Zprávy z internetu

  Od roku 1839 do zhruba konce 19. století pracovaly po útlumu sklářské činnosti na Šumavě asi dvě desítky sirkáren. Zpočátku to byla zejména domácí výroba, dělníci také pro firmy podomácku vyráběli obaly a speciálním hoblíkem štípali takzvaný dřevěný drát na sirky. Přibližně od roku 1850 se začaly objevovat první etikety na krabičkách. Šumava byla tehdy centrem sirkařství. Kromě Sušice byly dříve sirkárny i v Horažďovicích, Dlouhé Vsi, Kašperských Horách, Nýrsku, Klatovech, Kdyni, Domažlicích, Nahošicích, Nemanicích, Klenčí, Kolovči, Vimperku, Borových Ladách, Strážném, Nových Hutích, Horské Kvildě, Husinci, Prachaticích a Zlaté Koruně. Kromě sušické sirkárny ale ostatní na začátku 19. století

zanikly. Příznivost dlouhoveských podmínek se stala zajímavou pro dvojici obchodníků, Šebastiána Schella a jeho synovce Theodora Schella, jenž pocházel z rodiny obchodníků se dřevem. Za finanční prostředky Šebastiána Schella byla dne 8. října 1884 koupena mlýnská usedlost čp. 45 v osadě Vranov. Dle jména a příbuzenského vztahu došlo k založení firmy pod názvem „Schell a Neffe“. V nově zakoupených prostorách byla zahájena výstavba továrny na zápalkové zboží, k čemuž bylo 24. dubna 1885 uděleno sušickým hejtmanstvím povolení. Základním produktem byl dřevěný drát, k jehož výrobě dostala provozovna povolení 13. května 1885. Výroba sirek byla zpočátku pouze jakousi vedlejší činností provozu a jejich výrobou se zabývalo přibližně 25 zaměstnanců obsluhující čtyři stroje. Dřevěný drát byl zhotovován zejména pro konkurenční sirkárny v sousední Sušici, které měly zajišťovat stálý odbyt dřevěného drátu, a tudíž i plynulý chod dlouhoveského podniku. Konkurenční sirkařské podniky v Sušici, jako byla firma Bernarda Fürtha či Vojtěcha Scheinosta, si získaly ve světě ohlas, čehož firma Schell a Neffe využila a na některé své etikety doplňovala, vedle názvu Langendorf (Dlouhá Ves), označení Schüttenhofen (Sušice). Hrozbou téměř všech tehdejších sirkáren byl oheň, který 2. září 1888 postihl také dlouhoveskou továrnu na sirky. Plameny zcela zničily jednu tovární budovu, avšak za přičinění hasičského sboru ze Sušice se podařilo zabránit rozšíření plamenů na okolní budovy. Následující nepříznivou situací byl o rok později smrtelný úraz jednoho ze zakladatelů a vlastníků – Šebastiana Schella, jenž zemřel 30. října 1889. I po smrti Šebastiana Schella se Theodor Schell nadále snažil o rozvoj firmy a rozšířil výrobu o další dřevěné výrobky, jako jsou např. špejle či párátka. Vedle dřevěných výrobků se firma zaměřovala i na produkty z jiných materiálů. Nedlouho po roce 1900 byla v továrně otevřena nová dílna, která sloužila ke zhotovování cínových fólií, které slouží jako uzávěry na vinné lahve. Za vedení Karla Schella byla provedena výstavba nových továrních objektů a zlepšení technického zařízení, což umožňovalo rozšíření sortimentu. Továrna byla zmodernizována a vybavena vlastním zdrojem elektrické energie díky nově zřízené hydroelektrárně. K jejímu zřízení byla potřeba instalace turbíny a výstavba přívodového kanálu, který začínal od jezu na řece Otavě. Získaná elektrická energie byla využívána nejen pro potřeby továrny, ale také byla dodávána i obci Dlouhá Ves. Ing. Karel Schell se 10. února 1934 oženil s Barborou Novotnou – dcerou bývalého skláře v nedalekém Anníně. Následně se Karel Schell rozhodl ke koupi sklářských annínských hutí, což ho dovedlo k myšlence o výrobě surového skla. Za tímto účelem byly v jeho dlouhoveské továrně zřízeny tři elektrické tavicí pece spojená s výstavbou druhé vodní turbíny. Sklo vyrobené v Dlouhé Vsi se brousilo v sousedním Anníně a následně mířilo na trh. V červnu roku 1945 spáchal Ing. Karel Schell sebevraždu otrávením a pozůstalá rodina byla odsunuta. Továrna byla v prosinci téhož roku znárodněna a dle úřední listiny ze 4. dubna 1946 začleněna do „Spolku pro chemickou a hutní výrobu, národní podnik se sídlem v Praze.“ Od 1. července 1950 byla firma Schell a Neffe začleněna do národního podniku SOLO Sušice.   Zdroj: BRABEC, Josef. Schell a synovec, továrna na zápalky, dřevěný drát, lahvové záklopy a cínové fólie, Stará Dlouhá Ves, CIHLÁŘ, Tomáš. Šumavské sirkárny Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora