Zprávy z internetu

  Otava Otavo křivá,řeko zlatonosná, lososí vodo s perlami v svém klínu, ty rozpěněná v lesích na Šumavě, plynoucí tiše v rovinatost mírnou, v tmě rosou voníš, hvězdy zrcadlíváš… Tvým zrakem zří v nás dávnověkost šerá, hradiště stará s valy spečenými, ze stínu jedlí pohřebiště dávná, hrubata z písku, sejpy rýžovníků, bašty měst tichých, hrady sutké šedé, oblačno dumné, země zamyšlená… Miluji prosluněné léto s toulkami pozapomenutými silničkami, stezkami mezi poli i lukami, po pěšinách, které zpravidla znají jen místní a po nichž si zkracující směry z obydlených míst lukami i napříč lesy. Miluji stíny letitých stromořadí, líbeznost kapliček, které

postavili naši zbožní předci k poctě Páně, anebo jako díkuvzdání či připomenutí dnes už často zapomenutých významných či dokonce dramatických událostí. Pokud alespoň občas cestujete ze Sušice do Kašperských Hor, Rejštejna nebo dále do některé ze šumavských obcí musíte v Sušici přes most. Řeka Otava, která protéká Sušicí, má odedávna celou řadu přívlastků – zlatonosná, perlorodá. V místech, kde dnes stojí betonový silniční most přes řeku Otavu v Sušici, byl v dávných dobách brod. Výstavba kamenného mostu se čtyřmi oblouky, který nahradil původní dřevěný most, byla zadána roku 1662 kameníkovi Šimonu Švarcovi z Českých Budějovic. Na jeho stavbu se kámen těžil v Klatovech a stavba byla dokončena roku 1664. Most byl v průběhu let narušován povodněmi. V roce 1784 byla pobořena celá polovina mostu. Zbořená část byla nahrazena dřevěnou konstrukcí. Barvitost, s jakou Karel Klostermann literárně ztvárnil hrůzný souběh událostí v Sušici během pozdního večera velikonoční neděle 24. dubna 1859, fascinuje čtenáře již po několik generací. Poprvé příběh zpracoval beletristicky v roce 1893 v povídce Osudné Velikonoce. Připomeňme hlavní průběh hrůzných chvil tak, jak je zachytil Klostermann: Početný dav, odhadovaný na několik set osob, se ve večerních hodinách 24. dubna 1859 zúčastnil tzv. emauzského procesí, vedeného členem III.řádu kapucínů a sušickým měšťanem Jiřím Karlem. Začínalo u kostela sv.Václava a pokračovalo Kostelní ulicí a náměstím Svobody přes most s kapličkou sv. Kříže ke kapucínskému klášteru a odsud vzhůru na vrch Stráž do kaple Anděla Strážce. Když se věřící shromáždili u kapličky na mostě, aby vyslechli další část Karlova kázání, nevydržela dřevěná část mostu náporu obrovské hmotnosti shromážděného lidu a rozvodněné řeky a zřítila se. Výsledkem byla smrt více než 50 osob a zranění dalších nejméně dvou set. Jak zaznamenal J. A. Gabriel, dorazili bezprostředně po katastrofě do Sušice úředníci Krajského úřadu v Písku, aby vyšetřili její příčiny. V tomto momentu se hlavním viníkem zdála být sušická městská obec, která měla most od nepaměti na starosti. Až do roku 1787 jí náklady na opravy mostu pomáhal snižovat výnos ze soukromého mýta (2 kr. za kus potažního dobytka). Od ledna 1788 však bylo mýto postátněno a městu se uvolňoval ze silničního fondu toliko roční paušál 105 zl. Po vydání finančního patentu v roce 1811 se tato částka zredukovala na 42 zl. C. M. a v roce 1853 byl příspěvek zrušen docela. Počínaje 16. lednem 1855 potom mýto ve státní režii zaniklo. Sušičtí se pokoušeli soukromé mýto obnovit a argumentovali důležitou polohou mostu jakožto komunikačního uzlu pro cesty do Kašperských Hor, centrální Šumavy a do Bavor. Ministerstvo vnitra ale 15. prosince 1856 vydalo výnos, jímž stav mostu prohlásilo za příliš špatný na to, aby se na něm mohlo mýto vybírat. Tři dny po katastrofě svolala sušická městská rada jednání, jakým způsobem osudový most opravit. Krajský inženýr Roth z Písku navrhoval doplnit starou část novým zděným mostem o třech obloucích a dvou pilířích. Náklady odhadoval zhruba na 8 až 10 000 zl. rak. čísla.Tak vysoký rozpočet byl pro městskou pokladnu nereálný, nicméně již 11. května okresní hejtman František Baštář vyzval sušického purkmistra ještě do konce roku dřevěný most opatřit alespoň zděnými pilíři. Od roku 1875 začalo přemýšlet o železné konstrukci, kterou by zděné pilíře nesly. Kladenská Vojtěšská huť odhadovala prvotní rozpočet na 12 000 zl. Závratná suma a realizace se stala akceptovatelnou až na počátku 80. let. Zajímavosti v celém dramata nepostrádá postava kazatele a organizátora emauzské pobožnosti Jiřího Karla. Pomineme-li německou zprávu, nevyznívá jeho hodnocení v ostatních relacích právě nejpozitivněji, podle Terezie Korcové měl „Kodl“ dokonce ze strachu před rozlícenými obyvateli a pozůstalými Sušici opustit. Hluboce zbožného měšťana, jenž byl tzv. otcem chudým a autorem náboženských knih, událost, soudě podle výpovědi pramenů, výrazněji společensky nepoškodila, přestože sám podle Johánkovy relace utrpěl zranění a byl dokonce zaopatřen svátostmi umírajících. Již v březnu 1861 byl zvolen do sušického obecního zastupitelstva a následně do městské rady, což odporuje tvrzení, že by mezi místními ztratil důvěru. Zemřel v Sušici 1.září 1863 v 69 letech. S odstupem let je zřícení mostu o Velikonocích 1859 známo de facto pouze díky tvůrčímu talentu Karla Klostermanna. Roku 1958 byla zahájena stavba nového dvou obloukového betonového mostu, který slouží dodnes.   Zdroj: Karel DOUBRAVA [=Klostermann], Osudné velikonoce v Sušici r. 1859, Plzeňský obzor 2, 1893, J. A. GABRIEL,c. d., Další osudy mostu podrobně Jan LHOTÁK, Památky města Sušice, Sušice 2012, Adolf BRANALD – Jan KLEPL, Hrdinové všedních dnů. Jejich příběhy, vzpomínky a vyprávění. I. díl. Život, Praha 1953, Ladislav Stehlík – Otava Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora