Zprávy z internetu
Zobrazení vybraného článku:
Židé přišli na Šumavu s prvními kolonisty v 10. století. Na území dnešních Čech se setkávali němečtí i franští kupci a poprvé sem vstoupili i židovští obchodníci. Své zprvu kočovné setkávání se středem Evropy vyměnili za usedlejší život a od zmiňovaného 10. století byli stabilní složkou osídlení českých zemí. Přestože svými vědomostmi a styky významně přispívali k rozvoji místního obchodu, jejich přítomnost nebyla vždy vítána. K rapidnímu zhoršení jejich postavení došlo v souvislosti s křižáckými válkami a následkem ustanovení IV. lateránského koncilu. I později byl jejich styk s křesťany omezován, Židé museli žít odděleně v uzavřených čtvrtích a nosit
různá označení na oděvu. Středověká společnost omezila zdroj obživy Židů striktně na obchod a zakázala jim výkon řemesel. Právní postavení židovského obyvatelstva ukotvil Přemysl Otakar II. Podle jeho Statuty Judaeorum z roku 1254 byli Židé chápáni jako služebníci královské komory. To zavazovalo panovníka k ochraně osobní bezpečnosti židovského obyvatelstva i jeho institucí, Židé však museli za tuto službu platit speciální poplatky. V hlavních rysech zůstala tato základní norma postavení Židů, coby stálého zdroje příjmů panovníka platná až do 19, století. V českých zemích se Židé usazovali především v nížinách, podél řek a ve velkých městech. Hustá síť židovských komunit na Šumavě je tedy překvapivou výjimkou a specifickým fenoménem hodným pozornosti.V moderní společnosti nelze odpovědět jednoduše na otázku, kým jedinec je, co určuje jeho identitu. Lidé migrují a migrovali za prací, prchají a prchali před násilím, cestují a cestovali daleko a rychle. Spolužití Čechů, Němců a Židů na Šumavě zní jako abstraktní, těžko uchopitelné téma. Ovšem jen do té doby, než z něj začnou vystupovat konkrétní lidské příběhy. Židé v obci Dlouhá Ves sídlili snad již od druhé poloviny 17. století, spolehlivě jsou však doloženi od roku 1702. Židovská náboženská obec zde pak existovala od počátku 18. století. V průběhu let 1724 až 1811 se pohyboval počet zde usedlých rodin okolo čísla 19, nejvíce židovských obyvatel měla Dlouhá Ves těsně před občanskou emancipací v roce 1849 a to 35 rodin o celkem 210 osobách, pak se již projevuje odliv obyvatel židovského vyznání do větších měst. V roce 1880 žilo v obci ještě 52 židovských obyvatel (7% obyvatelstva obce), v roce 1900 pak 28 Židů (3%) a v roce 1930 se k judaizmu hlásí jen 8 zdejších občanů (pod 1%). Samostatná židovská náboženská obec byla v Dlouhé Vsi zrušena v roce 1890 a zbývající členové přešli k židovské obci v Kašperských Horách. Soustředění židovských domů a domků bývalo v ulici vedoucí na sever od kostela, v centru obce. V roce 1837 je zde doloženo 26 domů v majetku Židů. Některé z těchto domů jsou po různých přestavbách a úpravách dochovány dodnes. Cenná klasicistní synagoga neznámého stáří stávala asi uprostřed židovské ulice, na její východní straně. Prokazatelně existovala již před rokem 1837, kdy je zachycena na prvních katastrálních mapách tzv. Císařských otiscích. Její podoba je známa jen ze staré kresby, jednalo se o typickou venkovskou patrovou synagogu s mansardovou střechou. Hlavní modlitební sál býval v patře, kam se stoupalo dřevěným schodištěm a krátkou pavlačí. V přízemí bylo zřejmě obydlí duchovního, popř.šámese (správce synagogy), učebna a další zázemí židovské obce. Málo využívaná a spíše opuštěná stavba byla v roce 1924 odprodána židovskou obcí soukromým zájemcům, ale v roce 1937 vyhořela. Dnes stojí na jejím místě nová zástavba domu čp.83 (staveb.parcela č.26 o rozloze 234 m2, katastr.území Dlouhá Ves u Sušice, zastavěná plocha a nádvoří, v majetku soukromé osoby). Posledním pozůstatkem po staleté zdejší přítomnosti Židů jsou tak jen zbytky hřbitova židovské náboženské obce, který se nachází jihovýchodně za obcí mezi loukami . Existoval již na počátku 18.století, nejstarší dochovaný náhrobek je datován k roku 1742, pohřbívalo se zde do 30tých let 20.století. Za německé okupace byl hřbitov nacisty zdevastován, starší stély byly vytrhány a odvezeny, mladší z kvalitních materiálů byly rozkradeny a tak se dochovaly jen vyjímečně. Po roce 1945 bylo pohřebiště částečně obnoveno, nalezené starší stély byly vráceny (těžko však na svá původní místa). Dnes zde návštěvník najde asi jen půlstovku náhrobků barokního a klasicistního typu. Ohradní zeď je částečně dochována na západní straně pozemku, jinde je ve zbytcích. Pohřben je tu mj. 105letý Mathias Kraus (1751-1856), který byl J. K. Tylovi předlohou pro postavu ž. Ezechiela ve hře Tvrdohlavá žena. Stély jsou orientovány západně, dnes lze jen těžko říci, zdali byla tato orientace původní, či je důsledkem pozdější rekonstrukce, nicméně západní orientace je věroučně taktéž správná, stejně jako východní. Hřbitovu se zjevně dostává základní péče v podobě sečení porostu. Náhrobky na židovských hřbitovech jsou zpravidla orientovány písmem k východu, popř. k jihovýchodu tj. směrem k Jeruzalému, odkud věřící Židé očekávají příchod Mesiáše. V soudný den se mají všichni zmrtvýchvstalí postavit ke svému náhrobku (hebr. macevot tj.náhrobek, popř.eben zichron tj. kámen vzpomínek) a Mesiáš si tak bude moci přečíst na textu stély zásluhy zemřelého a spočítat kaménky položené na jeho náhrobku. Západní orientace je zřejmě zvykem místní židovské obce, andělé smrti letící od západu k východu směrem k Mesiáši si tak také mohli přečíst z náhrobku zásluhy zemřelého a spočítat kamínky na jeho macevě…. Západní směr je taktéž věroučně správný. A ještě pověst: V Dlouhé Vsi žil jeden Žid jménem Mates. Dlouhá desetiletí chodil neúnavně krajinou za svou drobnou obživou. Nic mu nescházelo, nic neublížilo, ba ani Francouzům se při jedné z válek nepodařilo houževnatého Žida zastřelit. Když mu bylo sto čtyři let, ani vlastně neumřel, jen libě usnul. Ptali se jednou jeho syna, kde se v jejich rodě vzal Metuzalém, a skoro osmdesátiletý muž pravil: „On jedl jako pták, pil jako vůl a spal jako prase.“ Když se lidé té odpovědi podivili, uctivě dodal: „Pták sebere vždy jen několik zrníček, když skáče od větve k větvi, a tak se nikdy nepřejí. Vůl zase nepije než čerstvou vodu. A prase? To spí vždy na břiše, zahřívá si žaludek, a tak stráví lehce vše, co bylo snědeno.“ Zdroj: J.Fiedler, Židovské památky Čech a Moravy Sušické listy 1929, R. XII, č. 9, str. 1-2 B. Rozkošná-P. .Jakubec, Židovské památky Čech Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora