Zprávy z internetu

Šumavský letní slunovrat Vzpomínáš na to léto, na čas slunovratu tam v našich rodných horách, v zemi milované? Svatojánské ohně, v černi tmy a v zlatu bez konce, v písni, jež znít mi nepřestane? Blaženě hleděli jsme do plamenů, řad pochodní plát sotva zapomenu. Radost v srdcích dál šířila svůj jas: tak nenávratně krásný byl ten čas! Z osamělých cest … Je to mohutný skalní blok, k němuž vedou nahoru hrubě přitesané kamenné schody. Nahoře se temeno skály dělí na tři části, v každé z nich je pak vyhloubeno široké sedadlo jako stolice trůnu. Při těch třech stolicích probíhá i

trojí hranice, a to mezi Čechami, Bavorskem a Rakouskem. Místní obyvatelé si o Třístoličníku vyprávějí, že před dávnými a dávnými lety tu kolem zuřila předlouhá válka a když konečně přešla, sešli se tu společně panovníci Čech, Bavor i Rakous a sjednali mír. Každým rokem sem od těch dob tu noc po letním slunovratu přicházeli vždy poznovu, aby se radili o štěstí svých poddaných. A všichni lidé byli v ten čas veselí a směli jíst a pít a kouřit, co jen hrdlo ráčí a sedláci oné noci po letním slunovratu tančí tu na vrcholu Třístoličníku až podnes a připomínají si tak dobré staré časy. To než se zjevila veliká kometa a v Praze bylo založeno vlastní arcibiskupství; poté už se ti tři vévodové nikdy k poradě nesešli. Třístoličník porostl mechem a hadi se hřejí při jeho bocích. Až se však ta veliká kometa zase vrátí, budou moci i porady těch tří mocnářů znova započít… O slunovratu se oslavovalo především slunce a světlo, ale i teplo a letní pohlazení na duši. Dříve se slunovrat slavil v každé vesnici a v každé chalupě, lidé se spojovali na nehmotné magické úrovni. Společně se radovali, sešli se při spirituálních a léčivých rituálech, vzdávali hold přírodním energiím. Očekávali pro další období jen to dobré, to jim dodávalo sílu. 21. června je každoročně den, kdy slunce dosáhne své roční vlády a začíná pomalu slábnout. Letním slunovratem začínal čas hojnosti, tepla, plodnosti a naděje v bohatou úrodu. Zároveň však slunce, které dosáhlo nejvyššího bodu své dráhy, od tohoto významného okamžiku začalo slábnout. Což se našich předkům nehodilo. Proto vymýšleli různé zvyky, které by mu pomohly a dodaly mu jeho někdejší sílu, z níž se mohli těšit a těžit z ní i oni. Nejvýznamnější svátky v kalendáři byly takřka bezvýhradně určeny uměle. O skutečném datu narození a úmrtí Ježíše Krista se vedou spory, Vánoce by tak klidně mohly být například v únoru a Velikonoce v květnu. Novému roku přisoudil datum 1. ledna gregoriánský kalendář, některé národy slaví přelom roku jindy. O dalších svátcích, jako jsou 1. máj nebo Dušičky, ani nemluvě. Ale je jeden svátek, o jehož načasování rozhodla sama příroda. Jde o okamžik, kdy Slunce vstupuje do souhvězdí Raka, přičemž tím dosahuje nejsevernějšího bodu své pomyslné dráhy. Tím pádem má vůči světovému rovníku největší deklinaci, stíny všech objektů na severní polokouli jsou kratší než kdykoli jindy v roce a pochopitelně dochází k nejkratší noci. Letní slunovrat (většinou 21. června) je zkrátka Událost s velkým U. Některé země jej dokonce slaví jako státní svátek. Česko bohužel ne. Ale to neznamená, že si Slunovrat nemůžete užít. Nejlépe v souladu se starými zvyky a obyčeji. Snad pro všechny staré civilizace a kultury byly slunovraty důvodem k oslavám. Křesťanská církev se snažila o vymýcení všech pohanských zvyků, ale právě u slunovratů se jí to nedařilo. Proto reagovala vytvořením nových svátků, které se se slunovraty termínově shodovaly. Letní slunovrat se tak změnil v oslavu svátku křesťanského světce Jana Křtitele a ze zapalování ohňů při zimním slunovratu se stalo zapalování svíček na vánočních stromečcích. Tyto svátky provází jakási nepopsatelná energie, kterou mnozí spojují se silou křesťanského učení a s příběhy dvou významných kazatelů víry. Jiní ale připisují magičnost okamžiku tomu, že se pomyslně propojujeme s myšlením našich předků. Předků, kteří žili dávno před Janem Křtitelem a Ježíšem Kristem…Důležitou úlohu má voda. Ta očišťuje každého nejen fyzicky, ale i duševně. Traduje se, že slunovratová koupel vám přidá na kráse. Proto se doporučuje najít během letního slunovratu přírodní zdroj vody – nikoli tedy sprchu nebo vanu, ale potok, říčku nebo studánku – a důkladně se svlažit. Klasickou součástí oslav letních slunovratů jsou ohně. Ty musí pořádně hořet, proto byly zapalovány posvátné hranice při západu slunce na kopcích. Kolem menších ohýnků se pak shlukovali lidé na úbočích a podél řek. Po západu slunce přišla řada na odvážné skákání přes oheň, do nějž se pouštěli malí i velcí. Ohni byla přisuzována očistná a obnovující síla a skákání mělo chránit před nemocemi a zajistit prosperitu a štěstí. Svatojánské postýlky – Tato svatojánská tradice byla jakýmsi letním protipólem k zimnímu vánočnímu stromku. Děti den před svatým Janem sbíraly bylinky k usušení a dělaly z nich lůžko, tzv. Svatojánskou postýlku. Do této postýlky se vložily svaté obrázky, případně soška světce, a pak se postavila ke stolu, kde celá rodina obědvala. V tento den měl chodívat svatý Jan po světě a v připravených postýlkách si mohl v noci odpočinout. Druhý den ráno děti v postýlce nacházely drobné dárečky a pamlsky. Svatojánské rituální koupele Svatojánské rose se připisovaly kouzelné a zdraví prospěšné účinky. Chůze v ranní rose přinášela svěžest, její pití léčilo žaludek a rozpouštělo žlučové kameny. Omývání rosou omlazovalo a léčilo oči. Stejné nebo podobné účinky se připisovaly svatojánské vodě. Koupání ve vodě na svatého Jana sloužilo k očistě těla i ducha. U ohně se pochopitelně také jedlo. Křesťané připravují tradiční svatojánský chlebíček, jenž se peče z mouky, másla, vajec, cukru, ořechů a rozinek. Přidat můžeme rovněž mandle, zavařené dýně a vanilku. Svatojánský chlebíček, který se později přestěhoval na vánoční stůl jako chlebíček biskupský. Snad měl připomínat svatojánský chléb, kterým se nejspíše Jan Křtitel živil. Ke chlebu se výborně hodí dobré víno, takzvaná svatojánská láska, což je víno posvěcené v kostele. Jan Křtitel by měl pochopení: je totiž patronem nejen tkalců, krejčích, kožešníků a kovářů, ale také vinařů. Říká se, že účinek všeho, co roste a kvete, se o letním slunovratu mnohonásobně zesiluje. Léčivé byliny v sobě konzervují sílu Slunce. A to, jak jsme si již řekli, je o slunovratu na vrcholu svých sil. Kouzlo zlatého kapradí a svatojánské poklady Během Svatojánské noci by se měly otevírat skály a země je ochotna vydat něco ze svých pokladů. K tomu je však třeba v lese vyhledat zlaté kapradí a kapradinový květ, který rozkvétá kolem půlnoci. Kdo kapradí najde, bude obdařen magickými schopnostmi a otevře se mu i cesta k pokladům. Nesmí být však hamižný, může si odnést jen tolik, kolik unese. Pokud chce víc, bude potrestán a propadne peklu. Při pátrání v lese však může na odvážlivce číhat mnoho nástrah. Může například narazit na bludný kořen, nebo ho mohou bludičky vlákat do bažin. Kapradí se připisuje i další magická moc. Svinuté vrcholky mladého kapradí nasbírané o svatojánské noci nosili ve škapulíři lidé na ochranu před zlými silami. Nasbírané kapradí v tento den, které se samozřejmě usušilo, se v období sucha pálilo, a tak se přivolával déšť. Dámy, pokud váháte nad volbou životního partnera, lidové pověry vám doporučují si o svatojánské noci uvít věneček z devíti (některé zdroje uvádí ze sedmi) různých léčivých bylin. Měl by být zastoupen heřmánek, kopretina, mařinka vonná, třezalka, jitrocel nebo máta. Ve snu se vám pak bude zdát o tom, kdo je vaším vyvoleným.   Zdroj: Šumavský letní slunovrat- Böhmerwäldler Jahrbuch 1990, s. 39 Walter, Rudolf Biebl Z osamělých cest. Eine Alltagsgeschichte aus dem Böhmerwalde Fritz Mauthner, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš – Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora