, matka zase napůl Angličanka a napůl Češka. V roce 1933 se rodina přestěhovala do Prahy a krátce nato došlo k tragédi, jejíž příčiny a podrobnosti se herec nikdy nedozvěděl. Tatínek zastřelil maminku a potom obrátil zbraň proti sobě. Čtyři nezaopatření sirotci byli dáni k adopci, bohužel ale nikoli pohromadě. Bratr Fritz (Bedřich) se kvůli své válečné vojenské minulosti nevyhnul po válce odsunu, a tak žil poté v Německu stejně jako sestra Marie. Sestra Markéta se dostala na Moravu a krátce po osvobození bohužel zemřela. Nejmladší Kurt zůstal dva roky ve starém sirotčinci pod pražským Petřínem a v roce 1935 ho adoptoval podplukovník František Pohan. Rodiče ale na něj neměli čas, a tak Kurt přilnul k babičce, která byla zřejmě v jeho dětství jediným člověkem, k němuž měl vůbec šanci vytvořit si hlubší citovou vazbu. Na československé důstojníky měli nacisté obzvlášť spadeno a jejich pozornosti neunikl ani podplukovník František Pohan, který byl v roce 1943 souzen říšským soudem v Berlíně. Jako svědek stál tehdy u soudu voják v uniformě SS Fritz Jürstl. Byl to Kurtův bratr, který se chtěl Pohanovi odvděčit za to, že u něj mladší sourozenec našel v Praze nový domov. Stál na straně obhajoby a argumentoval tím, že se československý podplukovník ujal v Praze poloněmeckého dítěte. Díky tomu dostal podplukovník Pohan ‘pouze‘ doživotí. V návaznosti na soud v Berlíně bylo rozhodnuto: Když je mladý Pohan poloněmecké dítě, tak z něj uděláme celoněmecké! Třináctiletý Jan, nyní už zase Kurt, jakoby se špatně narodil. Putoval do dětského domova pro německé děti, soustředěné z celého Německa, kde ale byl považován za ‘tělesnou vadu’ jeho původ po matce, a tak mu nadávali do ‘českých sviní‘. Paradoxně se mu kvůli národností ‘směsi’ po rodičích neulevilo ani po válce. V roce 1945 se sice definitivně stal Janem Pohanem a vrátil se k adoptivním rodičům, pro změnu mu byl ale zase vyčítán německý původ. Na vojně v Litoměřicích uváděl jako konferenciér vystoupení Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Poté získal angažmá v zájezdovém Vesnickém divadle a od roku 1960 byl členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov. Před kamerou se Jan Pohan začal objevovat koncem 50. let, poprvé si zahrál ve filmu v roce 1958, v psychologickém dramatu Zde jsou lvi ztvárnil milence nevěrné manželky hlavního hrdiny. Pak už většinou oblékal uniformy všeho druhu – policistů, vojáků a důstojníků českých i cizích armád. První důstojnické role ztvárnil ve filmech Bílá spona či Rychlík do Ostravy. Podobný typ rolí mu vynesly i snímky Kdo chce zabít Jessii?, Kdyby tisíc klarinetů, Strach, Mezi námi zloději či Skok do tmy, v němž ztělesnil ruského navigátora. Hrál také v seriálech Chalupáři, 30 případů majora Zemana, Malý pitaval z velkého města, Dynastie Nováků, Zdivočelá země nebo v Kriminálce Anděl. Nejspíš si ho ale vybavíme jako hajného Antoše v legendární šumavské trilogii s Tomášem Holým. Natáčelo se tehdy na Kvildě a Pohanovi šumavská příroda tak učarovala, že si tam pořídil chalupu. Jako rodilý Němec vynikal perfektní němčinou, díky čemuž se objevil i v zahraničních snímcích, například ve filmech Noc v pohraničním lese či Kašpar Hauser a v několika seriálech. V roce 2001 získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Smůla jako by si na Jana Pohana zasedla i v partnerských vztazích. Oženil se a narodil se mu syn, manželství se ale brzy rozpadlo. Štěstí mu osud nedopřál ani po druhé svatbě. Jeho manželka byla letuška a měli spolu dceru Kateřinu. Jenže když byly holčičce tři roky, přišla jeho žena o život při letecké havárii v Kanadě a Jan Pohan zůstal na výchovu dcery sám. Měl se co otáčet, naštěstí ale o filmové příležitosti neměl nouzi, přestože hlavní role v českém projektu se nikdy nedočkal. V posledních letech si život vychutnával a trávil co nejvíc času na své nádherné chalupě na šumavské Kvildě. Svátky prožil doma, ale už se zase těšil na jaro, kdy se znovu chtěl vypravit na chalupu. Tohle přání mu už ale osud odepřel. Jan Pohan zemřel v pátek 13. února 2015 dopoledne. „Odešel pokojně po naplněném životě,“ řekla médiím jeho dcera Kateřina Špačková. Její otec pracoval ještě nedlouho před smrtí, naposledy natáčel novou řadu kriminálního seriálu Policie Modrava.   Zdroj: Krajské listy Adina Janovská Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora