Zprávy z internetu

  Osídlení údolí v prostoru Dlouhé Vsi je zmiňováno již v jedenáctém století. Vznik obce samotné je datován rokem 1290. Prvním známým majitelem Dlouhé Vsi byl Blajislav, píšící se po ní s predikátem “de Longa villa”, tedy z “Dlouhé Vsi”. Historicky je považován za zakladatele rodu Dlouhoveských , kteří drželi statek Dlouhou Ves až do závěru 15. století. Od roku 1470 drželi Dlouhou Ves Češtičtí. Písemné prameny neinformují, jak dlouho setrvali v majetku statku. Kolem roku 1490 se dlouhoveský statek stal královským lénem. Tato situace snad souvisela s úmrtím předchozího majitele, takže statek právem královské odúmrtě “spadl” na krále a

všichni právoplatní zájemci museli před soudem prokázat oprávněnost svých nároků. To se však zřejmě nestalo, takže podle výnosu soudu “všechno právo na tvrz a ves řečenou Dlouhá Ves s příslušenstvím přešlo na krále , neboť některé osoby to koupily a bez královského svolení to nemohly”. Jedním z oněch “některých osob” byl měšťan Prokop Tomek z Čejkov. Ten a jeho potomci dokázali udržet Dlouhou Ves v majetku rodu do konce osmdesátých let 16. století, kdy se rozhodli pro prodej. Do držení dlouhoveského zboží tak vstoupil další známý rod, rod rytířů Čejků z Olbramovic. Čejkové drželi majetek do roku 1659, kdy jej silně zadlužený prodali. Až do roku 1697, kdy byl statek postoupen Janu Jiřímu Schumannovi, se zde vystřídalo několik majitelů. Vláda Schumannů v Dlouhé Vsi trvala téměř 90 let. Zasloužili se o další rozkvět statku i místního kostela Filipa a Jakuba, pro který roku 1710 zaplatili zhotovení zvonu. Roku 1718 nechali vystavět novou sýpku a roku 1732 upravili starou tvrz včetně kaple na pohodlnější panské sídlo. Tyto akce sice přispěly k rozkvětu dlouhoveského statku, ale na druhé straně se výrazně projevily v jeho vysokém zadlužení. Situace se vyvinula až tak nepříznivě, že naléhající věřitelé dosáhli vyhlášení veřejné dražby. 2. dubna roku 1785 byl statek prodán svobodnému pánu Michalu von Lazarimu. Ten už v roce 1787 uzavřel smlouvu s Josefem Enisem a dlouhoveský statek mu prodal. Josef Enis setrval v držení Dlouhé Vsi po dalších 13 let. Roku 1800 byl statek prodán Josef ze Schwarzenbergu. Tímto aktem však skončila faktická samostatnost dlouhoveského statku, neboť od této doby tvořil součást schwarzenberského pozemkového vlastnictví v jihozápadních Čechách. Schwarzenbergové udrželi Dlouhou Ves do roku 1930. Tehdy ztratili místní statek, , který byl zčásti rozdělen mezi nové nabyvatele. Uživatelem některých vrchnostenských budov včetně zámku se stala obec Dlouhá ves. Neudržovaná budova zámku vyhořela a někdy kolem roku 1949 byly její zbytky strženy. V 60. letech jej následovala barokní stodola z roku 1718 a počátkem 80. let byla zbořena i barokní kaple. Dlouhoveský zámek před svým zbořením stával v areálu hospodářského dvora zemědělského družstva Šumavský statek v části zvané Stará Dlouhá Ves. Areál je volně přístupný lipovou alejí od silnice nebo přímo z vesnice hlavním vstupem do hospodářského dvora. Zámek stával severně od cesty, která prochází napříč areálem, dnes je za něj mylně pokládána obdélná správní budova na západní straně areálu. A pověst: Za švédských válek nechali páni ze zámku v Dlouhé Vsi vykopat tajnou chodbu pod zemí. Prý ústila až někde v lese u Otavy. Uběhlo mnoho času a jednou v těch místech lovila knížata se svými myslivci zvěř. Při tom se jim ztratil nejcennější z loveckých psů. Marně jej zverbovaní sedláci hledali na všech možných i nemožných místech. Za několik dní se po zámku rozneslo, že tam v noci straší. Prý po chodbách běhá vlkodlak a strašlivě vyje. Statečnějším to nedalo a začali hledat ve sklepích. A hle, našli staré padací dveře, a když je vypáčili, vyškrabal se z podzemí onen ztracený ohař. Také se vyprávělo, že jednou za zámkem oral jeden sedlák a propadl se i s pluhem a dvěma volky do země. A ještě jedna: Mezi Dlouhou Vsí a Divišovým dvorem teče Otava skrze Důlní les. Dříve tam stával bohatý dvůr. Jeho páni byli ochmelkové a žrouti a vždy když přijeli na své malé panství hodovali až do těch dluhů. Když pak neměli čím zaplatit, jeden z nich zavolal barona Schuhmannba z dlouhoveského zámku a prodali mu hned kus lesa mezi Šerlovým mlýnem a Divišovým rybníkem. To je však nevyléčilo a hýřili dál, až celý majetek přišel vniveč. Od té doby prodanému pozemku říkají lidé Pijácký les.   Zdroj: Franzi Flachovi vyprávěli hostinský Wolf a mlynář z Vranova 1894, Hans Kollibabe, Sagen und Märchen aus dem Landkreis Bergreichstein, rukopis 1920-43, Muzeum Šumavy Kašperské Hory Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora