Zprávy z internetu

  Na náměstí v Sušici zraku neunikne renesančně přestavěný a zdobený Rozacínovský dům. Původně gotický dům přestavěný v pozdně renesančním slohu, s pozdějšími dílčími klasicistními úpravami. Jeden z nejhodnotnějších a nejvýstavnějších objektů sušického náměstí s tříetážovým renesančním štítem a rozsáhlou sgrafitovou výzdobou. Dům patřil šlechtické rodině Rosaciů a bývala zde i známá Firbasova lékárna. Jen tak mimochodem, ten Adam Rosacius byl sušickým potomkem Tomáše Řešátka. Tomášovi synové byli literárně nadaní a používali “zušlechtěnou” polatinštělou formu jména právě ve tvaru Rosacius. Prvá zmínka o Tomášovi Řešátkovi v Sušici vůbec pochází z roku 1556. rok nato je už radním a v roce

1559 se o něm poprvé hovoří jako o sušickém primátorovi. V cechu sladovníků dosáhl roku 1570 zvolení cechmistrem. Dům po otci získal v Sušici usazený Adam poté, co Tomáš Řešátko dne 4. ledna 1602 skonal. Zanechal po sobě řadu literárních děl, z nichž větší část se pojila s jeho dlouholetým členstvím v sušickém literátském bratrstvu a mezi nimiž vyniká jeho hlavní dílo, kterým je “Kancionál celoroční”, vytištěný v roce 1610, tedy až po jeho smrti. O věhlasu autora vypovídá i to, že je hrdinou jedné ze známých sušických a tedy i šumavských pověstí, která je jakýmsi ohlasem totožného příběhu o Martinu Lutherovi. Černý kocour ohavným mňoukáním vyruší na hradě Wartburgu reformátora při překladu Nového zákona do němčiny a ten hodí po zvířeti kalamář, po němž zůstane na zdi nesmytelná skvrna. I tu po Řešátkově kalamáři se prý podařilo vyhladit teprve poté, co byla zeď otlučena kladivem a pokropena svěcenou vodou (učinil tak šumavský kapucín P. Ladislav Perlenec /†1690/). Jeden exemplář Řešátkova kancionálu (byl autorem jeho textů, nikoli hudby), získané obcí od majitelky domu, kde byl nalezen, za dva metry dříví, je jedním z nejstarších exponátů Muzea Šumavy vůbec. Dům byl postaven v pozdně gotickém slohu a renesančně přestavěn v době kolem roku 1600, kdy vznikl jeho dominantní, sloupy členěný štít. Pozůstatek pozdně gotického portálu se zbytky maleb (v červenočerné barvě) a mázhaus s křížovou hřebínkovou klenbou pocházejí z přelomu 15. a 16. století. Roku 1931 byla obnovena doslova pohádková sgrafitová výzdoba průčelí domu. Mezi květinovými rozvilinami (rostlinný orientální motiv akantových listů a úponků) tu spatříte jelena, motiv Ukřižování Krista, anděla, ale i hlavu krále Heroda, tomu všemu sekundují sgrafitoví ptáčci, živí, zastřelení i zamilovaní. Část domu obrácená do náměstí je středověkého původu, archeologický průzkum z roku 1986 prokázal, že kamenné zdivo domu bylo založeno bez vkopu již na sklonku 13. století, takže dům byl zřejmě hned od počátku kamenného základu. Výraznou přestavbu prodělal dům na sklonku 16. století (pravděpodobně po požáru v roce 1592). Z této přestavby pochází současný štít, sjednocený střední vložkou bez sgrafitové výzdoby, a pozoruhodné klenby v patře domu. Renesanční původ má i boční křídlo při Kostelní ulici a rovněž východní křídlo s valeně zaklenutou místností. (Velký kříž před lékárnou byl postaven v roce 1758 na památku jezuitské misie.) Renesanční právovárečný dům se obvykle spojuje s měšťanskou erbovní rodinou Rozacínů z Karlsperka, i když spolehlivě je zde doložen až v roce 1653 M. Tomáš Felix Rozacín z Karlsperka – císařský rychtář. Dům byl pak několikrát prodán až ho v roce 1795 koupil lékárník Ignác Firbas, který zde založil lékárnu fungující až do roku 1969.   Zdroj: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. II. díl, Abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1869-2005. Praha: Český statistický úřad, 2006 Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora