Zprávy z internetu

  Dávné léčebné metody jdou znovu do módy. Zatímco dříve se to s pouštěním žilou, pijavicemi a klystýry přehánělo, dnes jim opět přicházíme na chuť. Možná na tom něco bude, když tyto praktiky měli naši předkové tolik v oblibě. O tom, co je zdravé a co na jakou nemoc zabírá, měli naši předkové poměrně přesné, i když z našeho moderního pohledu notně zkreslené. Dobromyslnost lidu šumavského zrcadlí se hlavně v bohatosti vědění, v ochotném poradění a poskytování léčivých prostředků, v něž důvěra bývá veliká. Nevyčerpatelné jsou prostředky, jimiž lid náš chrání buď tělo své od nemoci, nebo nemoc samu překonati

a zažehnati usiluje. K tomu slouží mu věci, jež buď v domácnosti své přechovává, buď ve přírodě, nevyvažitelném zdroji tom, nalézá. Středověk byla doba mýtů, magie a pověr, přestože byli lidé s přírodou pevně spojeni. Byli přesvědčeni, že se zlí duchové převtělují do pozemských tvorů. Pověry se šířily díky nevědomosti. O zvířatech si lidé četli v bestiářích a posuzovali je podle vzhledu a chování. Věřili, že rostliny a zvířata mají nadpřirozené schopnosti. V manuále písařském města Sušice od roku 1659 — 1664 jest zaznamenáno ke dni 22. února 1663: Zavolána hrobařka a učiněna na ni otázka, že by Václav Jelínek, punčochář, tento minulý pondělí z kostnice hnát člověčí vzíti a pryč nésti měl. Oznámila, že jest tomu tak a týž Václav Jelínek v pondělí minulý na krchov vejdouce, z kostnice hnát člověčí vzal, a ona jsouc na ponebí a slyšíce hřmot v kostnici, ven vykoukla a volala, kdo tu jest, a spatřila, on již Václav Jelínek od kostnice šel a pod pláštěm hnát člověčí nesl, proti kterémuž že jest vyšla a jemu domlouvala, proč on to činí. Načež jí oznámil, že tu kost potřebuje na nemoce své krávě k líkům. Ona pak že mu té kosti vzíti nedala, nýbrž, aby ji zase tu, kde ji vzal, položil, což že jest učinil a jí zase do kostnice pomohl. Načež byvše Václav Jelínek do místa radního povolán a jemu to předneseno, se přiznal, že jest minulý pondělí takovou kost z kostnice vzal a k tomu užívati chtěl, majíce prý mnoho vší, že jest mu rada dána, aby takovou kost do svých šatů dal, že pominou. Snešení pánů, dán do arestu do dalšího té věci povážení…… Pověra tato zaznamenána jest též v rukopisu »Antiqua vera memorabilia regiae urbis Sutticenae ad fluvium Votava olim conscripta a Joanne Ŕešatko«. Opis rukopisu uschován byl Dr. J. A. Gabrielem a uložen jeho dcerami v měst. museu. Tam se praví: Jistý punčochář a soused vzal z kostnice hnát pravé ruky, nesl jej domů, potkajíc jej druhý jeho blízký soused, ptal se, co to pod šosem nese, že vidí nějakou kost umrčí býti, i přiznal se, že má pravici všivou a že jemu jeden člověk poradil, aby takovou kost po tři dni od zadu ke krku držel, že jí ten neřád pomine. Napomínal jej druhý, aby takových pověr neužíval a ten hnát na své místo nesl, což on neučinil. Načež když jemu vyčítáno bylo, složil přísahu, že to není pravda, a tak z rathauzu když domů šel, koupil sobě housku, kterou začnouce jísti, se na ní udávil a ve svém stavení tak strašil, že jeho žena tu chalupu opustiti musila, a sousedi chvíli mnoho slyšeli, pročež tu chalupu rozbořili a spálili. Spatřuje se místo vedle obydlí Václava Olivy, k strouze hledíce.   Zdroj: Cyklistův průvodce Šumavou, Český lid Kajetán Turek (1884–1942) Jan Řešátko, Antigua vera memorabilia regiae urbis Sutticenae ad fluvium Votava olim conscripta a Joan Řesátko, 1629, opis Mikuláše Šrámka z 19. století – Muzeum Šumavy Sušice Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora