Zprávy z internetu

  V českých městech byly první radnice zřizovány kolem poloviny 14. století, často postupnou proměnou domu významného měšťana na hlavním tržišti (náměstí). Členové městské rady se nazývali konšelé slovem odvozeným z latinského termínu consules (tj. rádci), starosta se nazýval purkmistr odvozením z německého der Bürgermeister (mistr či vedoucí měšťanů). Se zavedením městského práva se do radnice přesunula také soudní moc. Rozsudky vynesené na radnici se vyhlašovaly a vykonávaly před radnicí, kde stával pranýř. Budova radnice patřila k nejstarším a nejhonosnějším profánním stavbám ve městě, během doby gotické a renesanční se vytvořil její vlastní stavební typ. Radnice v Sušicích je jednou

z největších radnic v Čechách. Svou dnešní podobu získala v polovině 19. století. Budova v průběhu let sloužila k různým účelům. Byly tu i sýpky obilí, vězení, muzeum a sídlila zde dokonce i spořitelna. Velká radnice v Sušici stojí uprostřed severní části Náměstí Svobody a byla postavena již v pozdním středověku. Dokladem je dolní část radniční věže a také zpráva, že po požáru města v roce 1464 byl pořízen nový věžní orloj od mistra Ostružníka. Po dalších požárech byla v roce 1592 z iniciativy primase Mistra Adama Rozacína z Kašperku vystavěna nová renesační radnice s věží. Ke vzniku současné radnice došlo po požáru města v roce 1707. Městská obec vykoupila několik domů uprostřed náměstí mezi nimiž byl i starý rathaus a v roce 1720 nechala domy zbořit a v letech 1720-21 nechala postavit novou radnici. Budova radnice sloužila nejrůznějším účelům: podle dobových záznamů se tam nacházely dvě sýpky na obilí, v roce 1850 bylo v severním křídle zbudováno také vězení, prostory radnice byly pronajaty městské spořitelně, své zázemí zde má i městské muzeum. Dvoupatrová renesanční čtyřkřídlá radnice s přístupnou 30,5 metrů vysokou vyhlídkovou věží a původním dvorem ve svém jižním průčelí je pětiosou stavbu. Průčelí je charakteristické dělícími římsami, nárožní bosáží a rustikou přízemní části. Do čela předstupující mohutná čtyřhranná věž tvoří v přízemní části vstup do radnice. Nachází se zde renesační portál se dvěma sloupy po stranách a římsou. Vstup doplňuje městský znak. Průjezd směřoval do někdejšího radničního dvora. Až budeme procházet vestibulem, všimněme si kamenné desky s latinským nápisem. Český překlad latinského textu zní: „Roku 1322 Jan První, český a polský král a kníže lucemburský, syn Jindřicha, císaře římského, vzorného křesťana, tuto obec dal obehnati hradbou; kteréhožto vznešeného krále a jeho potomků věčná památka budiž na nebesích. Amen. “ Deska, němý svědek pro město tak významné události, jakou stavba hradeb bezesporu byla, byla vsazená původně do jedné z městských bran. Po jejich zboření v polovině 19. století byla deska zazděna do vestibulu sušické radnice a dodnes patří k nejstarším historickým památkám Sušice. Radniční věž je pětipatrová, první patro sloužilo jako radniční kaple, z níž byla při úpravách odhalena původní klenba. Do dalších podlaží směřuje dřevěné schodiště. Nejvyšší 5.patro je moderně upravená místnost, která sloužila kdysi jako světnička městského hlásného. Věž je zakončena helmovitou bání a lucernou a špicí. Na levém nároží radnice je k vidění zvonek Planýř, který sloužil k ohlašování požárů. Purkmistr míval po dobu svého funkčního období na starost městskou pečetˇ a ve starších dobách mu při její ztrátě šlo o hrdlo. Nejstarší zmínku o sušické pečeti máme z roku 1290. Nejstarší dochovaná pečeť je z roku 1363. Na kulaté pečeti o průměru 50 mm byly vyobrazené městské hradby se třemi věžemi. Krásná gotická pečeť byla používána až do konce 17. století, přestože město mělo v té době již pečetidla jiná a její bronzový typář se dochoval dodnes. Pečetní obraz se stal také pravděpodobně předobrazem městského znaku, který prošel během staletí celou řadou větších či menších úprav. Počátkem 18. století například se nad prostřední věží ve znaku objevil černý dvouhlavý orel, který měl symbolizovat příslušnost města k habsburské koruně. Obdobný dvouhlavý orel, ovšem daleko větší a plechový, byl desítky let umístěn na samé špici věže sušické radnice. Odstraněn byl po skončení první světové války a dnes je vystaven v Muzeu Šumavy. Poslední rozsáhlou rekonstrukcí radnice prošla na začátku 21. století, kdy proběhla modernizace vnitřních prostor, bylo zastřešeno vnitřní nádvoří radnice, vybudován výtah a podkrovní výstavní prostory. A zajímavost na konec. Poslední orel-dvouhlavec, jenž od roku 1720 shlížel na královské město Sušici s výše radniční a po rakouském způsobu pilně se otáčel, kam vál vítr, mizel s výše své v pátek dne 3. ledna za jasného odpoledne. Jest to dílo tepané z plechu železného zvýši asi půldruhého metru a zšíři více než jednoho metru. Třemi pruty železnými držel se otáčivé železné tyče nad makovicí pěkné věže radniční a jak řečeno, otáčel se, kam velel vítr. Díval-li se ke Kalovům, pršelo, otočil-li se čelem „do Němec“, bylo jasno a sucho. Vedl si jako staré Rakousko: když se zadíval do Čech, zachmuřila se obloha, slunko pak mile zasvitlo, když dívaje se pryč obracel se k nám zády. Čert ho vzal! Ale poněvadž se těšil úctyhodnému věku, zachovala jej museu dovedná ruka Bedřicha Hošťálka, který hbitě jako akrobat a nebojácně jako Sokol vyšplhal se do vzdušných výšin a předovedně sňal starou obludu, přepilovav dolejší dvě pouta na zádech jejich a vysunuv pouto hořejší přes konec železné tyče. Potom na tyč s lehkostí jemu vlastní připevnil praporec našich barev, jenž ihned rozvinul se v čerstvém větru – vesele vlál nad městem královským zvěstuje, že minuly časy tíživé nadvlády cizáckého panstva. U. Š.   Zdroj: Fišera Zdeněk, Historické radnice Čech,Moravy a Slezska, 2.díl Sušické listy Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora